Nejen jídlem je člověk živ aneb co může být příčinou nezdarů v hubnutí I.

Fanouškem aplikace www.kaloricketabulky.cz jsem přes 7 let.

Tehdy jsem byla maminkou dvou holčiček a snažila se zhubnout svoje velice lehce nabraná kila tuku.

Tak začínal příběh naší uživatelky Maty, s kterým se na pokračování budete moci seznámit. Možná se v něm najdete také. K tomu také její rady a tipy na recepty. S Maty se můžete setkávat v naší uzavřené skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami.

Takže začínáme u těch lehce nabraných kil. A Maty pokračuje:

Proč píšu lehce nabraná kila? Protože nebylo vůbec těžké se během těhotenství vysloveně „vyjíst“ na 110 kg. A to z původních 75  kg při výšce 174 cm. Tenkrát mi bylo 28 let.

• Nejhorší na tom všem je, že všechna ta kila jsem dokázala nabrat jen za půl roku.

Abych uvedla na pravou míru můj styl stravovacích návyků, tak od dětství u nás bylo běžné takové to klasické stravování. Tedy omáčky, knedlíky, sladké placky, tučné, slané, sladké všeho druhu z cukru a bílé mouky. Prostě přesně ty potraviny, na kterých vyrostla většina z vás. 

Výhodou bylo, že maso, zelenina a ovoce bylo vesměs domácí. Občas mandarinky, banány a pomeranče – a to hlavně na svátky. V jídle jsem se nikdy neomezovala a měla jsem ho moc ráda. A to mi také zůstalo. Na druhou stranu  jsem byla pořád v pohybu. K němu mě jaksi vybízela i naše zahrada posazená v kopci.

• V pubertě jsem sice měla drobný prohřešek ve výživě, kdy jsem rapidně zhubla (abych se líbila klukům), ale pochopila jsem, že to je už zřejmě moc. A naštěstí to brzo bylo všechno zase v pořádku a já jsem se vrátila na normální váhu průměrné dospívající dívky.

Nejhorší problémy s přibýváním na váze začaly opravdu až v prvním těhotenství, kdy jsem v roce 2007 přibrala přes 30 kg. Porodem jsem dala dolů pouhých 7 kg a přes 20 kg nahoře mi jaksi zůstalo. Velice mě to udivilo a mírně rozhodilo (smích).

• Byla jsem hodně ve stresu, neboť malá byla nespavec a já tedy neustále nevyspalá a unavená.

Jíst jsem nestíhala, neboť mě ani dcera moc nenechala. Přes den jsem musela korzovat s kočárkem venku a tak jsem si vždy s sebou vzala nějakou rychlou energii v podobě sušenky apod. Najedla jsem se pořádně až večer, když přišel manžel z práce a tchyně uvařila teplou večeři. Jistě důvěrně známý scénář mnoha matek na mateřské. Moje stravovací návyky byly v tu dobu opravdu dost špatné, ale vím, že za tím vším byla i nevědomost všech principů, psychická nepohoda, únava a vyčerpanost. Jenže sílu na to, něco se sebou dělat, jsem nějak neměla. Spíš bych to řekla jasně – byla to lenost. Navíc jsem chtěla druhé dítě, takže jsem si říkala, že nebudu hubnout, abych pak stejně zase dalším těhotenstvím nabrala 30 kg nahoru. Prostě zbytečná práce, rozumějte (smích)

• V roce 2010 jsem otěhotněla podruhé a v tomto roce jsem také porodila svou druhorozenou dceru. I v tomto těhotenství jsem nabrala přes 30 kg, respektive 35 kg.

Po pár měsících jsem se na sebe už nemohla dívat. Všechno ve mně křičelo o pomoc. Ale já jsem si prostě nevěděla rady. Byla jsem zoufalá a nevěděla, co si mám počít s takovou velkou nadváhou. Peníze na výživové poradce jsem neměla, byla jsem na mateřské a doma dvě malé děti. Řekla jsem si, že to musím dokázat sama.  V té době jsem se strašně ráda dívala na pořad „Jste to, co jíte“ a byla jsem nadšená ze všech úspěšných proměn, tedy těch, kteří to nevzdali a makali na sobě. Motivovalo mě to víc a víc.

• Začala jsem si hledat informace na internetu a studovala jsem každý díl pořadu „Jste to, co jíte“ pořád a pořád dokola. Hltala jsem každou odbornou radu a všímala si toho, co pan Havlíček a paní Cajthamlová doporučují klientům – rozumějte účastníkům pořadu.

Všechny rady jsem si brala k srdci a o výživě četla víc a víc. Pořídila jsem si spoustu knih o výživě a o tom, jak se zdravě stravovat. I když upřímně tenkrát mi šlo hlavně o to zhubnout. Zdraví jsem moc neřešila, protože jsem přeci byla zdravá. Hlavně jsem netušila, že bych si mohla ublížit. Nepociťovala jsem žádné problémy a lékaři mi tvrdili, jak jsem zdravá a všechny výsledky krve jsem měla vždycky naprosto v pořádku.

Tak jsem si dál načítala spoustu informací, udělala jsem si plán a zaregistrovala jsem se do aplikace www.kaloricketabulky.cz. A pustila jsem se do hubnutí.

Na fitness webech jsem si v kalkulačkách spočítala, jaký příjem bych asi tak měla mít a začala jsem se toho držet. Světe, div se, ono to fungovalo. Váha šla bleskově dolů a já jsem byla nadšená. Začala jsem cvičit i na stepperu a orbitreku. Hledala ty správné potraviny, které je dobré konzumovat. Co jíst před tréninkem a co po tréninku. I když se mi ten sport velice líbil, tak moje tělo se zřejmě dostávalo do většího stresu tím, že jsem cvičila denně. Také jsem se dostala do křížku s konzumací müsli tyček. Myslela jsem si, jak je to vhodná svačina a po cvičení si ji mohu dovolit.

• Tehdy jsem zkontaktovala jednu výživovou poradkyni, protože se mi hubnutí zastavilo a váha nešla několik týdnů dolů.

Tím chci také upozornit i na to, že jsem cvičila denně – a to taky není leckdy dobré a každému to vyhovovat nemusí. Když jsme spolu dohovořily, byla jsem zase o něco chytřejší, co se výživy při hubnutí týká. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že všechno dělám správně, jen trochu omezit sport a rozložit si aktivitu do celého týdne, tak aby byly alespoň dva dny na regeneraci, že svaly musí také odpočívat. Co mi neschválila, byly ony müsli tyčky – plné nevhodného cukru. Zvolila jsem vhodnější svačiny v podobě žitného chleba, šunky, zeleniny apod. Kila šla zase dolů a já jsem měla neskutečnou radost. Pár měsíců jsem si užívala shozená kila a bavil mě zdravější a štíhlejší život.

• Cítila jsem se opravdu skvěle. A to jak fyzicky, tak psychicky. Následně jsem zjistila, že jsem opět těhotná. A asi nemusím chodit dlouho okolo horké kaše, jistě všem docvaklo, že jsem opět přibrala. Nuže, opět krásných 35 kg nahoře.

Někdo by řekl jojo efekt. V podstatě ano – protože v každém těhotenství jsem se prostě přejídala a nevydržela jsem jíst zdravěji. Hledala jsem příčinu proč, když mě to všechno bavilo, zdravější jídlo a celá moje změna. Hlavní příčinu vidím v tom, že já jsem si prostě žádné těhotenství tak nějak „neužívala“, jako si to užívají některé ženy, nebo to alespoň píšou v časopisech. Milovala jsem miminko v bříšku, ale samotné těhotenství, zavodnění, a limity mě jaksi svazovaly. Do toho pak ještě dvě malé děti, jejich marodění, moje nevyspání, stres. Tělo si žádalo rychlou pomoc, rychlou energii a já jsem to neřešila. Však to zase zhubnu, už vím jak na to.  

(pokračování příběhu a praktické rady)

• Veškeré informace o Maty se dozvíte na jejím facebooku.
• Děkujeme jí rovněž za to, že tak ochotně radí všem v naší uzavřené skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami.

20.9.2018 redakce Články, Jak si udržet zdraví, Jak zhubnout