Pět tipů proti rozvoji obezity u dítěte aneb Obézní se dítě nerodí, obézní se stává

Tento článek vznikl v návaznosti na pojednání od PhDr. Ivy Málkové. Paní doktorka psala o tom, jak se pracuje s dětmi, které jsou označované jako obézní.

Je to dlouhodobá a systematická práce, jež je úspěšnější v případech, kdy spolupracují rodiče s odborníky a spolupráce je zahájena včas. Co ale dělat pro to, aby problém ani nenastal?

Věnujte čas prevenci. Jak začít? Ideálně hned, jako inspiraci můžete použít níže uvedené tipy.

1. Genetika není všemocná

Vliv genů na naši tělesnou hmotnost se pohybuje v rozmezí 40 – 70 %. Na první pohled se číslo jeví jako vysoké a pro mnoho rodičů uspokojující. Bez dalšího přemýšlení bychom totiž tak mohli přijít se závěrem „naše dítě má obezitu v genech, příroda je příroda“. Je nutné si ale uvědomit, že genetická predispozice mluví o sklonu, nikoliv o jistotě. Jako rodič se rozhoduji, jak výše uvedenou informaci přijmu a jak s ní naložím.

Rozhodnu-li se, že geny jsou všemocné, a tudíž nemá smysl se jim bránit, bude moje dítě obézní téměř s jistotou. A nejen to. Celoživotně bude řešit fyzické i psychické následky a důsledky obezity.

Pokud ale výše uvedenou informaci přijmu jako výzvu k akci, může život mého dítěte vypadat jinak. Téma váhy bude pravděpodobně též otázkou celoživotní, ale pouze v rovině prevence.

Tip do praxe: Pokud tomu tak není, uvěřte na chvíli informaci, že genetika není všemocná a že jste to vy, kdo můžete ovlivnit, zda bude vaše dítě obézní, nebo ne. Vymyslete pět věcí, které můžete udělat pro to, aby mělo vaše dítko váhu v normálu.

Pravděpodobně nevysypete z rukávu všech pět věcí na první dobrou, ale to nevadí, dejte si na to čas. Následně vyberte z vámi vymyšlených kroků jeden, který můžete od dnešního dne realizovat v praxi, a pojďte do akce. Ne zítra, ne za týden, ale ještě dnes.

2. Neučte děti jídelním nešvarům

Malé dítě je plně odkázáno na nás. Učí se nápodobou a naším vedením. Dokud dítěti nedáme lízátko za odměnu, čokoládu, aby neplakalo při odřeném koleni, svačinku, když se nudí, rohlík, aby nás nechalo dokončit naši rozdělanou práci apod., dítko ani nenapadne, aby si o jídlo v této podobě a v daných situacích řeklo.

Ve chvíli, kdy ho naučíme, že jídlo je nástroj odměny, umocnění pohody, zmírnění nepohody atd., pokládáme základy něčeho, čemu se v běžné populaci říká emoční jedení. Za jídelní nešvary, které předáváme našim dětem, z velké části nemůžeme, protože většina z nás je má sama silně vryté pod kůží od svých rodičů.

Tip do praxe: Zaměřujte tři dny svou pozornost na situace, kdy dítěti z vlastní iniciativy nebo na jeho požádání dáváte jídlo mimo hlavní jídla (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře). Vyberte si jednu situaci, kterou dokážete vyřešit dětskou nepohodu jinak než jídlem, a změňte zažitý zvyk něco zajíst.

3. Nenuťte děti dojídat

Děti, které jsou zdravé, netrpí specifickými a ojedinělými nemocemi, mají dobrý vnitřní radar, jenž jim říká, zda jsou syté, nebo zda mají hlad. Mnoho dětí je však nuceno do jídla nebo do dojídání.

Byla jsem svědkem situace, kdy maminka svého čtyřletého chlapečka nutila do dopolední svačiny ze strachu, aby neměl kila navíc. Jednalo se o věčnou dietářku a na svého synka aplikovala pravidlo, že se má jíst pětkrát denně. Chlapec zjevně neměl hlad, a tak se jídlo stalo ukrutným bojem mezi maminkou a chlapečkem. Po půl hodině, mnoha slzách a několika výhrůžkách chlapeček jídlo snědl a šel si hrát. U oběda se opakovala podobná situace a o odpolední svačině a večeři nebudu ani psát. Dítě, které je od útlého věku závislé na tom, kolik jídla mu určí rodič sníst, přijde o svou schopnost pracovat s pocitem sytosti a v pozdějším věku může bojovat s přejídáním. Úkolem rodiče je, aby dítěti předkládal kvalitní, pestrou a výživnou stravu. Úkolem dítěte je najíst se do příjemné sytosti.

Tip do praxe: Nenuťte dítě do dojídání, ale učte ho uvědomovat si svůj pocit sytosti. Řekne-li vám například, že už nemá hlad a chce si jít hrát, můžete se ho zeptat: „A jak se teď cítí bříško? Jak moc je plné? Kam se to jídlo všechno poskládalo? Má v sobě příjemný pocit, nebo by si dalo ještě sousto? Nebo má bříško ještě trochu hlad, ale chtělo by si jít spíš hrát s autíčky?“ Může se to zdát jako banalita, ale mnohdy při podobném dotazování zjistíte, že dítě by ještě jedlo, ale něco od jídla odvádí jeho pozornost.

4. Problémy s jídlem jsou většinou „jen“ symptomy

Většina rodičů velmi dbá na stravu svého dítěte v době, kdy dochází k zavádění příkrmů. Je kolikrát až neuvěřitelné, co jsou maminky ochotné udělat pro to, aby jejich dítě dostalo na lžičku to nejlepší. Postupně ale přijdou situace, kdy dítě připravené jídlo odmítá, u jídla se vzteká, neposedí, hází lžičku na zem, bouchá do stolu apod. Znáte to? Z jídla se stává pro mnohé děti a rodiče horor, ve kterém zůstane někdo poražený. Někdy je to dítě, které je násilně krmeno, od jídla odejde s hromadou trestů a zákazů, pozvrací se atd., jindy je to rodič, který rezignuje. Frustrovaně vstává od stolu a jde vařit nové jídlo nebo dá dítěti místo oběda sušenku.

O tom, proč dítě nenutit do jídla, jsem psala výš. Proč ale nevařit dítěti nové jídlo nebo mu nedat rovnou sušenku? Protože problém nebude zřejmě o jídle. Když ho budeme řešit na úrovni jídla, fixujeme v dítěti nevhodné stravovací návyky nebo mu tím ukazujeme, že je to dítě, kdo tu určuje hranice. Pokud má dítě hlad, a přesto vznikají u jídla výše uvedené nepříjemné situace, je třeba hledat, co je za tím. Problémy s jídlem jsou v drtivé většině případů pouze symptomy. Toto téma by mohlo být na několik samostatných článků. Situací, kdy za mnou rodič přichází s tím, že rezignoval na „zdravou” stravu, je mnoho a hledání příčiny je vždy o vzájemné spolupráci s rodičem. Bez přihlédnutí ke kontextu dané rodiny nejde dělat žádné obecné závěry. Důležité je však při nezdarech nerezignovat na zdravý životní styl a zdravou stravu, být trpělivý a nevyměnit kvalitní jídlo za polotovary a pochutiny.

Tip do praxe: Nevíte-li si s chováním svého dítěte u jídla rady, vyhledejte odborníka a situaci s ním proberte. Problémy s jídlem u dětí se vždy prohlubují, řeší-li se projev, a ne příčina. Vždy jde o kontext a co je pro jednoho dobrým řešením, může jinde způsobit opačný efekt. Kupříkladu, někdy může být dobrým řešením dítěti nenabízet alternativu za nechtěný oběd, jindy je to naopak vhodné. I zde to má ale svá pravidla. Odmítá-li vaše dítě určité jídlo a vy mu chcete dát jiné, alternativa by měla být vždy na stejné úrovni. Např. nechce-li vejce – zdroj bílkovin, můžete mu nabídnout sýr – zdroj bílkovin. Není ale vhodné nabídnout místo vajíčka těstoviny, nebo dokonce koláč apod.

5. Máte-li pochybnosti, počítejte a řešte situaci včas

Rodič, ať už s kily navíc nebo ne, má často zkreslenou představu o svém dítěti. Důvody mohou být různé. Někteří rodiče s obezitou se úzkostně obávají každého gramu u svých dětí, jiní zase nevidí, že jim dítě tloustne doslova před očima. Máte-li pochybnosti, zda je váha vašeho dítěte v pořádku, můžete se buď obrátit na pediatra, který pomocí percentilových grafů zhodnotí váhový vývoj vašeho dítěte, nebo můžete použít některé z online kalkulaček, které jsou určené pro děti. Pozor, je potřeba pracovat se speciální kalkulačkou, protože u dětí se neorientujeme podle BMI kalkulaček jako u dospělých jedinců.

V žádném případě není vhodné vážit dítě často. Pro naši orientaci postačí, zvážíme-li dítě jednou za čtvrt roku. V případě, že zjistíte, že dítko začíná být v pásmu nadváhy, vyplatí se vyhledat pomoc u odborníka. Platí však, že dítě není malý dospělý a ne každý výživový poradce či nutriční terapeut umí s dětmi pracovat.

Tip do praxe: Pro rychlou orientaci můžete využít kalkulačku, která je určena pro děti od dvou let věku. Pokud se vaše dítě pohybuje v „oranžových“ číslech, je opravdu nejvyšší čas situaci začít řešit. Je-li dítě mladší dvou let, měl by si případných obtíží s váhou všimnout pediatr.

Na závěr bych chtěla smeknout před všemi rodiči, kteří vnímají, že zdraví svých dětí mají ve vlastních rukou, a přijímají za to všechnu odpovědnost. Nevymlouvají se na genetiku, neobhajují se vrozenými dispozicemi, ale podnikají různé kroky a krůčky k tomu, aby bylo jejich dítě zdravé (obezita je klasifikována jako nemoc). Většinou je to cesta náročná, plná nepochopení a opakovaných začátků, ale je to cesta, která má hluboký smysl. Každé dítě si zaslouží zdraví.

Tip redakce Kalorické Tabulky

Společnost STOB pořádá vedle svých populárních a úspěšných kurzů hubnutí také každý rok vždy třetí sobotu v říjnu Den zdraví. Zcela zdarma si můžete vyzkoušet různé druhy pohybu, dobrého jídla a užít si odborné poradenství a zajímavé workshopy. Akce se koná v Praze. Více informací …

ilustrační foto: cz.depositphotos.com

7.9.2023 Mgr. et Mgr. Trummová Zdeňka Články, Jak si udržet zdraví, Jak zhubnout