Vztah ke stravování a pohybu podle našich povahových rysů

Tím, že mi pod mýma „odbornýma rukama“ prošly již stovky lidí, mám možnost nahlédnout do různých aspektů, které rozhodují o našem chování ve stravování a o našich stravovacích zvyklostech.

Aspektem, kterým se budu zabývat v tomto článku, je role temperamentu člověka, tzv. jeho povahový profil.

V nejobecnější rovině známe povahový profil
–  flegmatika,
–  melancholika,
–  cholerika
–  a sangvinika.

Každý člověk je směsicí vlastností, které se vážou k jednotlivým povahovým profilům, ale ať chceme nebo ne, u každého převažují a kombinují se dva nejvýraznější povahové profily. Popisovat jednotlivé vlastnosti každého temperamentu tady nechci, důležité je si však uvědomit, že každý temperament je nějaký. A ani jeden z nich není horší nebo lepší, neboť každý se vyznačuje „silnými“ i „slabými“ stránkami osobnosti – a to, že je někdo jiný temperament, neznamená, že je nutno ho měnit k obrazu našemu. Ba naopak – je krásné naučit se ho brát takového, jaký je.

Role vlastností jednotlivých profilů temperamentu se promítá i do stravování a vztahu k pohybu. A to je věc nesmírně zajímavá. Když to hodně zjednoduším a zobecním, tak bych stravování a vztah k pohybu u jednotlivých povahových profilů popsala následovně.

Flegmatik

Pro flegmatiky obvykle není jídlo zásadní otázkou života. Naopak, často nemají v lednici nakoupeno, často se nemohou rozhodnout pro výběr jídla, někdy se zapomenou najíst úplně. Nemají v jídle žádný systém či pravidelnost. Pokud se jedná o matky flegmatičky, tak nakrmí celou rodinu, a sami se buďto nenají vůbec nebo dojídají zbytky, protože pocit spokojenosti ostatních je pro ně důležitější než pocit spokojenosti vlastní.

• Zároveň jsou flegmatici ale náchylnější na emocionální zajídání různých stavů psychiky a nálad, než kterýkoliv jiný povahový profil.

Co se týká pohybu, tak ten se musí stát jejich láskou a vášní, protože jinak jsou to lidé pohodlní a k pohybu málo motivovaní. Sportovat chodí spíše kvůli někomu jinému, kvůli partě, pohodě, sociální interakci, zábavě, ale ne zcela kvůli nějakým výkonům, vítězstvím nebo snad kvůli své postavě.

Melancholik

Zato melancholici – to jsou systematici. Pokud dostanou jídelníček se všemi doporučeními, gramážemi, nejlépe ještě časy jídel a kalorickými hodnotami, tak jsou v sedmém nebi. Baví je řád jídelníčku a pravidelnost ve stravování. Mají nakoupeno podle nákupního seznamu a nakupují obvykle i v pravidelné dny (například každé pondělí).

• Melancholici rádi vaří podle přesných receptur a hubnou především kvůli tomu, že vnímají, že jejich postava není dokonalá nebo také kvůli svému zdraví.

Při hubnutí potřebují měření a vidět reálná čísla úbytků (oproti již zmíněným flegmatikům, kteří hubnou třeba do šatů nebo kvůli partnerovi). Ve sportu jsou soutěživí a pokud si jdou zaběhat, tak neběhají tolik na pocity, ale na uběhnuté kilometry, uběhnutý čas či spálené kalorie.

Melancholici jsou také lidé, kteří mají největší vůli si odepřít jídla či jít si zacvičit, i když se jim nechce, protože ještě „nemají dnes splněno“. Jejich hlavní motiv ve stravování je, že ví, proč jí to, co jí, nebo dělají právě sport, který dělají, protože vědí, co jim daný pohyb přinese.

Cholerik

Cholerici mívají tendence brát jídlo jako prostředek k dosažení cíle, kterým může být například oběd jako pracovní schůzka, cíl uspokojit chuť, uspokojit pocit hladu nebo prachobyčejně díky jídlu přežít. Cholerici potřebují výzvy – a to i v jídle či v oblasti pohybu. Jsou soutěživí a sportují především kvůli výkonům. Obvykle dělají kolektivní nebo soutěžní sporty.

• Potraviny nakupují tak, že buďto mají přesnou představu, co chtějí v obchodě pořídit nebo delegují nákup a vaření na někoho jiného.

Pokud vaří pro ostatní, tak ne z důvodu, že chtějí ostatní lidi potěšit, ale z důvodu, že se chtějí před lidmi vytáhnout svými kulinářskými schopnostmi nebo že chtějí splnit svoji „misi“ – například výzvu uvařit chutně to, co nikdy ještě nevařili. Jídelníčky pro choleriky by měly být stručné, ale jasné a funkční.

Sangvinik

No a sangvinici – to jsou lidé, kterým se striktní jídelníček drží velmi velmi těžko, protože sangvinici jedí pudově a podle aktuálních chutí. Rádi jedí ve společnosti lidí a rádi něco sní už třeba jen kvůli hezkému potravinovému obalu, zkrátka že se jim daná potravina libí. Jídlo často nakupují bezmyšlenkovitě podle chuti a zcela nesystematicky.

• Často podléhají chutím a pokud jídlo milují, tak mají velmi slabou vůli něčemu nepodlehnout.

V restauraci příliš nehledí na ceny jídel, ale převažuje výběr podle chuti. Když jim číšník vybarví, jak úžasný mají dezert,  obvykle podlehnou. Proto, pokud chce sangvinik něco zhubnout, musí se z toho udělat zábava, hra nebo soutěž. Co se týká sportu, tak sangvinici sportují, protože je to jednoduše baví.

Pokud jste se již s některým profilem identifikovali, pak vám jako praktickou zajímavost prozradím i jaký povahový profil ve vztahu ke stravování a pohybu převládá u mě. Osobně se do mého stravování promítá především temperament melancholika – jím pravidelně, možná lehce konzervativně. V ledničce mám potraviny pečlivě srovnané podle typu potravin, nepřejídám se, prahnu víc po kvalitě než kvantitě. Jsem v jídle převážně zásadová, mám docela pevnou vůli a na oslavách mi nedělá problém říct „ne“, když mi někdo nabízí k snědku něco, co sníst nechci (například kousek dortu, řízek apod).

Když se nechám unést a podlehnu chutím, tak to stejně má vždy nějaký důvod – chci se jídlem odměnit, pohladit nervy, ochutnat něco nového, potřebuji si zahřešit nebo uspokojit chuť. Když si jdu zaběhat (nebo nyní více když jdu na procházku s kočárkem), tak pohyb vykonávám svižně. A když neujdu stanovaný čas nebo kilometry, které chci ujít, tak domů nejdu. Teď trochu přeháním, pohyb je moje láska ve všech jeho aspektech, a tak jen o nějakých výkonech to není, ale je pravda, že mám tendence sklouzávat k soutěžení sama se sebou. Nicméně právě tyto vlastnosti mi pomáhají dlouhodobě si udržovat štíhlou postavu.

Uvědomění na závěr

Jak již bylo na začátku zmíněno – každý povahový profil má své – jak ty „světlejší“, tak i ty „stinnější“ stránky, ale všechny k nám patří a všechny nás tvoří jako celek. Proto největší úspěch je, když začneme lidi i sebe brát takové, jací jsou (jsme). To se snažím aplikovat i na své různorodé klienty ve své nutriční poradně – přístup, který funguje na jednoho, nefunguje na druhého.

Pokud jste například rodič melancholik, nenuťte vaše sangvinické dítě dojídat tu večeři, protože ono nemá v hlavě vaši myšlenku „musí to sníst, aby se nic nevyhodilo“, ale už pravděpodobně nechce jíst proto, že už prostě nemá hlad nebo chuť. A vy cholerici, kteří potřebujete v neděli odpoledne ujet 50 km na kole, tak se nedivte svému flegmatickému protějšku, že si raději sedne k televizi a nebude dělat vůbec nic. No a nebo když už ho na to kolo dostanete, tak že raději bude pozorovat kytičky po cestě, než že bude chtít lapit kilometry na tachometru.

11.5.2020 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Jak zhubnout