Dušan, jenž hubne s aplikací Kalorické Tabulky: Důležité je najít udržitelný režim, od kterého nebudete mít potřebu si odpočinout

Po pauze, jež byla způsobena především intenzivní prací na naší knize Kalorické Tabulky, jež vyjde letos v Nakladatelství Jota, tu máme další motivační příběh.

Sepsal ho sympatický Dušan, který jede na pohodu a přistupuje k životní změně velmi rozumně. Tady jsou jeho slova.

Jmenuji se Dušan, je mi 34 a živím se prací v IT. Ve volném čase se věnuji četbě, tanci, hraní na ukulele a čemukoliv, co mě momentálně zaujme, například drátkování. Zdravotně jsem už jakž takž v pořádku. Ale… Než jsem se rozhodl na sobě začít pracovat, měl jsem 150 kg při 188 cm výšky (a přes 40% tělesného tuku). Míry jsem začal bohužel řešit později. Když se zamyslím, co mě vedlo ke změně, tak to bude nejspíš jen výpomoc tehdejší kamarádce. Chtěla začít cvičit s trenérem a nechtěla jít sama, tak jsem se nabídl. Vzali jsme na pár měsíců trenéra, pořídili permice do fitka a začali trošku víc hlídat, co jíme.

Hlavní změnou pro mě určitě byly vedené tréninky. Na začátku nic moc, jak je ostatně obvyklé. Důležité bylo vydržet aspoň tak 4 až 6 týdnů, aby si člověk zvykl.

Co se týká jídla, tak úplně v začátcích jsem to nedělal příliš zdravě a udržitelně, byl jsem nevědomky v ketóze. Tyhle začátky mi dost pomohly s pravidelností stravování a spánkovou hygienou. Od té doby jsem, co se stravování týká, trochu jinde. Nevyhýbám se sacharidům, jím docela dost, jen více rozumně. Začít si tak nějak připravovat většinu jídla byl asi největší problém. Chtěl jsem mít přehled, co jím, a tehdy jsem to jinak neuměl.

Krizí bylo samozřejmě několik. Tím si, myslím, projde každý. Jedno léto jsem moc nehrotil jídlo, cvičil jsem jako magor, a nabral zpět asi 20 kilo. To bylo docela zlé. Hned po tom létě jsem si najel na nynější režím, tzv. IIFYM (If It Fits Your Macros). Přiznám se, občas nevolím úplně vhodná jídla, důležité však je se z toho nezbláznit a nestát se otrokem váhy, jak kuchyňské, tak osobní. V té době mi dost pomohla jedna diskuse online, ve které jsem viděl komentář k tomu, když někdo ujede s něčím ne úplně vhodným, bylo to zhruba: To máš jako když ti spadne mobil na zem. Je to, blbý, ale nezačneš na něj pak ještě šlapat, ne? Tohle je důležitý pohled na věc, netrestat se za úlety, užít si to tu chvíli a pak proste znova najet režim.

Momentálně jsem na zhruba sto deseti kilogramech při cca 22% tělesného tuku. Teď už se až tak pravidelně neměřím, takže míry opět netuším. Velikost kalhot teď unosím 40-42, dříve 54-56.

• Za sebe můžu říct, že jsem spokojený. Zdravotní stav se zlepšil, mohl jsem vysadit medikaci na vysoký tlak, cítím se obecně lépe a plný energie. I nálada je lepší.

Moje asi nejoblíbenější jídlo je rizoto po česku, co dělával taťka. Vzala se konzerva vepřového ve vlastní šťávě, většinou hrášek, kukuřice, cibule – ze všeho se udělala pikantní omáčka, kterou se pak zalila už uvařená rýže. Strouhaný sýr na horu a pár nakládaček, většinou doma dlouho nevydrželo.

Jestli můžu, rád bych vysekl poklonu všem maminkám, co se sebou něco dělají. Já mám na sebe všechen čas, co potřebuji, nemusím se starat o děti, rodinu, domácnost až do takovýho rozsahu, jako ony. A přesto kolikrát zvládají držet režim, aby se sebou něco dělaly. To je pro mě nepředstavitelný. Nebojte se začít se o sebe starat, tělo se vám odvděčí. Na tohle není nikdy pozdě.

• Trenér Aleš Bursa – kontakt

Dodatek: Hubnutí za časů koronaviru

Než došlo k vydání tohoto článku, odehrálo se pár situací, se kterými bych se s vámi rád podělil. Jako asi každého mě překvapil režim ohledně coronaviru. Tréninkový cyklus nedokončen pouhé dva týdny před cílem. Z ničeho nic jsem byl zavřený doma, fitka nebyla k dispozici a morálku na cvičení doma historicky postrádám. Jídlo jsem držel jakžtakž dobře, jen tréninky se nekonaly vůbec a tím pádem jsem měl přehnaně vysoký příjem. Nějak jsem to nehrotil a najednou jsem měl 15 kilo nahoře. Jak se režim začal uvolňovat, postupně jsem zase zařadil tréninky a hlídal si, co budu jíst. O 8 týdnů později byla váha o cca 5 kilo dole. Kondička a síla se vracejí. Tělo si naštěstí pamatuje. Příjem mám ze dřív nastavený na zhruba 2350 kcal, průměrně sním tak 2500-2700 a pořád jsem v deficitu. Shazování váhy se zpomalilo lehce, takže snižuji o 100 kcal sacharidy a pokračuji do další kontroly progressu (každé dva týdny).

Není to o tom, aby jel člověk všechno pořád perfektně. Je to o tom najít si udržitelný režim, se kterým budete v pohodě moct fungovat, od kterého si nebudete mít potřebu odpočinout a kdy vám nebude přes den scházet energie. Věřím tomu, že se našli lidé, co i přes omezení zvládli nějak ten pohyb udržet, a trošku jim závidím. Každý jsme nějaký a někteří si zkrátka poradili lépe. Přesto, není třeba zahazovat měsíce či roky práce kvůli nějakýmu viru. Vraťte se k režimu, popřemýšlejte, jak ho vylepšit, aby vás příště výpadek pohybu tolik neomezil. Je nás dost, kteří jsme nabrali „coronakila“. Důležité je neztrácet hlavu a zase se o sebe trošku starat.

Poznámka redakce

Děkujeme Dušanovi za upřímný příběh a všem přejeme, ať se daří. A ať vás to baví: Tak začněte hned teď – přehledný návod na používání aplikace Kalorické Tabulky.

28.9.2020 redakce Články, Jak zhubnout