Ztracená jídla, která se vyplatí znovu objevit: Kroupy a jáhly
Ačkoliv v současné době zažívají mírně zvýšený zájem, návrat obou těchto plodin do našich jídelníčků v míře nedávno minulé se nekoná.
Například v restauracích na ně narazíme jen výjimečně. A to je škoda.
Pár slov o šouletu…
Prázdniny jsem trávil u své prababičky na Vyškovsku, která vařila pro mne exotická jídla – trnková povidla, šulánky, lokše, a jedním z nich byl šoulet. Všechny ty názvy zněly tajuplně a vlastně mi znějí záhadně dodnes. Navíc šoulet obestíralo tajemství starého židovského pokrmu. A jedna říkánka, tuším „hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den“.
Když už jsme u toho, šoulet (zkomolenina ze slova cholent a následného latinského přepisu tsholnt) se dělával před šabatem, tedy před začátkem pátečního večera. Pro staré národy včetně židovského, začínal den západem Slunce. Sobota, šábes, kdy je zakázáno jakkoliv pracovat, tedy začínala v páteční večer. Připravil se šoulet, nechal se přes noc ohřívat v peci, a když rodina přišla v sobotu po bohoslužbě ze synagogy, jedlo se toto jídlo.
Tradiční šoulet však nejsou hrách a kroupy, to jsme si pokrm upravili podle poměrů v českých zemích. Existují dokonce různé variace podle aškenázských židů nebo sefardských židů. Jedni přidávají k luštěninám (především fazole, boby, cizrna) maso, jiní natvrdo vařená vejce. Česnek je však samozřejmostí. Na rozdíl od současné české přípravy se připravoval pomalým vařením, nikoliv zapékáním.
Kroupy
Kroupy se přidávaly do šouletu tradičně, teprve později je začala v některých evropských zemích nahrazovat rýže.
Jde o zrna ječmene (případně někdy ovsa či pšenice), zbavená svrchní slupky. Obsahují vápník, hořčík, zinek, selen, fosfor, železo, kyselinu pantotenovou, kyselinu listovou, a také vitamíny B a E, dále sacharidy, velké množství bílkovin a samozřejmě především vlákniny.
Kroupy posilují krevní oběh a srdce a zabraňují tvorbě vředů v žaludku.
Dobře se skladují, nekazí se a uvařením nabudou na objemu. 100 g uvařených krup má navíc kalorickou hodnotu pouhých 500 kJ! (Nevařené kolem 1500 kJ, z čehož soudím, že na 100 g uvařených krup stačí 30 g krup v syrovém stavu.)
Nejen v českých zemích šlo o jedno z nejklasičtějších jídel na jídelních stolech chudých nebo ne zrovna bohatých, ale i v klášterech, špitálech, v armádě, v sirotčincích.
Připravovaly se z nich sladké (s ovocem nebo medem) i slané kaše, případně se již uvařené na pekáči zapékaly – především v období zabíjaček – s husím masem, s uzeným, se škvarky, se zelím. Přidávaly se do polévek a ty pak byly sytější. Plnila se jimi jelita.
Vaří se podobně jako luštěniny – pročistí se vodou a nechají se v další vodě namočené přes noc. Při vaření dáváme trojnásobné množství vody, a protože pění, nedáváme na ně ze začátku pokličku. Namočené kroupy uvaříte za půl hodiny, nenamočené za hodinku a něco.
Dají se použít jako příloha místo kuskusu – stačí osolit, opepřit, případně přidat usmaženou cibulku. Ve staročeské verzi šouletu připravíte stejný díl krup a luštěnin, přidáte rozetřený česnek (hodně česneku), na sádle usmaženou cibulku, přidáte sůl, pepř, případně majoránku a dáte zapéct. Pokud máte maso (husu, vepřové, klobásku, škvarky), můžete je přidat na pekáč taky.
Z krup si můžete připravit černého kubu s houbami, krupeto (po vzoru rizoto) s masem a zeleninou, vegetariánské karbanátky s kroupami a zeleninou, můžete je pro větší objem uvařené přidat do bramborové kaše, a samozřejmostí je přidání do polévek bramborových, houbových, vývarů z kostí, hrstkových apod.
Jáhly
Podobně jako u krup, jde o tentokrát o zrnka oloupaného prosa. (Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti… Vida, další vzpomínka na lidovou slovesnost.) Mají stejnou kalorickou hodnotu a jsou bezlepkové. Obsahují především železo (21 % doporučené denní dávky), ale také draslík, hořčík, fosfor, měď, železo, zinek, vlákninu a vitamíny skupiny B. Nutriční hodnotou se jáhly vyrovnají ovesným vločkám.
Před samotným vařením se mají jáhly spařit horkou vodou, aby ztratily nahořklou a natrpklou chuť. Vaří se pak ve vodě zhruba dvacet minut. Někteří kuchaři jáhly vaří jen pět minut a 15 minut je nechají dojít.
V dobách starého Egypta nebo Řecka se z jáhel pekl chléb a vařilo pivo, v českých zemích ve středověku se z nich vařily kaše slané i sladké, zapečený nákyp (tzv. jáhelník), jáhelné škubánky, přidávaly se do polévek, dělalo se z nich jáhlové rizoto či dokonce pomazánky. Nebo se použily jako příloha obdobně, jako se dnes podává rýže.
Právě rýže (a posléze brambory) vytlačila jáhly i kroupy z našich jídelníčků. Ale asi by neškodilo je do nich občas vrátit, co říkáte? Mno, a já si jdu udělat prababiččin šoulet.
V dnešní době se stala věda včetně západní medicíny jakýmsi novým náboženstvím, entitou všeobecně přijímanou a uctívanou, proti níž není radno vznést jakoukoli kritiku a polemiku.
Ovšem neměli bychom zapomínat na to, že ani dnešní věda není neomylná – však stále fungujeme jen skrze naše nedokonalé smysly a omezenou inteligenci.
To, jakým způsobem a jak dlouho spíme, má bezesporu vliv nejen na naši produktivitu během dne, ale z dlouhodobé perspektivy i na naše zdraví či nálady.
Jak je to ale s délkou spánku s ohledem na vývoj tělesné hmotnosti, přibírání či hubnutí?
Plavková sezona se neúprosně blíží a naše (nejen zimní) kila mnohým kvůli tomu začínají vadit více, než tomu bylo dříve.
V souvislosti s touhou po zhubnutí do léta bych ovšem zásadně chtěla varovat před „populárními“ krátkodobými dietami a různými „zázračnými“ přípravky, které obvykle nabízejí různí obchodníčci. Jediné, co by bylo ve finále štíhlé, bude totiž vaše peněženka.