Kateřina: Díky Kalorickým Tabulkám se učím i z té nejběžnější české klasiky udělat vyvážené jídlo, jež chutná celé rodině
Když jsem dostala možnost napsat svůj příběh na blog Kalorických Tabulek, nejdřív jsem přemýšlela, jestli zvládnu něco takové vlastně napsat.
Jestli to nebude jen „tuctový“ příběh, který zapadne mezi tisíce dalších. Až mi došlo, že vlastně vůbec nevadí, že bude tuctový a že zapadne mezi další. Vlastně to znamená, že je mezi námi už spousta smrtelníků, co převzali zodpovědnost za svůj život a začali na sobě makat. A věřím. Vím, že další přibudou.
K nadváze až obezitě jsem se dopracovala relativně brzo. Už na základní škole. Asi není žádné tajemství, že děti netloustnou samy od sebe, ale převážně to je způsobeno stravovacími a pohybovými návyky předávanými rodiči a blízkým okolím. Svojí rodině nic nevyčítám, situace byla taková, jaká byla, a moje maminka to zvládala nejlépe, jak mohla (nejlepší máma na světě, že jo). Prostě za peníze na svačinu jsem si svačinu nekupovala, a když už ano, tak jablko a kefír to rozhodně nebyly.
Na střední se přitvrdilo, když jsem měla třídu hned vedle bufetu s koblihami, párky v listovém těstě atd. K tomu si připočtěte nějaký ten noční život dospívajícího jedince. A voilà – k maturitnímu vysvědčení a k vypuštění do dospělého světa si neseš 95 kg. A ty blbý návyky si držíš ještě nějakých 5-6 let! Bufet vedle třídy se jen změnil na cukrárnu vedle kanceláře, pak jsem měla kancelář pro jistotu hned nad cukrárnou a šup, byla z toho stovka (metráček), jen to hvízdlo.
Ale měla jsem vlastně štěstí v neštěstí. V očekávání jsem si zařídila kancelář doma. Z očekávání sešlo, ale pracovat doma už jsem zůstala. Mělo to dvě pozitiva – oprostila jsem se od nepřetržitého kontaktu se sladkým a nešťastné myšlenky jsem se rozhodla řešit během. Představa, jak by to dopadlo, kdybych zůstala v té chvíli pracovat nad tou cukrárnou, mě děsí. Když tohle píšu, tak jsem si právě uvědomila, jak je super, že bydlím na vesnici, kde nemáme ani žádný malý krámek, kam bych si mohla „zaběhnout“ pro něco na „utěšení“, a zbylo mi vlastně jen to běhání mezi poli.
Možná proto to byl ten můj JEDINÝ ZAČÁTEK, protože vlastně vůbec nebyl pro hubnutí. A že momentálně třeba vůbec neběhám, neberu to, jako že jsem něco nezvládla. Beru to tak, že jsem jen na té cestě potkala něco jiného a POKRAČUJI stále dál. Jen každou chvíli třeba trochu jinak. Díky informacím, které jsem se na své cestě naučila, jsem schopná si svůj život přizpůsobovat aktuálním potřebám a pocitům bez toho, aniž bych někde musela něco začínat.
Kalorické Tabulky se staly součástí mého života téměř souběžně s tím běháním. Protože přišel ten pocit, když jsem ráno přiběhla domů, že nechci sníst jen rohlík se šunkou a vypít kakao. Záměrně píšu života, protože jsem je nikdy nebrala jako nástroj pro hubnutí, pro nějakou etapu, pro chvilku.
Věděla jsem, že díky nim se toho můžu naučit daleko víc. A naučila.
Na mém instagramu @ta.kaca.zhubne tak můžete sledovat, jak „normálně“ se dá vařit i pro celou rodinu, která nemá žádné nadšení pro nějakou fitness/dietní/zdravou stravu. Díky Kalorickým Tabulkám se učím i z té nejběžnější české klasiky udělat vyvážené jídlo tak, jak ho chci dělat už po zbytek života. Prostě tak, aby mi chutnalo (a mé rodině samozřejmě taky) a zároveň dostatečně pokrylo moje energetické potřeby aktivního jedince, přítomné mámy, milující manželky a sdílné kamarádky. Ono se to „nepovede“ v každém jídle, ale alespoň vím, proč to tak je, co v tom jídle chybí a na čem zapracovat v následujících jídlech. A hlavně už vím, že neexistuje nezdravé jídlo, pouze nezdravé množství.
Prostě jen jím vyváženě a dostatečně, abych měla stále energii, dělám různé druhy kardia, abych měla zdravé srdce, a silové tréninky, abych (mimo jiné benefity) i hezky vypadala.
Takhle moje filozofie s trochou té disciplíny v pohybu a sebevzděláváním v oblasti výživy, psychiky a jiných radostí mě bez přemrštěného úsilí dostala na současnou váhu, ale hlavně do úplně jiného myšlení a života!
Zpětně jsem za to, že jsem byla obézní, vděčná. Díky tomu jsem se naučila, že jídlo není jen jídlo, a že to, že budu hubená, ještě automaticky neznamená, že budu dlouho zdravá a aktivní. Na kvalitě záleží a jsem vděčná, že to teď můžu předat i svojí dceři.
Jako bonusovou tečku mého příběhu bych chtěla moc poděkovat za zpětnou vazbu, kterou mám od svého okolí i online komunity. Poznala jsem už spoustu skvělých lidí, kterým jsem ne/chtěně zasáhla do života nebo i oni do toho mého: „Děkuji, posouváte mě dál a já si toho moc vážím.“
Ale upřímně nejvíc pyšná jsem na stáhnutí a nastavení Kalorických Tabulek mojí mamce. Teda pyšná jsem především na ni. Ona se tím musela projíst. Z již lehce podrážděné, velice zaměstnané, neaktivní, mdlé a těžké paní se projedla do 30 kg lehčí, usměvavé a šik babičky, která mi po zahradě honí moji Babu. To jsem si před dvěma roky ani nedovedla představit. A řeknu vám, to je pohled k nezaplacení.
Je to prostě proces. Je to život. Dělej malé krůčky s velkou láskou.
Chcete také zhubnout? Mohlo by se vám hodit:
4.11.2023
redakce
Články, Jak zhubnout