Pamatujete na dobu naší školní docházky? Polévky v jídelně jsme jako děti moc nemuseli, že? Časy se ovšem mění a dnes dokonce vznikají restaurace, které se na polévky přímo specializují. A to je dobře. Polévka je totiž – jak známo – grunt.
Ve studených dnech příjemně zahřeje a pohladí žaludek. Navíc díky specifickému složení, které vede rychle k pocitu sytosti, může dokonce přispívat k redukci hmotnosti. Zelenina v ní obsažená je také cenným zdrojem vlákniny, jež pomáhá zlepšovat činnost střev a usnadňuje trávení.
Polévky jsou kouzelnou součástí našich jídelníčků. Zcela přirozeně dodají tekutiny a často i řadu zdravých komponent, které bychom jinak měli – přiznejme si to – problém přijmout. Mám teď na mysli zeleninu (odborníci tvrdí, že tepelně upravená zelenina je v podstatě pro tělo nejlépe zpracovatelná), luštěniny (Češi jich prý nejí dost) a obiloviny (např. tolik zdraví prospěšná a ne příliš chuťově lákavá pohanka se stává ovšem v polévce skutečnou delikatesou).
Až na výjimky představuje polévka většinou nízkokalorické jídlo, které může obsahovat v ideálním poměru všechny základní živiny (bílkoviny, sacharidy a tuky). Je-li vydatnější, je vhodné dát si ji jako hlavní chod. Lehčí verze pak promyšleně zajistí „předehru“ k hlavnímu jídlu, protože vyprovokuje žaludeční sliznici k trávení a mírným podrážděním zvýší sekreci žaludečních šťáv, což dobře věděly už naše babičky, když nám chtěly podstrojovat při návštěvě.
Podstatnou roli hraje i vůně uvařené polévky, při které se přímo sbíhají sliny, nemyslíte?
Pozitivní vliv polévek na hmotnost potvrdila i nedávná studie ve Francii, která sledovala vliv stravovacích zvyklostí u více než pět tisíc osob. Bylo zjištěno, že lidé, kteří konzumují polévku 5-6x týdně, mají ve srovnání s těmi, kteří polévky tak často nejedí, například nižší hladinu cholesterolu, větší příjem vitaminů a obecně lepší stravovací návyky.
Zvláštní úlohu může vhodně vybraná polévka sehrát u nemocných lidí. Díky tekuté konzistenci je lépe poživatelná a plně nahradí celé hlavní jídlo.
Jednou z nejžádanějších polévek je klasický vývar. Ten se připravuje dlouhým vařením zeleniny nebo masa, kdy se suroviny na počátku vkládájí do studené vody, aby se dobře vylouhovaly všechny extraktivní látky. Díky tomu polévka pak krásně voní a její konzumace nás doslova postaví na nohy, jak říkaly naše babičky.
Vývar má však tu nevýhodu, že jeho příprava tradiční cestou je velice zdlouhavá. Pokud tedy někdy švindlujete a sáhnete po polévce v sáčku, mrkněte aspoň na popis na obale. Kvalitní polévka by měla obsahovat výhradně sušené přírodní suroviny, žádná nepřirozená „éčka“ či glutamát.
A teď se podíváme na poctivou domácí přípravu:
Polévka z červené řepy s křenovými knedlíčky od Kuchařky ze Svatojánu
V létě jsme zde v rámci článku Zdravý talíř musí obsahovat zeleninu: Nejlepší recepty na hubnutí během léta zveřejnili recept na salát od Kuchařky ze Svatojánu. A protože mám její chutné nápady opravdu ráda (z facebookových stránek vím, že mnozí z vás také), je mi velkou ctí, že mi poskytla i recept do sychravých dní. Snad nám dodá sílu.
1 lžíce oleje
1 cibule
1 červená řepa
2 brambory
1 l zeleninového vývaru
100 ml zakysané smetany
petrželka
250 g tvarohu
1 lžíce strouhaného čerstvého křenu
100 g krupice
sůl
1 vejce
Tahle polévka je doopravdy skvělá! Na lžíci oleje orestujeme jednu cibuli, přidáme jednu středně velkou červenou řepu a dvě větší brambory nastrouhané na jemném struhadle (trochu strouhané červené řepy si dáme stranou), zalijeme 1 l zeleninového vývaru a 5 minut vaříme. Polévku rozmixujeme ponorným mixérem, vmícháme 100 ml kysané smetany, prohřejeme a už nevaříme. Odstavíme, případně dosolíme, vmícháme syrovou červenou řepu, kterou jsme si dali stranou, sekanou petrželku a knedlíčky. Ty připravíme z 250 g tvarohu, jedné lžíce strouhaného křenu, 100 g krupice, soli a jednoho vejce. Tvarujeme malé knedlíčky, které vhazujeme do vroucí slané vody a vaříme do vyplavání.
Hutná valašská polévka z kysaného zelí se dřív snídávala, aby chlapi měli dost síly na práci v lese; jeden talíř je tak vydatný, že stačí místo oběda. Nemluvě o tom, že voňavá kyselica je to nejlepší na ukonejšení těla mučeného kocovinou uhnanou na silvestra nebo při tancovačce po mikulášském jarmeku ve Valašských Kloboukách, píše se v nové knize plné zajímavých receptů. Na opačné, slovenské straně Bílých Karpat se dělá její příbuzná, kapustnica. Rozeznáte je na první pohled: kyselica je bílá, kapustnica má načervenalý odstín díky přidané paprice.
(rozpis na 4 porce)
400 g kysaného zelí
300 g brambor
100 g klobásy
100 g slaniny
1 cibule
200 ml zakysané smetany
20 g másla
1 lžíce hladké mouky
50 ml mléka
sůl, pepř, kmín, bobkový list, nové koření
Do většího hrnce dáme vařit zelí i s nálevem a hrnkem vody, ve druhém, s osolenou vodou a kmínem, na kostičky pokrájené brambory. Do hrnce se zelím přidáme ještě několik bobkových listů a pár kuliček nového koření. Když jsou brambory skoro měkké, přidáme je i s vodou do většího hrnce k zelí.
Orestujeme na kostičky nakrájenou slaninu, cibuli a na kolečka nakrájenou klobásu. V troše mléka rozkvedláme lžíci mouky, vlijeme do hrnce a důkladně rozmícháme. Pak přidáme osmaženou cibulku, klobásu a slaninu. Za občasného míchání necháme probublávat asi čtvrt hodiny. Nakonec odstavíme z plotýnky a dochutíme zakysanou smetanou, případně solí a pepřem.
Recept najdete v knize REGIONÁLNÍ KUCHAŘKA – Všechny chutě Čech, Moravy a Slezska, která právě vychází ve vydavetelství Smart press, www.smartpress.cz.
A ptáte se, co já? Ráda dělám dýňovou polévku. Recept na ni najdete v článku o chutných tipech Olgy Šípkové. Chtěla jsem se zde s vámi podělit také ještě o svůj rychlý recept na mrkvovou polévku – tak rychlou, že jí říkám „pro úplné lenochy“, ale tak nějak se ji k těmto kulinářských skvostům bojím přidávat. Tak ji někdy hodím na facebook kalorických tabulek.
Příjemné podzimní dny a nezapomeňte také bohatě kořenit úsměvem.
Ing. Macáková Marcela
Studium na VŠCHT ji inspirovalo k zájmu o výživu a zdravý životní styl. Po promoci (1993) psala na toto téma pro řadu časopisů – Vlasta, Fit styl, Longevity, Moje zdraví, aj. Vedle blogu Kalorických tabulek, kde pracuje jako editorka a správce facebooku, provozuje již téměř dvacet let vlastní webík www.aerobic.cz. Tam si přijdou na své všichni, které baví jakékoliv skupinové cvičení (aerobik, jóga, pilates…)
Pokud jde o přílohy, často u jídel měníme jen klasicky brambory, rýži, špagety nebo kolínka a knedlíky. Případně chleba, pokud jde o lečo, chilli con carné či guláš.
Náš biorytmus neboli vnitřní hodiny jsou alfou a omegou našeho zdraví. Určuje, jak nakládáme s energií, ergo časuje její šetření i výdej.
Hlavní projev biorytmu představuje cyklus spánku a bdění, který trvá přibližně 24 hodin a který je primárně řízen naším mozkem. Kdybychom v mozku tuto funkci neměli, těžko bychom se jako lidstvo dožili tolik generací a dokázali se vyvinout až do dnešní moderní podoby.
K sepsání tohoto článku mě dovedly opět zkušenosti z mojí nutriční poradny.
Díky rozhovorům s řadou klientů totiž vím, že hodně lidí by si přálo zdravě hubnout, lépe jíst a více se hýbat a dobře spát, ale prostě a jednoduše jim na to prý nezbývá čas.
Sumky jsou podobné pulcům – v mládí plují oceánem, dokud si nenajdou podmořský útes s výhledem, na němž se usadí, a už se do konce života nehnou.
Nepohyb způsobí, že se z nich stanou jakési hrudky bez mozku se dvěma trubicemi – jednou trubicí nasávají vodu a druhou ji vypouštějí ven. Investice energie do nervového systému a mozku se nevyplatí, když je sumka bez pohybu.
Neuběhne ani den v nutriční ambulanci, abych se nesetkala s někým, kdo si myslí, že mezi ním a vysněnou postavou stojí sacharidy.
V době, kdy na nás ze všech stran útočí reklamy na nízkosacharidové a keto diety, asi ani není divu. Jsou ale vážně právě sacharidy tím nejobávanějším nepřítelem štíhlé linie? Dočtěte až do konce a možná se dozvíte něco, co jste nečekali.