Jak jsme s manželkou hledali zdravé mlsání

Před takovým čtvrt rokem nás s manželkou pochytil jistý druh mánie – zamilovali jsme se do arašídů. Jedno jestli solených, nebo nesolených. Nejprve jsme začali se stogramovými balíčky, přešli na 250 g, a posléze jsme dokonce nosili domů 500g balení.

Zkrátka jsme po večerech, kdy člověka honí mlsná, propadli tomuto zlozvyku.

Nemohli jsme se samozřejmě divit, že nám po měsíci šla váha pěkně nahoru. Není divu, když se podíváte do databáze potravin na Kaloricketabulky.cz, jen hrst arašídů (30 g) má 753 kJ. A takový balíček o 250 g pak dá 6 425 kJ, o které jsme se s manželkou často svorně podělili.

Když jsme tak smutně stávali na váze, která neomylně mířila stále vzhůru, rozhodli jsme se hledat nějakou zdravou a méně kalorickou alternativu. Nejsme žádní odborníci, takže následující řádky jsou pojaty z prostě laického pohledu. Z každodenní reality.

Protože, jak jsme brzy zjistili, všechny rady o zdravé výživě počítají s tím, že člověk je dokonalý a dodrží všechny předpisy. Jenže realita je jiná. A ostatně, už samo slovo „mlsání“ odkazuje k tomu, že děláme něco ve zdravé výživě nedovoleného.

Všechny internetové stránky, kde se věnují zdravému mlsání, doporučují takové ty různé klasiky – müsli, müsli tyčinky, okořeněný plátek šmakouna, racio chlebíčky, cornflaky, proteinové tyčinky, sušené maso.

• Jenže znáte to – nám šlo spíše o takové to zobání.

Třeba takový pufovaný chlebíček vám nedá ani pocit, že něco jíte, manželka tomu říkala polystyren. Šmakoun se musí dochucovat, protože sám o sobě je zcela bez chuti.

Sušené maso se musí hodně dlouho cumlat, což asi příznivě ovlivňuje skutečnost, že ho sníme málo, ale k tomu zobání to má rovněž daleko. Müsli s ovesnými vločkami? Zkusili jste někdy zobat samostatné ovesné vločky? Je to takové nijaké, suché, bez chuti. Možnost zobat mořské řasy nebo lněné crackery jsme tak nějak podvědomě rovnou odmítli.

Našli jsme doporučení na pražené sojové boby. Jeden sáček o 30 g obsahuje prý pouze 600 kJ. Jak pouze? Stejné množství oříšků má jen o 153 kJ víc!

Praženým sojovým bobům se také říká alburetky nebo alaburky, ale jsou s nimi dva problémy. Za prvé nejsou skoro k sehnání, za druhé má 50 g hodnotu 900 kJ, takže by to bylo z bláta do louže. Z arašídů do bobů. Tedy vyšlo by to nastejno.

Stejně jako s praženou kukuřicí, která se sem tam dá koupit v některých supermarketech. Nemyslím teď popcorn, ale skutečně pražená semena kukuřice. Hrst, tedy 30 g, obsahuje 620 kJ, takže je to stále to samé v bleděžluté (když už mluvíme o kukuřici).

Také jsme našli tygří ořechy (tiger nuts neboli chufa). Mají o 900 kJ na 100 g méně než obyčejné ořechy. Ale když jsme se je jali shánět, poněkud nás překvapilo, že většinou nás internet odkazoval na rybářské potřeby. Tyto ořechy se skutečně dají sehnat nejčastěji jen jako návnada na ryby. Navíc cena je poněkud vyšší, minimálně dvakrát tolik, než obyčejné oříšky.

Zajímavější byla rada s dýňovými semínky. Hrst, asi těch 30 g, vydá pouze 505 kJ, a to už jde. I když nesmíme zapomenout na vysoký podíl tuku v nich. Jejich hořká chuť však arašídy nenahradí, z toho důvodu jich moc nesníte, což je na jednu stranu dobře, na druhou stranu je tím celý princip mlsného zobání degradován. Ale v nejhorším případě, proč ne?

Další radou byla skutečně kvalitní čokoláda. Má prý výraznou chuť, takže jí člověk moc nesní, dva čtverečky bohatě postačí a jejich kalorická hodnota je kolem 550 kJ. Ano, mluvíme o té těžké, hořké a neslazené čokoládě. Ano, stačí dva čtverečky. Ale ty zblajznete za půl minuty a je po zobání! Zkoušel jsem si ony dva čtverečky ještě napůlit, aby z toho byly alespoň čtyři kousky, ale pak jsem je na talířku nemohl najít, jak již byly malé.

Vyzkoušel jsem časem i sušené ovoce. Samozřejmě bez cukru a dochucovadel. Taková hrst rozinek dá jen 376 kJ, podobně je tomu se sušenými (a neslazenými) fíky, meruňkami, švestkami. Už jsem myslel, že jsme našli dobrou variantu, zobat se to dalo, moc jsme toho nesnědli, ale časem nám začalo vadit, jak zbytky sušeného ovoce zůstávají mezi zuby, lepí se, dostat ven zbytky bývá někdy při čištění zubů problematické.

• V této fázi zkoušení jsme přišli na to, jak velkou roli hrají porce.

Zatímco u oříšků jsme hrsti nepočítali, protože nám prostě chutnaly, u hořkých semínek nebo lepících se sušených ovocných plodů jsme jich přece jenom tolik nesnědli. Což bylo hned znát.

Ale přece jenom to stále nebylo ono, nebylo to něco, co by nahradilo naši vášeň pro arašídy. Pomocí jedné rady se mi povedlo omezit i porce oříšků. Je to jednoduché – naložte je do medu. Díky tomu, nejenom že oříšků není tolik, ale ani jich tolik nesníte. Když si připravíte směs medu a oříšků do 250g skleničky (celkem to má zhruba 5 300 kJ), víc jak čtvrtinu na posezení nedáte, což je 1325 kJ.

Nakonec ale vše dopadlo zcela jinak, přes veškeré naše hledání. Některé výše uvedené mlsy vám třeba budou vyhovovat. U nás ale došlo k jinému obratu.

Já osobně jsem si vzpomněl na recept mého známého, staršího pána, o němž jsem po revoluci zjistil, že byl tajně vysvěcený kněz. Vzal ztvrdlé krajíce chleba (případně rohlíků), nakrájel je na kostičky, a dal je zapéct do předem rozpálené trouby, bez tuku, na asi pět minut. Kostičky je možné okořenit podle chuti, třeba česnekem.

Ze dvou krajíců máte následně plnou misku určenou pro podobné zobání, navíc celá miska má jen 1 020 kJ, což znamená, že při dvou lidech do sebe dostanete jen 510 kJ. Přitom kostičky chleba – příjemně křupavé (pokud jste je nepřipekli, těch pět minut skutečně stačí) – zaženou velmi rychle mlsné chutě, a mají specifickou, nebál bych se říci oříškovou chuť.

Takže já jsem na své mlsání již přišel. Manželka věc vyřešila svými chuťovými pohárky. Abych věc vysvětlil, dovolte mi malou okliku. Náš syn dostal před rokem k narozeninám malou, suchozemskou želvu. Přes jaro, léto a podzim jí velmi chutná jetel nebo listy pampelišky. Jenže v zimě jí musíme kupovat salát. Ledový, čínský nebo takový ten šišatý, co vypadá jak ragbyový míč, ale nikdy si nepamatuju název.

• Manželka takhle jednou večer ze zoufalství okradla želvu o její příděl, nandala si do misky hned několik listů salátu (!), a najednou zjistila, že jí to velmi chutná a na večerní mlsání a zobání, respektive křupání, jí to bohatě stačí.

Ale jak říkám, každý si musí najít své vlastní náhrady zdravého mlsání, které mu budou chutnat a vyhovovat. Jen jsem se pokusil naznačit, jako obyčejný člověk asi při hledání zdravých náhrad postupuje, a že ne vše, co doporučí nutriční poradci, může také člověk vzít za své. Obyčejná a prostá realita je často mnohem jiná a jednodušší.

Přečtěte si také:

Tuky dobré i špatné: Jak je poznáme?

10.2.2014 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně