Na co si dávat pozor při vaření, aby nás nebolela záda, radí pohybový specialista Daniel Müller
V rámci zdravého stavování trávíme v kuchyni poměrně dost času.
Na co myslet, aby nás od našich cílů neodradily bolavá záda a špatné pohybové návyky?
Ačkoliv šéfkuchař Filip Sajler před časem oznámil odchod z populárního pořadu, recepty v rámci „Kluci v akci“ žijí dál.
Pojďme si připomenout, jak oba sympaťáci odpovídali vloni na dotazy uživatelů aplikace KalorickéTabulky.cz.
Proč jsme se rozhodli tento příspěvek právě nyní zařadit? V našich uzavřených skupinách na facebooku vidíme, že mnohdy lidé při změně životního stylu „narazí“ na to, že je vhodné si jídlo uvařit (abychom věděli, co v něm je a v jakém množství). Pro řadu z nás je to zlomový okamžik, neboť moderní hektická doba nahrávala spíše zatracovaným fast foodům či restauracím, které umožňují „nakrmit“ tělo během několika málo minut. Přesto mnozí, kteří začnou vyplňovat aplikaci www.kaloricketabulky.cz časem podlehnou kouzlu doma připraveného. A my věříme, že inspirativní recepty pomáhají v novém přístupu k jídelníčku jako takovému.
Ptala se Vendula Kořínková: V kolika letech jste uvařili své první jidlo? Také by mě zajímal takový stručný přehled vašich TOP jídel české kuchyně a k tomu totéž například z francouzské a italské.
Ondřej Slanina: Myslím si, že to mohlo být tak v šesti nebo sedmi letech. Samozřejmě nejoblíbenější je řízek s bramborovým salátem a pak svíčková a pečený králík. Ze zahraničních jsou to pak třeba thajská kokosová polévka, arabský falafel nebo všechny italské těstoviny.
Filip Sajler: Ani nevím, ale odmalička jsem občas vařil s babičkami a mámou, takže asi bramborové placky s mámou a zřejmě nějaké to vánoční cukroví. Mám rád vše, kde je ten dobrý základ a řemeslo. Z kuchyní tu naší středoevropskou, středomořskou, kuchyně jihovýchodní Asie, japonskou a baví mě jídlo v metropolích a regionech – New York, Londýn, Praha. K vaší otázce za mě určitě na maso paprice, svíčková a vídeňský řízek; italské Spaghetti Carbonara a Vongole, Ossobuco; francouzské Bouillabaisse, Hovězí Rossini, Tartar Parisien.
Ptala se Eva Evelýna Dosedělová: V médiích teď slyšíme, že nás čekají těžké časy. Potraviny zdražují. Stane se vaření z kvalitních surovin luxusem jen pro horních deset tisíc, nebo si myslíte, že se s trochou fantazie stále dá vařit i zdravě a levně?
Ondřej Slanina: Kvalita se nerovná to, že jídlo musí být drahé. Inspirovat se můžeme v jídlech našich babiček, které jedly vždy dobře a levně.
Filip Sajler: Skutečně kvalitní a poctivé suroviny už jsou problémem dávno – je jich málo. Ale zase na druhou stranu vznikají nové modely farmaření – a to může znamenat budoucnost. Myslím, že vařit pestře a kvalitně lze i z levnějších surovin, jen jsme si trochu odvykli připravovat jídelníček našich babiček. V něm bylo všechno, jen nešlo každý den o uzeninu nebo maso. U nás doma tradiční jídla stále děláme – jsou polévky, luštěniny, saláty, ryba, atd.
Ptala se Jitka Singerová: Inspirujete se kuchařkami (myšleno knihy receptů)? Pokud ano, která vás zaujala v poslední době nejvíce? A je nějaký český kuchař, jehož tvorbu obdivujete, vážíte si ho? Řekněme kuchařský/profesní vzor…
Ondřej Slanina: Já se přiznám, že moc ne. Mám rád spíš profesionální kuchařské knihy jako třeba Culinary Artystry. Mám rád celou řadu kuchařů jako je třeba Pavel Mareš, Jan Horky, Radek Kašpárek, Pavel Sapík, Roman Paulus.
Filip Sajler: Knihy nakupuji dlouhodobě, často a rád – a ty kuchařské primárně. Aktuálně se pitvám v základech:Institut Paul Bocuse Gastronomique: The definitive step-by-step guide to culinary excellence. Je tady pár kuchařů, které dlouhodobě sleduji, ale jmenovat nebudu. Myslím, že to není vhodné, z cizinců za mě Daniel Humm a Tim Raue. Zkusím krátce filozofii: Profesionalita v kuchyni aneb „Chefs are gentlemen“. Úroveň a profesionalita gastronomie a kuchařského řemesla je v každé zemi určovaná úrovní a profesionalitou každého jednotlivého kuchaře, ať už na pozici řadového kuchaře nebo korporátního šéfkuchaře. Jeho přístupem k řemeslu a ostatním kolegům, přístupem ke vzdělávání a jeho každodenní prací. Každý z nás tedy svým přístupem a svou prací ovlivňujeme úroveň a profesionalitu české gastronomie a českého kuchařského řemesla. Není to tedy něco, co určují nějaké organizace, spolky, velké společnosti nebo někdo jiný. Určujeme to my každý den a my si stanovujeme náš vlastní standard. A ten ovlivňuje celkový standard dané země. Kvalitní gastronomie na jakékoliv úrovni vyžaduje chuť, disciplínu, znalost oboru a surovin, mistrovství kulinářských technik, pokoru ke vzdělávání, kreativitu a profesionalitu ve všem, co děláme. Historie standardů profesionálního šéfkuchaře sahá do začátku 19. století, kdy ji začal formulovat francouzský šéfkuchař králů Marie-Antoine Caréme (1784 – 1833), který vytvořil styl zvaný Grande cuisine neboli Haute cuisine. Na jeho práci navázal na konci 19. století další francouzský šéfkuchař, tvůrce tzv. Cuisine Classique, Georges Auguste Escoffier (1846 – 1935), který stanovil standardy kuchyňské brigády a definoval základní kulinářské techniky. Na konci 20. století na práce Escoffiera navázal další francouzský šéfkuchař Fernand Point (1897 – 1955), který modernizoval Classique Cuisine a položil tak základy k novému trendu nazývanému Nouvelle Cuisine.Tyto standardy, i když téměř 200 let staré, jsou platné dodnes a povinností každé generace, tedy i té naší, je ctít je, zachovat je, formovat je a v té nejlepší kondici je předat generaci další.
Ptala se Alena Elly Kolaříková: Kdy a proč jste se rozhodli, že se stanete kuchaři a jak se to stalo, že vaříte společně?
Ondřej Slanina: Normálně jsem v patnácti věděl, že je to jasná volba. S Filipem se známe déle, než jak dlouho spolu vaříme v televizi. A to nás právě v pořadu spojilo.
Filip Sajler: Nějak to přišlo. V čtrnácti letech se rozhodnout není lehké, přišel s tím kamarád a najednou jsem byl v Hotelu InterContinental a učil se kuchařem. S Ondřejem nás seznámil kamarád. A když byl casting na pořad Kluci v akci, tak jsme se tam sešli a prostě si nás dva vybrali, takže jako vždy v životě náhoda.
Ptala se Dagmar Vysočanská: Na vaše nejoblíbenější jídlo se ptá asi každý, mě by zajímalo, co naopak opravdu nemáte rádi?
Ondřej Slanina: Já nemusím škubánky.
Filip Sajler: Úplně vše nesním, ale vychází to z naší kultury stravování, tam problém nemám. Mám rád kvalitní, čerstvé suroviny a klasické escofiferovské postupy, lehkost a eleganci. Přece jen je to culinary art a pak to může být klidně street food. Jídlo má být radost, a ne že ho nesnáším, může mi nechutnat, ale někomu jinému ano.
Ptala se Jana Machátová: Jak se na vaší fyzické kondici a váze projevuje profese kuchaře? Znáte svůj kalorický příjem? Co se vařilo ve vaší rodině v dětství a vracíte se k těmto jídlům i dnes? A které potraviny nikdy nechybí ve vaší ledničce?
Ondřej Slanina: Samozřejmě se to podepisuje velmi, protože hodně pracuji, tak nemám moc času na nějaké mimopracovní aktivity. U mě doma nikdy nechybí máslo, olivový olej, dobrá sůl, česnek, parmazán.
Filip Sajler: Myslím, že můj lifestyle je být v kondici, ale vedle toho jíst bez limitu. Podle mě je to o kvalitě surovin a o množství a trochu i disciplíně. Z dětství si nesu rád vše, co vařily babičky a máma, určitě španělský ptáček, hovězí maso na česneku, plněné papriky, kuře na paprice, knedlíky s vajíčkem, bramborové placky, bábovky a koláče. Rád na to vzpomínám. U nás v lednici určitě máslo, vejce, víno a v mrazáku zmrzlina.
Ptal se Lukáš: Jaký je váš vztah ke cvičení a posilujete třeba i jinak než s hrnci v kuchyni?
Ondřej Slanina: Bohužel není moc času. Takže sportuji jen rekreačně.
Filip Sajler: Sportuji rád a musím, takže denně posiluji, jednou týdně kolo a veslařský trenažér, ale nejraději mám motorsport závody do vrchu nebo na okruzích jsou náročné na fyzičku. V zimě snowboard.
Ptala se Linda Anušić: Používáte nějaký trik, postup, který se nikde v kuchařkách nepíše, a přesto je zárukou, že se dílo vydaří? A prozradíte?
Ondřej Slanina: Mrkněte se na Klucivakci.cz – tam jsou všechna naše tajemství.
Filip Sajler: Mám jeden trik, vždy používat ty nejlepší suroviny s jasným původem a bez kompromisu.
Ptala se Julie: Jakým menu byste okouzlili svou vyvolenou na prvním rande? A co ve stejném případě uvařit pro (vyvoleného) muže?
Ondřej Slanina: Já většinou okouzlil krevetami. Ty udělají radost vždycky. Jinak ženu potěší cokoliv muž uvaří – a ještě když si uklidí nádobí.
Filip Sajler: Já už jsme okouzlil, zabralo to. A 21let to vylepšuji. Dnes asi Hovězí Rossini.
Ptala se Marcela Macáková, editorka blogu Kalorické Tabulky: Máte zjištěno, který recept měl ve vašem pořadu největší ohlas a dá se nějak obecně říct, které ingredience u Čechů v jídelníčku vedou? A trochu osobní – poradíte mi, prosím, osvědčený recept, který dokáže připravit každý, a přesto potěší chuťové buňky i oko strávníka?
Ondřej Slanina: I když máme v pořadu různá zdravá okénka, tak největší hity jsou pečená masa a pečené dezerty. Na recept mrkněte na Klucivakci.cz – je tam asi 1500 receptů, které zvládnou úplně všichni.
Filip Sajler: Já myslím, že si vybere každý z toho, co máme na Kluci v akci v sekci recepty. Zajímavé je i zjistit, co je vlastně bestseller – co ti zákaznici nejvíc chtějí? Odpověď je ve světle dnešního rozpuku gastronomie docela překvapivá: Smažený sýr a řízek je stále top. Pak jedou české omáčky, burger, wrap, trhaná masa, steaky a krájené maso. Dobře si stojí také autentická asijská jídla a sushi. Konečně začínají hodně fungovat i superpotraviny, nestandardní plodiny a lokální produkty. Nicméně řízek je řízek. Co je každopádně super, že i v těchto českých evergreenech se snažíme jít velmi originální poctivou cestou: kuřecí Cordon Bleu zadělávat s hráškem, játra smažit v bylinkové strouhance a podávat je na teplém luštěninovém salátu, dáváme si záležet na silném hovězím vývaru s játrovým knedlíkem a promakáváme i další highlighty v našich bistrech, burgery, pulled pork, vietnamské „Phóčko“, hovězí Rosini nebo třeba grilovanou tresku s holandskou omáčkou. Myslím, že stále je na čem pracovat a jít dál. Myslím, že to dnes je pestré a lidi to vnímají jako příjemný mít tu možnost si vybrat.
Děkujeme a přejeme, ať se daří.
Foto: Česká televize, které tímto také děkujeme za zprostředkování odpovědí.
V rámci zdravého stavování trávíme v kuchyni poměrně dost času.
Na co myslet, aby nás od našich cílů neodradily bolavá záda a špatné pohybové návyky?
Celý článek 11.3.2021
V období mrazivých měsíců je potřeba vzít zavděk mraženými či nakládanými potravinami, případně těmi, které dlouho vydrží, třeba kořenová zelenina, a jsou cenově přijatelné po celý rok.
Koneckonců je využívaly v zimě už naše babičky a prababičky…
Celý článek 19.11.2024
Kdo mě zná díky článkům tady na blogu Kalorických Tabulek, tak asi ví, že se ve své nutriční poradně nejčastěji věnuji tématu redukce tělesné hmotnosti.
K tomu, aby člověk vhodným způsobem redukoval svoji tělesnou hmotnost, je žádoucí zařadit i pravidelný pohyb a nespoléhat tedy jen na úpravu stravování.
Celý článek 17.11.2024
Světlo. Co si představíte, když se řekne světlo? Někdo si vybaví křišťálový lustr, někdo žárovku, jiný Slunce.
Právě prožíváme období roku, kdy je nedostatek přirozeného světla. A přitom denní nebo chcete-li sluneční světlo je nepostradatelné pro udržení lidského zdraví, má antidepresivní účinky, ovlivňuje kognitivní i fyzický výkon a řídí cirkadiánní rytmus – tedy navozuje přirozené střídání aktivní bdělosti a spánku.
Celý článek 13.11.2024
Dnes si povídáme s uživatelkou aplikace Kalorické Tabulky, která dlouhodobě žije ve Švédsku. Sympatická Eliška je součástí původní komunity Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami na Facebooku, jež se k naší radosti stále rozrůstá.
Jak se tedy žije a hlavně stravuje ve Švédsku?
Celý článek 10.11.2024
V současné době se hodně lidí zajímá o své zdraví a o to, jakým způsobem cvičit a jak se správně stravovat.
Tento pozitivní trend napomáhá tomu, aby lidstvo tolik netrpělo nemocemi způsobenými obezitou a abychom také věděli, co jíme. Podporují jej mnohé knihy, internetové stránky a aplikace.
Celý článek 6.11.2024