Je lepší zimní, nebo letní čas? A co ve skutečnosti ovlivňuje opravdu naše životy a zdraví?

Zrušit, nebo ponechat letní čas?

Existuje vůbec něco jako zimní čas? A mají neustálé změny vliv na náš biorytmus?

Nejprve si musíme připomenout, že čas jako takový vlastně neexistuje. Jde v podstatě o lidský umělý konstrukt, jak měřit určitá období nutná pro život. Filozoficky řečeno – není-li, kdo by čas měřil, není ani času.

Nejprve jej lidé dělili podle zřejmých faktorů jako den a noc. Tedy období, kdy svítí Slunce, a naopak, kdy svítí Měsíc. Chvíli, kdy lidem stojí Slunce nad hlavou, se začalo říkat poledne, půl dne. A polovině noci půlnoc.

• Rovněž nezůstalo bez povšimnutí, že Měsíc je jednu chvíli srpeček, podruhé v úplňku, jindy se ztratí zcela, a také tato skutečnost patřila k prvkům měření času. K dalšímu měření sloužil pohyb hvězd a souhvězdí po noční obloze.

Samozřejmě si všimli střídání čtyř ročních období, která pojmenovali v různých kulturách různě, avšak nejčastěji ve spojitosti se zemědělstvím. Zpozorovali, že se tato roční období střídají, a podle toho začali počítat roky.

Ty chytřejší napadlo spojovat různá období a všímat si delších časových úseků – ale to víte, lidský život není nijak dlouhý, a tak jednotlivé kalendáře vznikaly po dobu několika generací. Ty dokázaly již před vědeckými přesnými přístroji určit třeba skutečnost, že rok trvá 365 dní a něco.

• Známe tedy mnoho kalendářů rozdílných typů: egyptský, řecký, mayský (ten pracoval rovnou s cykly trvajícími 5 119 let), řecký neboli juliánský kalendář, židovský kalendář, gregoriánský, islámský…

Zajímavou skutečností je, že den začínal nikoliv východem sluníčka, ale jeho západem. Hodně lidí tato skutečnost dodnes mate při čtení historických kronik a záznamů, včetně Bible.

Zimní, nebo letní čas?

Tak předně si musíme říct, že nic jako zimní čas neexistuje – a to ani, když to tvrdili nedávno v televizi. Existuje tzv. přírodní čas. Když máme Slunce nad hlavou, je poledne. Příroda.

• Letní čas byl zákonem poprvé zaveden během 1. světové války v roce 1916, nejprve v Německu, poté Rakousku-Uhersku, a také ve Velké Británii či Švédsku. V letech 1918 – 1919 si jej vyzkoušeli i v USA. Ve všech případech šlo o natolik mezi lidmi nepopulární opatření, že v Evropě došlo ke zrušení v roce 1918 a v USA o rok později.

V podstatě šlo tehdy nejen o úspory, ale rovněž o pokusy nějak se vyrovnat s časovými skoky různých časových pásem, protože v té době každá země na světě měla svůj čas stanovený vlastní astronomickou observatoří. Teprve v roce 1929 většina světových zemí přijala návrhy z konference v říjnu 1884 na rozdělení podle časových zón. (Poslední zemí, která přijala časová pásma, byl Nepál roku 1956.) Zde je vidět, na jak dlouhé lokte taková rozhodnutí přijdou.

Letní čas pak přišel znovu na přetřes z úsporných opatření za druhé světové války a u nás fungoval až do roku 1949. Opět z důvodů šetření energie a vyšší pracovní výkonnosti se pak objevila tato myšlenka znovu v 70. letech minulého století během velké energetické krize. V Československu si přírodní čas měníme na letní hodinový posun oproti němu již od roku 1979.

Od té doby uplynulo hodně let, takže se sice obecně ví, že negativa převažují nad pozitivy, že k žádným energetickým úsporám v podstatě nedochází, že většina lidí má s adaptací na neustálé časové změny problémy, že takové řešení nabourává přirozený biorytmus člověka – viz následující kapitolka, ale rozumného řešení se možná dočkáme podobně, jako tomu bylo se schválením časovým zón v Nepálu.

Jen tedy krátce pro budoucí diskuzi – normální, běžný, přírodní čas je ten, kterému se chybně říká zimní, letní je naopak o hodinu posunutý oproti přírodním cyklům.

Biorytmus člověka

Podobně jako příroda, funguje samozřejmě i tělo člověka. Ovlivňuje jej východ a západ Slunce, roční doba, dokonce i fáze Měsíce.

Vědci již před drahnou dobou zjistili, že nejaktivnější je člověk mezi devátou a jedenáctou hodinou dopoledne, a pak mezi 15. – 16. hodinou. Naopak mezi jednou a druhou hodinou odpoledne jsme v největším útlumu a uděláme minimum práce. Pozitivní je pouze to, že v této chvíli nejlépe snášíme bolest, takže jde asi o nejlepší vhodný okamžik pro návštěvu zubaře.

Ta následná odpolední aktivita se pak váže i na možnost spánku po obědě, které naši předkové říkali „dát si dvacet“. Po zhruba 15 – 20 minutách spánku po obědě je odpoledne člověk aktivnější a ve větší pohodě.

• Mnohé společnosti ve světě tuto skutečnost reflektovaly a na pracovištích zařídily zaměstnancům pohodlné gauče. Vykoupen je takový vstřícný krok však tím, že tam potom zaměstnanci pracují do pozdních nočních hodin.

A to je další okolnost našeho biorytmu. Na kterou mimochodem upozornili také Jiří Grosmann a Miroslav Šimek:

– Já vytahuju další problém: ponocování.

– Hele, lidi ponocujou a my pak ponocujeme kvůli nim. Než přijdu domů, je půlnoc, něco si ukuchtím k jídlu, budím slušný sousedy a jsou z toho nepříjemnosti.

– A na tom něco je. To je fakt. Takže Edison je vlastně táta ponocování.

– Ten zavinil, že lidi žijou nezdravě. A my ho za to ještě oslavujeme.

– Víte, jaký to muselo bejt před Edisonem krásný? Nikdo neponocoval, smrklo se, všichni šli na kutě, spát s těma… jak se jmenujou?

– Víš, Jirko, že vynalez ještě tu bílou, tu normální, tu pouliční žárovku, to bych mu odpustil, ta má svoji platnost, když se zešeří, ale že vynalez‘ taky ty barový mámivý světýlka, ty fujtajblový šantánový lucerničky, tak tím to u mne Tomáš Chalva Edison definitivně prohrál.

Ano, lidstvo se celá staletí řídilo západy i východy Slunce i při aktivním životním stylu. Proto se v zimě tolik nepracovalo (ono na polích ani nešlo nic moc co dělat), a proto se vstávalo za kuropění (když se na listech usadila ranní rosa) a chodilo spát se slepicemi.

Kolem 22. hodiny naše tělo i v moderní době začíná vypínat, tělesná teplota se snižuje, začíná regenerace buněk a mozku. Mohu z osobní zkušenosti dosvědčit, že o půlnoci v podstatě už nic moc nepřeložím ani nenapíšu. Ano, mozek usíná kolem půlnoci. Tělu je moderní doba ukradená.

• Když jsme u biologických hodin, tak ty se týkají i sexu, na který je naše tělo nejlépe nastaveno ráno (ženy mají nejvyšší hladinu estrogenu a pánové by mohli potvrdit skutečnost ranních erekcí).

Podle studie michiganské univerzity z roku 2004 vedou moderní civilizační zlozvyky, kdy porušujeme jedno biorytmické pravidlo našeho těla za druhým, k poruchám nálady a pozornosti, ke zhoršení paměti, problémům se spánkem, ke snížené funkci imunitního systému, žaludečním problémům či kardiovaskulárním komplikacím.

Co se týká rozdělení lidí na sovy a skřivany, jejich biorytmy jsou stejné, jen posunuté o hodinu až dvě. Skřivani jsou aktivnější ráno a dříve přijdou také jejich výkonnostní vrcholy, ale kolem deváté večer už se jejich tělo chystá k odpočinku.

Říká se, naslouchejte vlastnímu tělu. A platí to nejen v oblasti životního stylu, ale také zdravé výživy. Kolikrát si dáme jídlo, protože „musíme“ – je zrovna pauza na oběd, 15 minut, rychle zhltnout a honem zpět –, nikoliv, když skutečně pociťuje tělo hlad.

Někdy nás jen honí mlsná a pak sníme daleko víc, než jsme chtěli. Případně nám naservírují velký řízek s hromadou bramborového salátu, a nám je trapné nedojíst a půlku jídla vrátit. Takže se zapřeme, sníme vše, aby neřekli, že nám nechutnalo (nemusí jít o restauraci, ale i návštěvu příbuzných). Přitom by tělu stačila poloviční porce, a nyní se cítí zahlcené potravou, na jejíž zpracování vynaloží všechnu energii – a ta nám pak chybí jinde.

Kdybychom se řídili vážně jen potřebami těla, zjistíme, že sníme menší porce – a budou nám stačit, případně nebude nutno jíst tak často. Rovněž zjistíme, jak moc platí staré pořekadlo o „snídej sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli“, protože největší chybou moderního člověka jsou odfláknuté či žádné snídaně, a oproti tomu nacpávání se navečer, tedy přesný opak rady v pořekadle.

A mimochodem, ze všech těch vědeckých poznatků o biorytmu člověka mne osobně nejvíce zaujal jeden. Kolem 20. hodiny játra nejlépe odbourávají alkohol. Nejlepší čas na víno, pivko nebo koňáček!

4.11.2018 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně