Andrea (53 let): Rok mi trvalo, než jsem našla svou cestu
Když se nedávno objevil ve skupině KT příspěvek, kde paní Andrea psala, že chce povzbudit hlavně ženy 50 plus, aby věděly, že i v tomto věku to jde, ihned jsme ji poprosili o sepsání pár motivačních řádků pro tuto věkovou kategorii.
Často totiž slýcháváme názory, že hubnutí od určitého věku je už jen o tvrdém odříkání a mnohdy se vůbec nepodaří.
Děkujeme, že paní Andrea po chvíli váhání souhlasila a svolila ke zveřejnění fotografie i svého příběhu ve veřejném prostoru blogu Kalorických Tabulek. Jak sama říká, je teprve v první půli cesty, ale věříme, že její slova pomohou nejen dámám v jejím věku, aby si začaly také plnit své sny. A třeba to vedle snížení hmotnosti mohou být i ty kudrny, které si vždy přála tato sympatická trojnásobná maminka mít.
Tady už jsou její slova:
Pracuji v kanceláři, takže sedím osm hodin denně na zadku, což není ideální kombinace s tím, že miluji jídlo. Nedokážu hladovět, jídlo je na vysoké příčce mého já.
Celý život jsem byla i přes tři svá těhotenství a ohromný apetit štíhlá, dříve dokonce spíše hubená. Až přechod mi udělal čáru přes rozpočet. Je to náročná doba, alespoň pro mne byla. Psychicky i fyzicky. Po dvou letech pekla, když mi začalo být konečně lépe, jsem pomalu zjišťovala, kam až jsem došla.
Funěla jsem do schodů, nestíhala vnukovi, při pohledu na odraz ve výloze jsem odvracela hlavu a nenáviděla se. Z mých průměrných 65 až 68 jsem se dostala až na 85 kg.
A pak mi to došlo. Tohle nechci. I když mi okolí říkalo, ať to nehrotím, že vypadám na svůj věk dobře, že je to v pohodě, já jsem nebyla spokojená a rozhodla se to změnit.
Kalorické Tabulky jsem znala, nastavila jsem si podle jejich postupu příjem a dala se do hubnutí. Vše jsem si zakázala, najela na extra přísný režim a těšila se, jak „v létě oslním“. Velká hloupost. Teď už to vím. Takže jsem si prošla radostí i pády.
Když jeden den přestřelím třeba tuky (ty nejčastěji), druhý den se snažím to dorovnat. Další mou velkou změnou v životě byl pohyb. Začala jsem chodit, hodně chodit. Chůze mě těší a uspokojuje, na rozdíl od fitka nebo běhání. A protože jsem se doslova zvedla z křesla a mám denně v průměru 8-10 km, pomáhá to mému cíli.
Aktuálně jsem za půlkou první hranice, mám dole 6 kg z deseti, což považuji za úspěch, ale je přede mnou ještě dlouhá cesta. A jestli bude trvat rok? To mi nevadí. Hlavní je, že to jde.
Chtěla bych touto cestou podpořit všechny, kteří bojují (ženy v přechodu, věčné dietáře nebo ty, kteří bojují nejen s tuky, ale i se svou vůlí), aby to nevzdávali. Když to dám já, dá to každý.
A na konec, co mě pohání, když je krize? Co mě vrátí zpět na cestu, když z ní sejdu? Všichni okolo, co sledují můj boj, lidé a přátelé z fcb skupiny Kalorických Tabulek, kteří mě inspirují a podporují, no a v neposlední řadě můj Instagram, kde mám strašidelně moc sledujících a nechci udělat radost hejtařům, že s kuřetem na paprice nezhubnu. Já jim dokážu, že to dokážu.
Ať už je vaším cílem zhubnout, zlepšit krevní tlak, snížit hladinu cholesterolu, zvýšit svalovou hmotu, mít více energie nebo zkrátka jen jíst zdravěji, tak jedno je jisté – váš úspěch začíná už v obchodě, v kterém nakupujete potraviny.
Přesně tam začínáte rozhodovat, zda svých cílů dosáhnete nebo ne, protože to, co nakoupíte, se poté promítnete do vašeho jídelníčku.
Je odpoledne a já sedím v kavárně, ve které si dopřávám ledový čaj bez cukru. Mnozí z těch, jež mě znají, by se nad tím hned zarazili – bez cukru? Spousta z nich mě již léta neviděli, a tak nevědí, že jsem nedávno prošla nejen fyzickou proměnou.
Ale to už trochu předbíhám, vezmu to od začátku, i když příběh bude trochu delší.
Podle dostupných dat konzumuje dostatek zeleniny v České republice jen malá část populace. Údajně pouze asi 30 % dospělé populace zvládá doporučené množství, tj. 400 g denně.
Další studie ukazují, že mnoho lidí v ČR trpí nadváhou nebo dokonce obezitou, což je často spojováno s nevhodným stravováním. Náhoda? Nemyslím si.
Pokud jde o přílohy, často u jídel měníme jen klasicky brambory, rýži, špagety nebo kolínka a knedlíky. Případně chleba, pokud jde o lečo, chilli con carné či guláš.
Náš biorytmus neboli vnitřní hodiny jsou alfou a omegou našeho zdraví. Určuje, jak nakládáme s energií, ergo časuje její šetření i výdej.
Hlavní projev biorytmu představuje cyklus spánku a bdění, který trvá přibližně 24 hodin a který je primárně řízen naším mozkem. Kdybychom v mozku tuto funkci neměli, těžko bychom se jako lidstvo dožili tolik generací a dokázali se vyvinout až do dnešní moderní podoby.