Zdeňka (35 let): V jednu chvíli byly Kalorické Tabulky tím jediným, o co jsem se mohla při hubnutí opřít. Dnes se o ně opírám při práci se svými klienty.

Můj soukromý i profesní život nejvíc ovlivnila obezita, kterou jsem trpěla od předškolního věku. I přesto, že jsem ideální váhy postupně dosáhla, trvalé následky kilogramů navíc si nesu stále s sebou a většiny z nich se už nikdy nezbavím.

Mohla bych se celoživotně utápět ve svých zdravotních neduzích, být naštvaná na rodiče, že to nechali zajít tak daleko, ale rozhodla jsem se jinak: Co se stalo, nezměním, budoucnost ale ovlivnit můžu, a to nejen u sebe a svých dětí…

A tak vznikl projekt Okolo kuchyně s jedlíkem i nejedlíkem, ve kterém se zaměřuji na propojování výživy, výchovy a emocí, šířím prevenci o dětské obezitě i dětském nejedlictví a pomáhám rodinám ovlivňovat zdraví jejich členů skrze zdravý životní styl. Nebýt mojí obezity, nebyl by ani můj projekt, a protože věřím, že příběhy mohou inspirovat druhé k akci, ráda nyní svou cestu k životní spokojenosti sdílím.

Když jsem se narodila, byla jsem krásně prospívající miminko. Moje maminka moc neřešila tehdejší doporučení, která hlásala prospěšnost umělé mléčné výživy, a do půl roku mě plně kojila. Pohledem dnešních měřítek základ dobrý. S příkrmy už to bylo horší. Dostávala jsem všechno, tedy i piškotky, sladké krupicové kaše a obdobnou stravu. Byla jsem dobrý jedlík, sen každého rodiče.

Zlom přišel v době, kdy se mi narodil bratr, respektive v době, kdy začal být aktivním batoletem a pozornost rodičů se štěpila dvojím směrem. Když se dívám na fotografie do rodinného alba a občas mi problesknou hlavou vzpomínky na rané dětství, čtu příčiny rostoucí váhy jasně:

• nevhodné stravovací návyky
• nevhodná skladba jídelníčku
• nedostatek pozornosti ze strany rodičů

Nevhodné stravovací návyky

Kam moje paměť sahá, co zachycují fotky či rodinná videa, jedla jsem víc, než bylo zdrávo. Jedla jsem hodně, často a dojídala vše, co brácha nedojedl.

Košík se sušenkami a bonbony byl vždy dostupný a já se nezdráhala si vzít. V košíku ale nebyly všechny sladkosti, po kterých dítě touží. Ty exkluzivní (kinder vajíčko apod.) byly za odměnu.

Nevhodná skladba jídelníčku 

Patřím k dětem revoluce, vyrůstala jsem v devadesátkách. V regálech obchodů bylo mnoho „nových“ potravin, které toužil ochutnat každý, kdo si je mohl dovolit. Instantní omáčky, polévky z pytlíků, hotová jídla, mražené pizzy, vysoce průmyslově zpracované potraviny. Dodnes si pamatuji vůni a chuť kuřecích nugetek nebo „prstýnků” udělaných na chuť ve friťáku. Majonéza a kečup byly vždy po ruce a nejlepší svačinka v mých deseti letech byl rohlík namazaný máslem, potřený kečupem a majolkou.

Nedostatek pozornosti ze strany rodičů

Za mě nejzásadnější příčina mojí obezity. Čím byl bratr starší, tím víc měl pozornosti. Brzy jsem zjistila, že jídlem dokážu všechny okolo sebe upoutat. Věta „Mami, já mám hlad“ znamenala vždy nějakou interakci. Nepamatuji si, jestli jsem dostala vždy najíst, ale vždy jsem dostala alespoň odpověď, a i to se počítá.

Často k nám jezdila babička a později já k ní. A jak už to tak u babiček bývá, rády pochválí, když dítě dobře jí. Věta „Zdeninka ale krásně hamá“ mi vytvořila v hlavě spoj: Budu-li dobře a hodně jíst, vždycky všechno dojím, budu chválená. A já chtěla být chválená.

Jídlo jsem měla spojené s pozorností, pohodou a libými pocity. Není divu, že ze zajídání nedostatku pozornosti se později stalo zajídání všeho, co bylo v mém životě nepříjemné a stresující. 

Do první třídy jsem nastupovala jako obézní dítě. Obezita nebyla u dětí v té době tak běžná jako dnes, takže kam jsem přišla, byla jsem středem pozornosti.

Na tomto místě bych ráda udělala malou poznámku. Obezita se nevyběhá, jak mi občas řeknou někteří rodiče na Dnech zdraví a podobných osvětových akcích. Pohyb je důležitou součástí zdravého životního stylu, ale není všemocný. Byla jsem dítě z vesnice, venku jsem byla každou možnou chvíli. Kolo byl můj základní dopravní prostředek, 2x týdně jsem chodila do sokola, minimálně jeden víkend v měsíci trávila se skautem v přírodě, v sezoně plavala v rybníce, dokonce jsem se svou váhou zvládala lézt po stromech. Sedět s knížkou, malovat si nebo koukat na televizi byste mě v mladším školním věku našli málokdy. Strava a jídelní návyky jsou základ.

Období základní školy bych shrnula slovem peklo

• Děti se mi posmívaly.
• Učitelé mi říkali, že jsem hodná a snaživá holka, ale že bych měla s tou váhou něco dělat.
• Absolvovala jsem pobyt v dětské ozdravovně pro obézní, ze kterého si pamatuji mnoho pláče nad odloučením od rodiny a efekt na kila pramalý.
• Okolo dvanácti let jsem zažila svůj první a poslední jojo efekt, kdy se moje maminka stala dealerkou Herbalife přípravků, a ty hubnoucí vyzkoušela i na mně.
• Čím jsem byla starší, tím víc jsem si uvědomovala svůj vzhled na fotkách z vystoupení v sólovém zpěvu – přestala jsem zpívat, styděla jsem se za vzhled.
• Když přišla puberta, přála jsem si někam zapadnout. Jenže kam? Pro kluky jsem byla terčem posměchu a holkám jsem záviděla, že s těmi kluky „randí“, že vypadají dobře, mohou nosit krásné oblečení, daří se jim v tělocviku atd.
• Začala jsem se obrňovat proti světu, přestala jsem být přátelská a hodná holka, protože když jsem byla vulgární drsná ranařka, co se s ničím a nikým moc nepáře, měla jsem obdiv kluků – nebo jsem si to alespoň myslela.

Ze základky jsem odcházela bez kamarádů, s nadváhou 32 kg, hlubokým vnitřním smutkem, o kterém nikdo nevěděl. Navenek sebevědomá ranařka, která ironií shazuje ostatní i sebe a ještě se tomu směje.

Jediným místem, kde jsem měla pocit, že se můžu trochu uvolnit a nadechnout, byl skaut. Nejen, že tam bylo bezpečno a přijetí, bylo tam i mnoho dobrých vzorů, mnoho podpory a pomoci. Ze skautu jsem věděla, že budu-li chtít, můžu svůj život měnit…

A já jsem chtěla. Bylo mi 16 let. Trápila jsem se v prvním ročníku na stavebce, kde jsem skončila, protože jsem se nedostala ani na jeden gympl v Hradci. Škola mě absolutně nebavila, a zatímco mnoho jiných prváků propadne po nástupu na novou školu studiu, já propadla sama sobě. Začala jsem se zajímat o svou váhu a hledat způsoby, kterými s ní můžu něco dělat. Na mém vysvědčení v prváku převažovaly čtyřky, ale váha se začala hýbat směrem dolů. Pozornosti jsem jako čtyřkař měla na svou osobu stále víc, než bych si přála, ale už jsem nebyla nejtlustší ze třídy, a kupodivu byli ve třídě ještě větší tragédi na známky než já, a tak mě vylili až ve druháku. Ten jsem opouštěla s deseti kilogramy dole. První kila šla dolů bez mého přičinění díky pravidelnému stravovacímu režimu, který mi do života vstoupil přestupem na střední – ráno snídaně, ve škole svačina a oběd, po návratu domů svačina a po návratu z odpoledních aktivit večeře. Vliv měl určitě i pohyb, protože jsem na škole narazila na skvělou tělocvikářku, kterou jsem měla ráda a často jsem se šla hýbat „navíc“ jen proto, že jsem si říkala, že by to paní učitelku potěšilo. Ta hodná holka, co chce být chválená a chce někoho potěšit, ve mně pod slupkou drsňačky dřímala stále.

V sedmnácti letech jsem nastoupila do prvního ročníku na novou střední, obor Výchovná a humanitární činnost. Řekla jsem si, že začnu svůj život znovu. Studovala jsem obor, který jsem měla ráda. Do školy jsem začala jezdit často na kole. Ve skautu jsem měla mnoho opravdových přátel a za peníze vydělané z prvních brigád jsem si kupovala všelijaké potraviny, které se zdály zdravé. Byla jsem velmi motivovaná do hubnutí a díky tomu, že jsem stále hledala způsob zhubnutí, narazila jsem na jeden výživový kurz, který jsem si dokázala i zaplatit. Zde jsem si osvojila mnoho principů zdravé výživy. Změnila jsem nejeden stravovací návyk a kila šla opět dolů.

Tentokrát jsem si začala počítat jídelníček. Do života mi vstoupily Kalorické Tabulky. Každý den mi byly oporou v tom, co a v jakém množství mám jíst. I přesto, že jsem si nemohla finančně dovolit pokračovat v dalším cyklu hubnutí v kurzu, shodila jsem i další nadbytečné kilogramy. Se všemi vědomosti, Kalorickými Tabulkami a silnou motivací jsem se dopracovala na váhu 61 kg. 

Zde můj příběh úspěšného hubnutí skončil a začal se psát příběh nový, který mě učí, že ke šťastnému životu nevedou pouze kila dole, ale zdravý životní styl jako komplex, do kterého patří strava, vztahy, spokojenost v práci, pohyb, spánek, psychika… To už je ale kapitola sama pro sebe. Více o mém životním poslání na webových nebo fb stránkách (viz moje vizitka pod článkem).

26.10.2023 Mgr. et Mgr. Trummová Zdeňka Články, Jak si udržet zdraví, Jak zhubnout