Moudrá příroda nás zásobuje potřebnými vitamíny a minerály na celý rok! Tak proč zapomínáme na naše tradiční plodiny?

Moje prababička měla malou zahrádku s jedním ořešákem, jabloní, políčkem s bramborami, a keříky rybízu a srstek, tedy angreštu.

Tuhle jsem v nějaké společnosti slovo „angrešt“ použil, a musel jsem horko těžko vysvětlovat, co to vlastně je. Překvapilo mne to.

Na kolik tradičních plodin našich zahrádek a polí jsme zapomněli či pozapomněli? Překvapivě na hodně. Pojďme si stručně některé představit.

Angrešt a rybíz

Ačkoliv se to nezdá, jde o příbuzné se stejným rodovým názvem meruzalka. Meruzalka srstka neboli srstka angrešt obsahuje kyseliny citronovou, jablečnou, vinnou a šťavelovou, vitamínu C stejně jako citrony, a také vitamíny E a B. Vitamíny doplňují minerály jako draslík, fosfor, karoten, vápník, hořčík, železo, zinek, mangan, fluór, biotin, měď nebo dokonce křemík, potřebný pro zdravé stěny buněk. Podporuje i trávení, zklidňuje, má pozitivní vliv na klouby, pokožku, vlasy a nehty.

Rybíz (červený i černý) je na tom podobně, i ten nabízí ve významné míře třeba vitamín C v citronové dávce, vlákninu a vápník. Černý rybíz má pak v sobě velké množství draslíku a vitamínu P, jemuž se jinak říká flavanoidy, s pozitivním působením na srdce a cévy.

Maliny, ostružiny, borůvky, jahody, moruše, dřín, trnka

Plodiny zahrad, polí a lesů měly v domácnostech široké využití. Ženy je buď zavařovaly, nebo častěji z nich vyráběly marmelády, z trnek a švestek povidla. Rovněž se využívaly na sirupy či jako ovocné nálevy (čaje). Muži zas nechávali plodiny zkvasit a vyráběli si z nich alkoholické nápoje.

Například dřín obsahuje vysoký obsah vitamínu C, moruše navíc vitamín K, přírodní cukry, železo, vápník, fosfor, hořčík, draslík, stravitelnou vlákninu, bílkoviny. Působí antibakteriálně, proti vysokému tlaku, chudokrevnosti, pomáhají při cukrovce.

  • Což mne osobně těší, když si uvědomím, že nám rostly moruše u školního hřiště a my se jimi krmili. Škoda, že už dnes není ani to hřiště, ani ty moruše.

Maliny, ostružiny, malinoostružiny, borůvky, pokud by se účastnily závodu o podíl již zmíněných flavanoidů, skončily by první v cíli. Za nimi by doběhl černý rybíz, lékořice, aronie, granátové jablko, grapy, olivy, rajčata, a překvapivě rovněž červené víno nebo kakao. Vlastně nedoběhly, neb nemají nožičky…

Hlavním úkolem flavanoidů je detoxikace organismu, dále obnovují a zpevňují cévy, podporují produkci hormonů, posilují imunitu či pomáhají snižovat alergické reakce.

Co se jahod týče, věděli jste, že se užívaly díky vlivu na prokrvení pohlavních orgánů a aktivaci spermií jako afrodiziakum?

Zvláštní je, jak nás příroda zásobuje potřebnými vitamíny a minerálními látkami po celý rok – protože například ještě na podzim dozrávají trnky, příbuzní třešní, višní, švestek, broskví a meruněk. Trnky sbírali chudí lidé podél cest, protože rostly skutečně skoro všude, a svému tělu tak dodali vitamín C, třísloviny, pektiny nebo organické kyseliny.

Červená řepa

Červenou řepu jsem nikdy neměl jako dítě moc rád – měl jsem od ní červené ruce, a nelíbilo se mi to, a navíc nám ji dávali ve školní družině stále jako salát k obědu. Až později jsem objevil její kouzlo a chuť třeba na másle dělané, pouze solené řepy.

  • A to jsem jako dítě ani netušil, že červená řepa díky betaninu zabraňuje kornatění tepen a podporuje činnost jater. Což v době mé dospělosti, kdy jsem začal pít pivo, mi přijde jako důležitá informace!

Kapusta, zelí, ředkev, brukev, křen

Příroda nás zásobuje vitamíny rovněž v podobě brukvovitých rostlin. U vodnice, ředkve a tuřínu se zpracovává kořen, listy u zelí a růžičkové kapusty, stonek u kedlubny, květ u květáku a brokolice, semena pak u hořčice a řepky olejky.

Všechny nabízejí jak množství flavanoidů, tak vitamínu C, vápníku a draslíku, v menším množství pak další vitamíny a minerální látky, vlákninu. Křen je pak bohatým zdrojem vitaminu C (ze 100 gramů křenu tělo získá 50 mg vitamínu C), karotenů, minerálů, antibakteriálních a fytoncidních látek. Snad jedině květák se nedoporučuje lidem trpícím dnou, protože má v sobě příliš mnoho kyseliny močové.

Obilniny (pšenice, žito, ječmen, oves)

Jedním z nejpodstatnějších zdrojů vlákniny jsou právě obiloviny. Pěstovaly se odpradávna, přičemž nejstarší dochované zmínky máme o ječmenu, a to z oblastí Egypta, Číny a Indie.

Většinou se obiloviny používaly na kaše, přísady do polévek, namleté jako mouka, pražené jako náhražka kávy, inu a kvašené na vaření piva (především ječmen) nebo výrobu alkoholu jako gin, skotská, whisky, režná (rež je jiný název pro žito). Pšenice známe asi 30 druhů včetně špaldové.

Obilniny obsahují beta glukan, sacharidy, vitamíny B a E, a také v menším množství C, H, K, cholin nebo beta-karoten, množství rozpustné vlákniny a antioxidanty. Podporují trávení, krevní obraz, urychlují regeneraci tkáně.

Zajímavé je, že třeba žito obsahuje lepek, zatímco celá zrna ovsa jsou bezlepková. Ovesné vločky mají také fosfor, zinek, vitamin B1 a množství železa větší, než jaké najdeme v mase. A zajímavý je oves ještě tím, že jde o první písemně zaznamenanou obilninu v české literatuře, konkrétně v Kosmově kronice, kde se popisují příděly bratřím v klášteře.

Co se také pěstovalo

Na polích jsme se ještě před pár desítkami let mohli – kromě již zmíněných – setkat s lány máku, kukuřice, jetele, slunečnic, ale i luštěnin, celeru, lnu, vikve a bobů, prosa (z něhož se získávají jáhly), čiroku a dalších. Mnohé z těchto plodin patří dnes mezi nedostupné, případně se dovážejí.

Nejsme soběstační

Na loňské výstavě Země živitelka zaznělo v úvodním projevu, že v pěstování plodin nejsme soběstační. Zmizela třetina půdy, místo brambor, slunečnic, žita a ovsa, cukrové řepy nebo kukuřice se pěstuje převážně řepka a pšenice. Díky dotačním programům se často zmiňuje i zánik vesnic jakožto zemědělských domén, protože se nikomu nechce sedlačit nebo rolničit.

  • A v neposlední řadě se nám pole ztrácejí díky developerskému boomu – na dříve orné půdě se staví sklady, moderní domy nebo celé pseudovesnické čtvrti.

Co mohu potvrdit ze svých zdravotních procházek – za dva roky zmizelo několik plácků a míst s ořešáky, trnkami, morušemi, kam jsem na ně chodil často cíleně. A někdy raději, než potom na pivo.

Váš osobní pomocník na výživu www.kaloricketabulky.cz

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

Přidat komentář

Související články