Jak si opticky zvětšit porce jídla a každé sousto si skutečně vychutnat

Někdy nás nutí víc a víc jíst už jen ten fakt, že se nám porce na talíři zdají malé.

Přitom existuje pár drobných triků, jak si naopak opticky porce jídla „zvětšit“, a vlastně pak naopak sníst méně.

Život člověka naučí, říkala babička a měla pravdu. Tuhle mi otevřela oči jedna narozeninová oslava, jindy pobyt v nemocnici, a jednou dokonce nechuť umývat nádobí. Skutečně.

Nakrájejte si rohlík na kolečka

Zjistil jsem tuhle na jedné oslavě narozenin, kde měli jednohubky, že vlastně v podstatě sním míň, i když pocitově mi přijde, že víc. Cpal jsem se jednohubkami, abych následně zjistil, že jsem tím snědl jen asi tři čtvrtiny rohlíku, jak mi prozradila hospodyňka.

Vyzkoušel jsem si tuhle metodu hnedle i doma – vzal jsem dva rohlíky, jako každé ráno, namazal je máslem, přidal jarní cibulku a šunku. A pak jsem to samé zkusil nejprve s jedním rohlíkem nakrájeným na kolečka. Už jen pocit, že jíte vlastně opticky více (více koleček, což je více než třeba čtyři půlky rohlíku).

  • Na kolečko rohlíku není ani potřeba moc másla (nebo pomazánkového), a nakonec ani té šunky. Když jsem pak porovnal celkovou spotřebu, byla po snězení jediného rohlíku výrazně nižší!

A to nemluvím o tom, že vzpomínka na jednohubky mne donutila k něčemu, co u normálně na půlky nakrájeného rohlíku nedělám – přidal jsem si tuhle nakládanou okurku, jinde papriku, tedy tolik potřebnou zeleninu. Nakonec jsem zbývající papriku ke kolečkům rohlíku přikusoval a snědl ji celou, což bych jindy běžně neudělal.

Jeden takový rohlík vydá i na dvacet koleček! Tak dobře, nejčastěji sedmnáct, ale i tak je to docela příjemný pocit, sníst sedmnáct kousků jídla! Fakt. A člověk se cítí nasycen.

Nakrájejte si chleba na kostičky

Další věc jsem se naučil, nebo spíše vybavil si ji díky pobytu v nemocnici, o němž jsem už zde psal. Protože po operaci dásně jsem nedokázal pořádně otevřít pusu, musel jsem se tak živit kašičkami.

Až posléze jsem si vzpomněl, jak věci řešila moje babička. Pokud jsem si chtěl dát krajíc chleba, moc dobře si mi pusa neotevírala, abych jej do úst dostal, a dokonce ukousl a pokousal. A tak jsem po babiččině vzoru chleba nakrájel na malé kousky a ty si teprve vkládal do úst a pojídal je opatrně a obezřetně jeden po druhém.

  • Nevěřili byste, jak moc se cítí člověk nasycen při této příležitosti!

Na rozdíl od rohlíku lze chleba krajíc pokrájet až na padesát čtvercových kousků. Takže namazaný pomazánkovým (máslem), posypaný onou jarní cibulkou a přikrytý plátkem šunky vám dá pocitově daleko víc, než dva celé krajíce, jaké jsem jinak snědl na posezení a rychle.

Doporučuji nechat si takto na kostičky rozkrájený chleba na prkýnku (já mám dřevěné v podobě prasátka – neustálá podvědomá informace, abych tolik nejedl), případně si ty kostičky dát na malý talířek, z něhož budou přetékat. Opět to vypadá, že jíte mnoho.

Používejte menší talíře

S výše zmíněným souvisí i další rada. Kdysi jsem si dělal fazole na slanině (3 072 kJ), nebo rýži se zeleninou a kuřecím masem, a bylo toho prostě hodně. Až moc. Vezměte si, 100 gramů rýže, 150 gramů masa, 100 gramů zeleniny (nějakých 2 700 kJ) – je to zkrátka hodně.

Na běžném talíři je to hromada jídla, vypadá to hezky a těžko se to do sebe souká. Jednoho dne se mi ale nechtělo mýt talíř, právě ten velký. A tak jsem použil malý, dezertní. Nandal jsem si jednu porci takovéhoto jídla, pak druhou – a stačilo mi.

  • Ona vůbec velikost talíře hraje velkou roli. V restauraci vám nandají co největší talíř s co největším řízkem a hromadou hranolků nebo bramborového salátu – a pak vám to samozřejmě při placení napočítají.

A protože vás tak maminka s tatínkem, případně babička s dědečkem vychovali, je vám hloupé vrátit talíř s nedojedeným jídlem. A tak poctivě sníte 200 g masa, 200 g hranolků, k tomu mističku majonézy, a když máte štěstí, trochu zelí z konzervy.

Jak se tomu vyvarovat v restauraci, na to jsem dodnes nepřišel, jedině snad objednat si dětskou porci, i když se na vás budou dívat zvláštně. Ale doma není problém vzít si na jídlo menší talíř. Když na něj nandáte menší porce jídla, i tak na něm budou vypadat, jako že z talíře přetékají.

Konverzujte

Ačkoliv vám ve školce říkali, že u jídla se nemluví (dobré chutnání, a bez povídání), v zemích jižní Evropy by s tím hluboce nesouhlasili.

Tam totiž probíhá po dopolední siestě odpolední jídlo takto: všichni si sednou ke stolu a nejprve jen tak uzobávají malé, na kostičky (!) nakrájené kousky sýra, klobásky, zeleniny, ovoce… Ve Španělsku tomu tuším říkají tapas.

  • Mnozí našinci při dovolené v zahraničí si i těchto „drobností“ nandají plný talíř, aniž by tušili, že kouzlo tkví v tom, dát si jen na chuť a čekat na další chody. Běžné jídlo v jižních zemích Evropy má totiž zhruba pět chodů.

Každý chod je na malém talířku – po tapas následuje třeba šunková rolka s křenem a miniaturní bagetkou, pak vám nandají kousek masa jen se dvěma třemi hranolky, následuje další dobrota se zeleninovým salátem, malá klobáska… Zkrátka, oněch pět chodů se podává s jistou časovou prodlevou, jde o malé porce, a výsledkem je, že se cítíte najedení, avšak nepřeplnění.

Mezi jednotlivými chody bývá jistá časová mezera a konverzace je nejen povolená, ale i známkou jisté slušnosti a znalosti etikety a dobrých mravů. Společné jídlo pak trvá třeba dvě tři hodiny, ale skutečně se nedá říct, že byste z kalorického hlediska snědli mnoho. Jíte po kouscích, malé porce, s časovou prodlevou. Pokud jste například ve španělském hotelu, kde mají švédské stoly, povšimněte si, jak se po vás personál divně kouká, když si nandáte že čtyř až pěti nabízených jídel všechna, a ještě ke všemu naráz a na jeden talíř. Protože tak se to fakt nedělá.

Věnujte se jídlu!

S čímž souvisí i další drobnost. Věnujte se jídlu, když jíte. Že nerozumíte? Kolikrát si lidé berou jídlo k televizi, jí ho nevědomky u počítače, nebo při konzumaci koukají do mobilu… Jenže pak ani nevíte, že něco jíte! Zhltnete cokoliv a vůbec netušíte, co jste jedli, jak to vypadalo a jak to chutnalo.

Věnujte se jídlu, kurnik šopa! Než si naberete porci, podívejte se, jak vábně ten kousek na vidličce vypadá, jak se těšíte, až jej pokoušete a zhltnete! A poté jej vychutnávejte. Jaké chutě vám nabízí, proč vám chutná, nu, není to fajn, užívat si té dobroty?

Vařte si jídlo

Je to zvláštní, ale podle studií provedených zvláště na amerických vysokých školách člověk, který jídlo vaří, toho nejméně sní. Můžeme si o tom myslet svoje, můžeme o tom polemizovat, ale je to tak jediné, co s tím můžeme dělat. Američtí vědci se nemýlí.

Ale vážně. Podle těchto vědeckých studií samotný kuchař následně vytvořeného jídla sní méně, než ostatní u stolu. Je to prý dáno několika faktory. Už samotnou přípravou (krájením cibule, zeleniny, škrábáním brambor apod.), a posléze i tím, že mu jídlo „nevoní“. Na rozdíl od ostatních. Musel by vyběhnout ven, oběhnout blok, vrátit se domů, a pak by teprve ucítil vůni své dobroty, aby na ni dostal chuť.

A typické klasiky…

Samozřejmě je nutné pro úplnost zmínit i další, tradičnější možnosti, jež vás donutí nejíst tolik a tak velké porce. Třeba popíjet vodu, hodně vody, takže žaludek už pak nepotřebuje tolik „druhého“.

Naše babičky na to měly úsloví, i když vodu zaměnily za polévku: „Polévka je grunt, ostatní je špunt.“ Polévka je voda, která žaludek naplní, a druhého jídla poté skutečně nemáte potřebu sníst tolik.

Nebo nutno zmínit zeleninu. Osobně preferuji, zvláště v tomto podzimním a následujícím zimním období, mražené pytlíky zeleniny z jakéhokoliv krámu nebo supermarketu. Když i velký talíř zaplníte z poloviny zeleninou, hromadou zeleniny, tak nepotřebujete až takový flák masa a brambor / hranolků / rýže / jakékoliv jiné přílohy. Taková kupka zeleniny vypadá impozantně, a věřte mi, než se jí prokoušete, ani vás pak nenapadne se „doplnit“ hranolky.

  • Podle studie z roku 2012, kterou provedli na Cornell University, má na konzumaci jídla vliv i barevná pestrost. Čím pestřejší barvy talíře a pokrmů na něm, tím sytější se (kdožvíproč) cítíte. Až o 22 %.

Tak teď nezbývá, i když mi třeba nevěříte, některé rady zkusit. Ale sám mohu potvrdit, že mnohé z nich fungují.

Už jste si dnes zapsali, co jste snědli?

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

Komentáře

1

Pavel
5.11.2017 19.03

Ahoj, souhlas se vším až na to popíjení vody. Co se týče pití, tak by se mělo pít nejpozději 30 minut před jídlem a 2 hodiny po. Ano, asi to nikdo nedělá a představa nedát si k nedělnímu obědu pivko je nejspíše pro národ s největší konzumací tohoto dobrého nápoje nepředstavitelná, ale přebytek tekutin ředí žaludeční šťávy a trávení je pak pro náš žaludek mnohem těžší. Jinak moc pěkný článek, některé tipy určitě vyzkouším 🙂

2

Míša
5.11.2017 22.10

…článek pěkný, ale zase nic nového. Sýr nebo šunku či zeleninu nebo ovoce je dobré i nastrouhat. Lepší efekt než krájet na kostičky 🙂

3

Pavel
7.11.2017 22.05

to Pavel: možná se na to dívám špatně, ale zředění žaludečních šťáv a pomalejší trávení není nevýhodou ale naopak – jídlo mně déle vydrží v žaludku a já budu déle sytý. Takže díky tomu vlastně sním celkově miň.

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články