Jitka: Zapisování a vážení jídla se může zdát někomu jako děsná otrava, ale mě to od začátku baví

Nepatřím ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami k těm, co by nějak často přispívali a sdíleli své jídelníčky a úspěchy, nicméně není to tak dávno, co jsem si dovolila jít, jak se tady hezky česky ve skupince říká, s “kůží na trh”.

Ne proto, abych nasbírala tu hromadu lajků a komentářů, které jsou pochopitelně od vás všech naprosto úžasné a za které vám děkuji, ale proto, abych ukázala, že i když už se zdá být všechno ztraceno, nemusí to tak být!

Jeden z komentářů byl přímo od týmu Kalorické Tabulky s prosbou o sepsání mého příběhu pro blog KT. Neváhala jsem, protože pokud by měl můj příběh motivovat alespoň jednu odhodlanou osůbku, bude to pro mne velká pocta.

Vždy jsem patřila k prostorově výraznějším, a to už od útlého dětství, kdy mě mamince přinesli v porodnici se slovy “maminko, tady máte toho zápasníka” a mamka v radosti, že porodila vytouženého syna, dostala do náruče zrzavou holku, co měla více jak 4 kila a přes půl metru k tomu. Tím se asi začala má éra s obezitou.

Základka a střední škola se nesly v duchu klasiky –  posměšky, moje trápení a různé pokusy o “zaručené” diety, které slibují, že po vypití koktejlu budete ultra fit a slim a podobné nesmysly. Jedinou výhodou bylo, že jsem byla celkem dost svalnatá a sportovně založená – hrála jsem roky házenou. Obecně míčové hry mě hodně bavily – takže toho pohybu bylo celkem dost. Jistě znáte film “Metráček”- ten snad točili podle mě, shodou okolností se jeho hlavní hrdinka také jmenovala Jitka. V tu dobu jsem vážila kolem 90 kg. Období puberty a dospívání nebylo úplně jak z amerického filmu, ale přežila jsem.

Ve svých 23 letech jsme s manželem čekali první miminko. Při první mateřské jsem se vypapala na 135 kg. Následovalo druhé těhotenství. Při druhé mateřské jsem se už trochu krotila, ale 135 kg jsem si v podstatě držela. Největší zlom nastal, když jsem nastoupila do práce (kancelářská práce). Celý den na zadku, jídla relativně málo, za to samé “prasárničky” – tuhle pytlík brambůrek a za chvíli kus čokolády. Proč ne, když jsem vlastně dneska ještě téměř nic nejedla (ten vajíčkový salát se dvěma rohlíky ráno na snídani jsem ještě asi nezmínila, že?).

Vysoký tlak, cholesterol, oteklé nohy, únava a k tomu nekvalitní spánek atd. Návštěva doktora pro mě znamenala peklo. Reakce okolí mi v tu chvíli nepřišly nijak šílené, ale teď zpětně si uvědomuji, že nebyly vůbec pozitivní. Například na otázku, jak se mám, na kterou jsem odpověděla, že celkem dobře, mi bylo odpovězeno “noo, to je vidět!”. Znáte tyhle rádoby taktní věty “jsi tlustá, dělej s tím něco”.

• Ještě že v práci máme skvělou partu. A když jedna kolegyně přinesla knížku s jídelním plánem na 29 dní od jednoho známého autora, pustily jsme se do toho.

Osudový den měl datum 24. 2. 2020. Bylo mi 40 let a při výšce 174 cm jsem vážila odporných 150 kg. Navařila jsem podle plánu, jídlo bylo chutné, z běžných surovin. A světe, div se, najednou toho jídla pro mě bylo nějak moc, někdy jsem měla i co dělat, abych to snědla. Kila šla neuvěřitelně rychle dolů a to mě nastartovalo a opravdu hodně motivovalo. Za těch 29 dní šlo dolů 15 kg, což znamenalo jednu konfekční velikost. Líbilo se mi to, začala jsem se cítit lépe. Lépe jsem spala, byla plná energie.

Začala jsem si vyhledávat na netu různé informace o redukci. A všechno si srovnávala v hlavě. Až nyní jsem zjistila naprosto banální věc – že bez kalorického deficitu to prostě nefunguje.

• Ale jak to budu počítat? Hlídat?

Ještě že existují ty protivné reklamní bannery na netu – díky nim na mě vyskočila upoutávka na aplikaci Kalorické Tabulky. A bylo jasno. Všechno jsem si pročetla, stáhla appku, našla skupinu na facebooku, kde bylo hodně báječných lidí, kterých jsem se nebála zeptat.

Ano, zapisování a vážení jídla se může zdát někomu jako děsná otrava, ale mě to od začátku baví. Zapisuji denně, jídlo si vařím, nedělá mi problém v rámci úspory času uvařit si na tři dny dopředu. Díky Kalorickým Tabulkám jsem si uvědomila, jaké hodnoty které jídlo má a že než si dát pytlík arašídů, upřednostním plný talíř kuřecího s rýží (jasně, i ty arašídy si občas dám, ale jen tak, aby mi to “vyšlo do zelených koleček”).

Ještě něco málo k pohybu. Říká se, že bez něho to nejde. Sama jsem důkazem toho, že jde, protože jsem cca první rok mého “nového života” redukovala jen stravou a běžným denní životem ve smyslu práce/domácnost/práce.

Za prvé z toho důvodu, že covid byl na vzestupu (a vše zavřeno) a za druhé úplně jsem nebyla schopná s tou monstrózní váhou ještě dalšího pohybu navíc.

O pohybu navíc jsem začala uvažovat až po několika shozených kilech, kdy se mi už daleko lépe hýbalo, nezadýchávala a nepotila jsem se tolik jako dřív a hlavně se otevřely po lockdownu fitka a bazény. Pořídila jsem si Multisportku a vrhla se na to (doma bych se nedonutila a hlavně bych se asi umlátila v našem mini prostoru).

Jasně, první vstup do fitka byl náročný – obavy jak blázen, protože na mě budou všichni koukat a smát se mi, co tam dělám. Znala jsem běžecký pás a eliptický trenažer a měla jasno: běhat ani chodit nebudu, jdu na eliptikal. Půl hodiny v rychlém tempu- pravidelně cca 4x týdně. Někdo si řekne, to je málo – ale mě to z té nuly v tuto chvíli stačilo. Jak tak člověk běhá na tom stroji, má čas se koukat po posilovně, jak se na kterém stroji cvičí.

Rozhodla jsem to taky zkusit, sama bez trenéra! Dneska funguji tak, že chodím cvičit ráno, než jdu do práce (v 6:00 jsem na značkách) a mám během 45 minut ve fitku pouze 10 min. eliptikal na zahřátí a 35 min. silové cvičení. Může se to zdát jako nic, ale mně to vyhovuje a výsledky to má. Ve fitku se nechávám 2x za rok měřit na In Body váze a progres je tam znatelný, především v úbytku tuku – a to je to, o co nám jde…nebo ne?

Ke dni, kdy tohle píšu, mám jako matka dvou odrostlých dětí (19 a 15 let) 43,5 let při 174 cm pyšných 85 kg. Cítím se báječně, konfekční velikost 44… Hurá, je konečně z čeho vybírat… Můj příběh nekončí, jedu dál – mám právo být fit a cítit se ve svém těle dobře!

Závěrem bych ráda motivovala všechny, co stojí na pomyslné hranici rozhodnutí: začít/nezačít? Určitě začít. Ne až od pondělí nebo dalšího měsíce. Začněte HNED!  Třeba tím, že si stáhnete appku Kalorických Tabulek a od oka si zapíšete, co jste dneska všechno snědli, a hned budete vidět, jak si stojíte. Věřte mi, nikdy není pozdě na nový začátek. A když jsem to zvládla já, zvládnete to i vy!

Mějte se krásně, vaše spolubojovnice a tabulkářka Jitka

---

Chcete také zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

• Co jsou Kalorické tabulky a jak je používat?
• Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami
• Chudneme a jeme zdravo s Kalorickými tabuľkami na Slovensku
• Aplikace KalorickéTabulky.CZ
• Aplikace KalorickéTabulky.SK
• Recepty včetně nutričních hodnot
• Vzorové jídelníčky
• Kalorická kalkulačka
• Kniha Kalorické Tabulky – nejlepší recepty

27.12.2022 redakce Články, Jak zhubnout