
Nejtěžší není se změnou stravování začít, ale vytrvat
Začátek roku je pro mnoho lidí ve znamení změn…
… a asi všichni známe větu: „od ledna začínám hubnout/cvičit/zdravěji jíst“ či jiná podobná předsevzetí.
Celý článek 8.1.2021 0
PhDr. Iva Málková založila v již roce 1990 společnost STOB, jež se zaměřuje na zdravé hubnutí.
A právě s paní doktorkou, která zastává názor, že změna životního stylu začíná a končí v hlavě, jsme pro vás připravili na začátek roku rozsáhlý rozhovor.
Ivu Málkovou znám už téměř třicet let. Dokonce jsem v rámci jejích kurzů vedla svého času i lekce cvičení. Ačkoliv se za tu dobu hřálo na výsluní střídavě mnoho „zaručených dietních programů“, které postupně mizely v propadlišti hubnoucích dějin, ona si celou dobu stojím za svým …
Když se ohlédneš za těmi roky, co pomáháš lidem zhubnout, jak bys je charakterizovala? Jak se vztah k zdravému životnímu stylu vyvíjí a kde dělají lidé největší chybu?
Již několik desítek let se stále intenzivně snažím přivést národ prostřednictvím aktivit STOBu a médií k tomu, že pro trvalé zhubnutí, tedy změnu návyků, je často důležitější psychologický přístup, zejména práce s emocemi a myšlenkami, než jen nutriční znalosti. Když sním ze stresu čokoládu, tak mně nejsou moc znalosti o výživové hodnotě čokolády platné, důležité je naučit se, jak zvládnout emoce jinak než jídlem. I když se nám podařilo ovlivnit v tomto směru stovky tisíc lidí jak v kurzech s osobní účastí, tak „ dálkově“, je to jako kapka v moři.
Za desítky let se přístup lidí k hubnutí moc nemění – stále slyší při hubnutí spíše na slovo dieta než psychika. A tak mají sice pocit, že zkouší stále něco nového, a přitom se chovají stále stejně. Chtějí rychle bez práce a natrvalo zhubnout. A tak podléhají opakovaně nabídkám různých diet či stravovacích systémů založených často na nesmyslných teoriích. Pokud je jejich výsledkem zhubnutí, pak je ho dosaženo především omezením energetického příjmu, který je „skryt“ v pozadí daného stravovacího režimu.
Ženou se za dosažením cíle bez ohledu na to, jak jim při této honbě je. Chvíli je udržuje ve snažení vidina cíle, ale pokud je cesta k němu plná utrpení a odříkání, tak se brzy energie ke změně vyčerpá. Původní pozitivní emoce před zahájením diety, kdy jsou natěšeni, protože je jim slibováno nemožné, se mění v negativní. A dieta se opouští. A tak to jde stále dokola – mění se jen obsah diety. A místo dřívější vajíčkové dietě šířené po sousedsku se díky dnešním možnostem šíří lavinovitě stovky navzájem si protiřečících diet, které nejen že nevedou k poklesu obezity, ale vedou k narůstání poruch příjmu potravy a k poruchám novým – například ortorexii (nadměrné zaobírání se jídlem). A jaké je řešení? Trvalá změna návyků musí být pomalá, postupná a spojena s pozitivními emocemi. Při hubnutí je tedy třeba se zaobírejte nejen tím, co jíte, ale také jak jíte a proč jíte.
Co bývá podle tvých zkušeností takovým nevětším nepřítelem lidského snažení, aspoň co se týká hubnutí? Máš nějak vypozorováno, jací lidé své úsilí nejčastěji vzdají a co přesně jim v tom brání?
Prvním faktorem je genetika. Ta z hodně procent určí, zda bude mít člověk dispozice ke kilům navíc, jak bude mít tuk rozložen, jaké chuťové preference bude mít taky třeba zda bude milovníkem nebo nepřítelem pohybu. A pak přijdou vnější faktory, které hrají větší roli než genetika. Ty nás přivedou ke konkrétnímu chování – tedy k tomu, co jíme, jak jíme, proč jíme a jak se hýbeme nebo nehýbeme. A tady už hraje velkou roli rodina, a později škola, kamarádi, sociální sítě apod. To všechno předurčuje, jakou roli pro mě jídlo v životě bude mít. Zda bude sloužit k příjemnému nasycení a bude pro mě jednou z mnoha životních radostí a nebo se stane zdrojem starostí a stanu se chronickým dietářem a prohubnu život. Jakmile při příjmu jídla zvítězí převážně jiné faktory než je fyziologický hlad, roztáčí se spirála hubnutí a nabírání. Fungují zde teorie učení.
Emoční jedení je relativně nový jev – dříve lidé jedli jídlo, když ho měli a ne když ho chtěli. Dnes v rozhodování, kolik, co, proč a jak hubnoucí snědí, hrají roli kromě bohaté nabídky blaho přinášejících potravin především emoce. Jídlo se stává záplatu na emoce. A ukazuje se, že spíše než osobností rysy, které by předurčovaly, kdo se stane emočním jedlíkem a kdo ne, hraje roli, zda jsou emočními jedlíky rodiče a blízké okolí a to, zda je mi geneticky dáno mít spíše kila navíc než být hubeňourem.
V tvé nejnovější knize je věnována velká pozornost právě emocím. Z ohlasů našich uživatelů vím, že hodně lidí používá jídlo jako jistého „pomocníka“ při zvládání emocí. Jedna paní to popsala moc pěkně: když mě něco rozčílí nebo mě zasypou problémy, začnu hltavě a bezmyšlenkovitě jíst jako kdyby každé polknuté sousto přispělo k řešení problému… Jak s tímto mohou pracovat a jde to zvládnout bez docházení k odborníkovi?
Návštěvu odborníka – psychologa – bych doporučila, když je člověk opravdu v tíživé životní situaci. Pak je třeba řešit napřed podstatný problém. A nebo když člověk věnuje dlouhodobě problematice hubnutí většinu životní energie. Pokud se však naučil řešit každodenní stresy jídlem, lze toto chování odnaučit. Optimálně v kurzech rozumného hubnutí STOBu, které zahajují od ledna nebo právě v tebou zmiňované knize Já zhubnu zdravě a natrvalo, kde je podrobný popis jak zvládat emoční jedení. Mnoho praktických cvičení najdete také v online kurzu Hubnutí na míru se STOBem.
Emoce a rozum bývají někdy přirovnávány k budhistickému modelu slona a jezdce. Slon představuje emoce a jezdec rozum. Když je cíl velký (netknu se vůbec sladkého) a cesta nelehká (budu jíst v zimě syrovou stravu), negativní emoce převálcují rozum. Při tvorbě nového návyku jsou velmi důležité malé krůčky (trénujte jen jeden návyk), které dělejte opakovaně, až se zautomatizují. Nevyčerpáte tím energii jezdce a pokud se podaří ke změně navázat pozitivní emoce (ne stres z posilovny, ale radost z romantické procházky končící masáží či voňavou koupelí), zvládne pak jezdec i divokého slona. Umocněte si tedy radost z každého malého krůčku kupředu ještě dalším „příjemnem – odměnou“. To vás pak motivuje k vytváření dalších nových návyků. Základem úspěchu změny je, aby na to byly napojeny pozitivní emoce – jinak budete změnu brát jen jako provizorium. A celý článek věnovaný této problematice je také zde – v Kalorických tabulkách.
Někdy bývá také důvodem k nehubnutí blok v mysli. Pamatuji si, jak mi jedna starší dáma říkala, že se vlastně vnitřně bojí hubnout, protože má v živé paměti, jak v dětství viděla strašně zhubnout svou nemocnou babičku. Od té doby má hubenost spojenou v podvědomí vlastně s blížícím se koncem. Na jednu stranu se tedy snaží hubnout, ale vyděsí ji, když ji lidé začnou na ulici říkat, že zhubla. To už je asi práce pro psychologa, že?
V tomto případě jistě a je třeba pracovat i s minulostí. Ale naprostá většina hubnoucích má chyby v myšlení, které vedou k chronickému držení diet, opět naučené. A když se naučily, dají se také odnaučit. A tím se zabývá kognitivně behaviorální terapie, která patří mezi nejefektivnější přístupy co do udržení váhových úbytků. Jak pracovat s myšlenkami, které nám kazí hubnutí, je také popsáno v knize Já zhubnu. Uveďme si jako příklad nejčastější chybu – tzv. černobílé myšlení na příkladě nedávných Vánoc.
Podstatu celoživotního potýkání se s obezitou je třeba hledat jinde – ve zbavování se chyb v myšlení a jak už jsme řekli v hledání jiných řešení záplat na emoce než je jídlo. O Vánocích je tedy třeba se ubránit svůdné myšlence, že od Nového roku najedu na přísnou dietu. Pokud držíte například bezsacharidovou dietu a na Mikuláše jste si vzali byť malý kousek čokolády, pro chronické dietáře je to signál k tomu, že se začnou přejídat. Vzít si na Mikuláše sladkost je úplně pořádku, ale ničivá je myšlenka typu „když už jsem porušila svoji dietu, musím si přeci před další dietou užít“. A přejídání se od Mikuláše do Nového roku už může znamenat přírůstek mnoha kil a navíc často s pocity viny.
Je tedy třeba trénovat zeslabení nevhodných myšlenek, které kazí hubnutí. V tomto případě učíme zeslabit sílu myšlenky od…nějakého význačného data budu úplně novým člověkem. Pokuste se žít přítomností a z každé malé změny, kterou uděláte právě teď oproti dřívějším zlozvykům, mějte radost. Vy, kdo jste sledovali projekt Prožij rok zdravě, a učili jste se dělat každý měsíc malou změnu, jste se stali možná novým člověkem. S tím rozdílem, že příjemnou cestou a natrvalo. A pokračovat můžete v dalším projektu STOBu Výzva 52, kdy budete každý týden pracovat na malé dílčí změně.
5.1.2018 Články, Jak zhubnout
Začátek roku je pro mnoho lidí ve znamení změn…
… a asi všichni známe větu: „od ledna začínám hubnout/cvičit/zdravěji jíst“ či jiná podobná předsevzetí.
Celý článek 8.1.2021 0
Rozhodli jste se začít s hubnutím pomocí Kalorických Tabulek? Bravo. Jsme tu pro vás.
Mrkněte na několik málo informací, které vám pomohou v začátcích a s kterými můžete změnit své stravovací návyky jako mávnutím kouzelného proutku.
Celý článek 2.1.2021 0
Čas od času zde zveřejňujeme příběhy uživatelů aplikace Kalorické Tabulky jako motivaci pro ostatní.
I nás samozřejmě velmi těší nás, když vidíme, jak díky zapisování jídelníčku lidé odhazují kila, která je tížila, a píšou, že se cítí mnohem lépe fyzicky i psychicky.
Celý článek 28.11.2020 0
Komentáře
martina
5.1.2018 23:39
Vždy jsme byli v rodině silnější a naše stravování bylo hodně nezdravé. Celý život jsem bojovala s váhou a čím víc jsem chtěla, tím méně to šlo. Myslela jsem celé roky na to co smím a nesmím jíst, zakazovala si a odpírala jídlo, které jsem měla ráda a přesto jsem nehubla. A při každém dalším pokusu o hubnutí mi to šlo hůř. Až minulý rok jsme se přihlásili spolu s mamkou do kurzu hubnutí STOB a já konečně zjistila, že jídlo není můj nepřítel. Psychika je opravdu mocná, najednou jsem viděla své chyby a přestala se trestat, například hladověním nebo přejídáním, když jsem udělala nějakou chybu v jídle. Moc děkuji lektorkám STOBu, konečně mám váhu, se kterou jsem spokojená, už v hlavě není místo jen pro jídlo, ale zbývá mi energie i na jiné koníčky. Také jsem se začala více hýbat a pohyb mne baví. Tím víc, že mám od minulého roku o 15 kg méně. Všem moc doporučuji a články od paní Málkové pravidelně vyhledávám, protože mi pomáhají uvědomit si, co je důležité.
Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.