Snažíte se o pozitivní změny ve svém životě, ale výsledky jsou stále v nedohlednu?

V souvislosti s rozhodnutím změnit svoje stravovací návyky, začít cvičit, zhubnout, přibrat či dlouhodobě zlepšit svoje zdraví, je krom samotných změn, které k cíli povedou, zapotřebí mít i dostatečnou vůli, motivaci, přesvědčení a odhodlání to dokázat a navozené změny a opatření udržet.

Není to úplně snadné…

Proto obdivuji nejen všechny své klienty, kteří skutečně nastolí změny v jídelníčku, zařadí fyzickou aktivitu, začnou zdravěji nakupovat, vařit, atd. S takovým přístupem se lidem dostaví první úspěchy často velmi rychle, ať již mluvíme o hubnutí nebo o tom, že se lidem zlepšuje zažívání, zdravotní parametry, vylepšuje tělesné složení, zvyšuje kondice…

Ale jako všude, tak i v mé nutriční poradně existují výjimky, které potvrzují pravidlo. Je totiž hrstka lidí, kteří přes svojí snahu mají výsledky menší nebo žádné.

• Jak je to možné?

Příkladem mohou být například mé dvě klientky, na jejichž přístupech lze pozorovat, co vše může sehrát roli v tom, jestli se nám podaří dojít k výsledkům (přáním, cílům), či nikoliv…

Paní Anna a paní Hana byly moje klientky, které se neznaly, ale společné měly to, že obě chtěly zhubnut. Obě na to používaly obdobné metody – stravovaly se podle jídelníčku, jedly víceméně pravidelně, sportovaly, připravovaly si jídlo, zajímaly se o to, co a kde nakupují. A přesto jedna věc u nich byla odlišná. A zdá se, že právě tato odlišnost byla v jejich rozdílných výsledcích zásadní. Nechci porovnávat, kolik která hubla, protože to je nesrovnatelné, chci jen poukázat na princip jednoho stěžejního faktoru, který způsobil, že paní Anna hubla velmi efektivně, kdežto paní Hany se kila držela jako klíště.

• Tím důležitým odlišným aspektem byl „stav vnitřní naladěnosti“ neboli jejich pohoda a rozpoložení během týdnů jejich snahy o zhubnutí.

Ukázalo se totiž, že paní Anna na výsledcích tolik nelpěla a její přístup k tělu byl víceméně kladný, přestože začínala se značnou nadváhou. Při hubnutí se ale těšila z každého drobného úbytku a nejvíc měla radost ze změny ve svém stravování. Oproti tomu paní Hana svou postavu s nadváhou nenáviděla a výsledky v hubnutí byly pro její další běh života velmi zásadní. V hlavě měla myšlenku, že AŽ zhubne, tak se „vše“ vyřeší. Tím vším myslím to, že se bude mít ráda, nakoupí si dražší oblečení, na kterém teď šetří, bude mít vyšší sebevědomí, bude šťastnější, bude se těšit na dovolené k moři do plavek… A tak dále a tak dále. Z toho důvodu byla velmi upnutá na striktní dodržení jídelníčku a měla obrovské výčitky, když „zhřešila“. Kontrolovala svou tělesnou hmotnost každé ráno, jestli už ubyl nějaký ten další kilogram. Byla nervózní, když jí doma někdo z rodiny snědl poslední jogurt, protože právě ten jogurt byl ten, který si naplánovala na svačinu. A když si měla dát něco jiného místo snězeného jogurtu, tak už jí to dle ní narušilo denní plán jídla. Stejně tak se nervovala, pokud se někde zdržela a nemohla si dát naplánované jídlo. Každý večer pak přemítala, jestli jedla a sportovala dostatečně „správně“.

To paní Annu nerozházelo, když občas z jídelníčku ujela a „zhřešila“. Nevadilo jí, když se někde zdržela a večeře se jí lehce posunula. Ráda si zašla i na oběd do restaurace s kolegy z práce, kdy porci snědla pouze do pocitu, že je již sytá. A pokud měla náročný den, nevinila se za to, že si nestihla zajít zaběhat, ale řekla si, že „právě dnes si tělo zaslouží klid a relaxaci po hektickém dni“. Dokonce se doma ani nevážila na osobní váze a s přeměřením a převážením čekala vždy až do mojí poradny, kde jsme se vídaly v pravidelných měsíčních intervalech, tudíž jí stačilo znát její hodnoty jednou měsíčně.

Myslím, že už dále nemusím pokračovat ve výčtu, co bylo v rámci přístupu u paní Anny a Hany rozdílné, protože je to na první pohled velmi patrné. Jedna přistupovala k novému životnímu stylu a opatřením s lehkostí, klidem, bez výčitek a s RADOSTÍ, a  druhá byla v tenzi, tlaku, lpění, plná očekávání. Opatření pro hubnutí byla pro ni STRESUJÍCÍ, nikoliv radostná.

Uvědomění na závěr vyjádřím metaforou: co se stane s proudem vody v hadici, pokud hadici v jednom bodě přiškrtíte? Voda nemůže snadno protékat hadicí a proud vody je o dost slabší. Naopak v místě přiškrcení se bude voda více kumulovat. Když hadici pustíte, voda opět začne rovnoměrně proudit z hadice ven… Příkladů, kdy urputná snaha nenese výsledky, bychom našli mnoho, ale řešení je možná jednodušší, než by se zdálo. Jsou okamžiky, kdy je vhodné šlápnout do pedálů, hodně se činit, být aktivní a zarputilý. Jenže pokud tento přístup dlouhodobě nenese kýžený efekt, pak je pravděpodobně zapotřebí změna – stále věřit, ale ve snaze a aktivitách ubrat plyn, přesměrovat pozornost, přestat lpět a nechat věci přirozeně plynout, i když je to někdy mnohem mnohem těžší a méně přirozenější, než se hodně snažit a konat. Protože jak se říká: „lano se nesmí tlačit, lano se musí táhnout“. Proto je důležité mít radost z cesty, nejen z výsledků. Úspěch totiž přijde až ve chvíli, když jsme šťastní.

Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS.

ww.martinakorejckova.cz

• Nutriční terapeutka a výživová poradkyně
• Poskytuje individuální jídelníčky na míru, stravovací programy, on-line jídelníčky a celkové poradenství v oblasti životního stylu
• S radostí píše články na svůj blog i webové portály
• Působila i jako výživová poradkyně pro finalistky České Miss
• Stravování s radostí na Facebooku