Saša Rohlíková: Jak hubne ta, co učí hubnout druhé

Cvičím a sportuju celý život. Sport je i součástí mé práce, neboť aktivně vedu jako trenérka lekce pohybu.

Přesto jsem byla poslední roky s vlastním tělem nespokojená. Z mnoha zdravotních, osobních i celosvětových důvodů šla poctivá péče o mne stranou. Byla jsem zvyklá být ve formě, ale ta najednou „zmizela“.

Pracuji jako výživářka a trenérka především s dámami déle mladými. Někdy v této generaci zaznívá, že už to nejde, že se už hubnout nedá, že se už vůbec nedá změnit tělo. Články v lehčích časopisech doporučují dámám od nějakých 40 let chodit na procházky, cvičit tai-či, nanejvýš zařadit pilates, ale hlavně to nepřehánět. Jako by vypracované tělo nebo náročnější sport byly vyhrazeny jen pro pár let mladé dospělosti, a pak už máme být rády za to, že nějak držíme pohromadě.

Když ovšem pracujete v určitém oboru, očekává se, že nějak taky vypadáte. A ono to najednou „nejde“. Tělo stávkuje, stresy přibývají, zdraví občas nespolupracuje. Jednoho dne se podíváte do zrcadla, a není to, co to bývalo. Přestože jste dál v pohybu. Jen je pořád co dělat. A vy máte pocit, že nemůžete hlavní část času a energie věnovat samy sobě (pánové prominou, dnes je řeč opravdu především o dámách).

Nechtěla jsem se s tím smířit, snažila se nějak udržovat. Občas bylo líp, občas hůř – a pak přišlo ke slovu pár týdnů „zostřeného režimu“, kdy jsem za pomoci Kalorických Tabulek hubla, často pod dohledem veřejnosti. Vrátila jsem se do výchozího bodu, ve kterém se dalo dobře fungovat. Nebyla to forma jako v mládí, ale stačilo to. Většinou. Občas jsem ovšem tak trochu pokukovala po spolupráci s některým ze svých kolegů, kteří se specializují jiným směrem, na sportovní fitness přípravu. Ale pořád bylo něco důležitějšího. Párkrát jsem byla připravená se do věci obout naplno, dvakrát se i pustila do cílenější práce na fitness formě, jenomže život rozhodl pokaždé jinak a já mu ustoupila. Práce, manželství, náročnější operace, odhalení zdravotního problému, jedna covidová epidemie, druhé zavření světa, osobní změny po rozpadu manželství… A čas ubíhal. Dokonce se vše občas i zhoršovalo, covidová kila se nevyhnula ani mně a zanechala nepěkné stopy.

V loňském roce jsem začala stabilizovat svůj nový život. Naučila se dávat na první místo sama sebe, začala se o sebe doopravdy starat. Stala jsem se pro sebe prioritou. A taky si ujasnila, co ještě chci a co je mým cílem. Teď na to mám totiž prostor a čas. Cvičím celý život, nějak jíst musím taky pořád. To si ten čas navíc zas tolik nežádá. Ale teď se můžu soustředit na sport jako na něco, čemu se věnuji cíleně, ne jako na něco, co dělám, abych si odučila lekce a držela jakžtakž pohromadě. Nemusím se jen udržovat, nemusím ani momentálně hubnout těch pár kil, abych se vrátila do běžného stavu posledních let jako v předchozích veřejných programech svého hubnutí. Můžu si program dne podřídit tréninkům. Moje práce mi umožňuje po večerech odučit lekce (tedy kardio) a ráno nebo o polední pauze si odcvičit to další. Tak jsem si řekla, že tento rok budu věnovat sama sobě a tomuto svému cíli. Budu žít fitness! A sledovat, kam se moje tělo zvládne za ten rok posunout.

I jako odbornice na hubnutí jsem si najala trenérku. Proč? Protože jednak se specializuji trochu jiným směrem a jednak sama na sebe nikdy nebudu dost objektivní. Navíc ty druhé oči zapotřebí jsou. Vidí to, co nevidíme sami. My nevnímáme, jak se mění tvary. Povolíme si v jídelníčku, protože se to přece vejde do maker. Jako odborník si umím vysvětlit, že ta troška cukru nebo to trošičku jiné přeskupení makroživin pár dní v týdnu přece není žádná katastrofa. A ona to katastrofa opravdu není! Pokud se bavíme o běžném životě, o hubnutí, a to i o hubnutí u problematičtějších případů. Ale tyhle maličkosti se projeví, když řešíte každý detail. A každý detail řešit musíte, když jste déle mladí, nemáte geniální genetiku od vyšších sil, posbírali jste za léta různé zdravotní zátěže, které se na fungování vašeho těla podepsaly.

Kdyby mi šlo jenom o to zhubnout a dostat se nějak do formy, není to nutné, to podotýkám, i když sama takto klienty vedu. Ale já jsem si řekla, že chci víc. Mým cílem není jenom zhubnout a nějak zlepšit kondici a tvary těla. To bych mohla přestat a být spokojená tak, jak jsem. Děkujeme, udržujeme, hotovo. Ale chci víc. Chci víc pro sebe a taky jako inspiraci pro svoje klientky, pro dámy déle mladé, které mě třeba sledují nebo kterým říkám, co mají dělat.

Neříkám, že je to vždycky jednoduché. Mám poměrně jasně dané mantinely v jídelníčku. Je přísnější než u „obyčejného“ hubnutí. Pořád miluju jídlo a není to pro mě jenom plnidlo na splnění makroživin a kalorií. Ale musím vycházet z přesně daného nastavení, které vyhovuje mému cíli, a tím není zhubnout, ale dojít do maxima, kterého je moje tělo za rok práce schopné. Mám jasný tréninkový plán. Učím každý týden (velmi aktivně) 8 až 9 lekcí po hodině. Už tohle je docela slušný zápřah, který nebude vhodný pro někoho, kdo roky nesportoval. Další trénink mám ještě k tomu. V tuto chvíli 6 dní v týdnu dvojfázově, nebo jako dvouhodiny. Ano, je to hodně, ale nezapomínejme, že jsem v pohybu doslova celý život a moje tělo je na tohle zvyklé. Opravdu to není dávka pohybu nutná a ani vhodná pro každého.

Pečuju o sebe po všech stránkách. Neponocuju, prioritou je jít včas spát. Nemlsám, prioritou je dodržet předepsané jídlo. Nevynechávám tréninky, protože se mi „nechce“, prioritou je splnit si, co mám v plánu. O tom, že musím splnit nasmlouvané lekce s klienty, není třeba mluvit.

Funguje to? Mám za sebou prvních 10 týdnů. A v nich Vánoce. První měsíc byl doslova a do písmene kondiční a nastavovací, kdy se hledalo vhodné rozložení a nastavení. Byl to měsíc prvního srovnání těla. Od ledna už pevné nastavení všeho, co je třeba. Žádné zázračné úbytky a změny nenastaly. Jako začínající klient nebo dietář bych asi měla pocit, že to takhle nefunguje, vždyť se nic moc neděje! Nehubla jsem před očima, nespadlo ze mě 10 kilo přes noc.

Ale věděla jsem, že když splním, co splnit mám, výsledky budou. Ano, pár týdnů trvalo, než tělo začalo spolupracovat tak, jak od něj čekáme. Neměním životní styl úplně od základů, neměla jsem v jídelníčku absolutně nevhodné potraviny v divném složení a obřím množství. Nezačala jsem se najednou hýbat, protože jsem ve sportovní zátěži byla i předtím. Proto ty skoky nemůžou být okamžité. Někdy to chce delší dobu a vytrvat. První týdny se váha nechtěla moc hýbat a já na sobě neviděla změny.

Ale každý týden ubírám na obvodu pasu. Mění se mi tvary těla. Silový trénink mě už zase mimořádně baví a baví mě jeho výsledky. Baví mě, že konečně dávám na první místo to, co chci a potřebuju já. Pro svoje tělo, pro svůj cíl. Pásek jsem posunula na poslední dírku, šaty na mně trochu visí, při lekcích se klienti baví tím, jak si vytrvale vytahuju legíny, a brzy bude čas vyměnit část šatníku.

Věnuju sama sobě rok. Rok usilovné práce s jídelníčkem, rok cíleného sportovního tréninku, rok péče o každou maličkost. Přesedlala jsem do nastavení „sportovkyně“. A uvidíme, kam tělo déle mladé holky za ten rok zvládne dojít.

V kostce

Dělám jen to, co bych dělala i u „běžného“ hubnutí. Jen ty mantinely jsou pevněji dané.  Jejich porušení se totiž nemusí projevit u standardního hubnutí, ale projeví se v detailech, v tom, že mi tu roční cestu zpomalí nebo vrátí o krok dva zpátky. Pro běžný život to je naprosto v pořádku. Z pohledu sportu a výkonu těla, kterému už není dvacet, musím vnímat i ty detaily. Jaké jsou tedy ty moje základní stavební kameny?

• Krabičky. Připravuju si jídla předem. Do krabiček. Dvakrát týdně.
• Jídelníček. Jím tak, abych splnila nastavené hodnoty. Jen mám rozpočítané i množství dané vybrané živiny u jednotlivých jídel a neskládám vše až za pochodu. Pro zjednodušení.
• Cvičení. Jen jsem začala přidávat cílený silový trénink. Hýbala jsem se i dřív.
• Spánek. Snažím se udržovat určitý rytmus, neponocuju.
• Alkohol. Ten momentálně v jídelníčku místo nemá.
• Priority. Hlídám si, abych udělala, co udělat mám. To je priorita. Navařit, odcvičit. Pak se můžu bavit nebo se naložit do vany, lehnout si na gauč a koukat na film.
• Vytrvalost a trpělivost. Vím, že v cíli nebudu přes noc. Ani do jara. Věnuju sama sobě rok důsledné práce.

12.2.2024 Saša Fraisová Články, Fitness a wellness, Jak zhubnout