Jestlipak víte, od kdy do kdy trvá masopustní období? A proč vlastně existuje? A čeho je předznamenáním? Ano, po velkých hodech bude následovat půst.
Masopustní období vychází částečně z pohanských tradic, částečně z křesťanských, a začíná koncem Vánoc, tedy 6. ledna na Tři krále, a končí v úterý před Popeleční středou (tam se datum mění podle toho, jak vycházejí na ten rok Velikonoce). Posledním pár dnům před Popelcem se říká ostatky.
Svým pohanským způsobem jde o období, kdy se slaví konec zimy a začátek jara, kdy země opět vydá své plody. Správně tedy jde o předmasopustní období, kdy je ještě povoleno jíst a pít dosyta. Abychom tomu víc porozuměli, musíme si představit cyklus pohansko-církevních svátků v průběhu celého roku.
Léto a podzim patří k nejbohatším obdobím roku, kdy vše dozrává, sklízí se obilí, jablka, brambory, cibule, česnek, a kdy se pořádají oslavné hostiny. U pohansky i křesťansky smýšlejících lidí je tomu tak na oslavu země a jejích darů.
Katolíci dokonce mívají děkovnou mši s poděkováním za dary a úrodu, kdy se na obětní stůl v kostele klade od každého plodu, obilí nebo zeleniny jeden i více kusů pro požehnání i jako prosba o hojné dary do roku příštího.
Po tomto hodování následuje cyklus 40 dní postu adventního období, kdy se čeká na Vánoce a oslavy narození Krista (u pohanů na slunovrat). V tomto období se nesmělo jíst maso s výjimkou ryb, jež jsou považovány za postní jídlo.
A pak přichází období hodování – jsou zde Vánoce, někdo se raduje z narození Krista, jiný z toho slunovratu, ale stále jsou to opětovné důvody k hostinám a hodování. Nutno dodat, že období hodování bývají delší, než období půstu, trvají dva, někdy i tři měsíce.
Takže si užijeme leden, únor a část března, onen masopust, než opět přijde postní období před Velikonocemi. V této době se pořádají různá procesí, vynášení Smrtky, karnevaly, průvody masek, taneční zábavy a plesy, svatby – a v moderní době rovněž předávání cen zpěvákům, hercům či režisérům…
Abychom onen jídelní cyklus roku dokončili, zbývá nám období Velikonoc, léta a podzimu, kdy už země vydává své plody, jak jsme si říkali, a kdy je všeho hojnost.
Z pohledu současného, ale i tehdejšího zámožnějšího člověka je podobné rozdělení roku dobrou nutriční strategií. (Musíme si uvědomit, že dříve existovali neúměrně bohatí i velice chudí lidé, a u těch chudých někdy šlo spíše o celoroční až nezdravý půst proti jejich vůli. Na ty se pak ale postní období nevztahovalo, jenže to bychom již zabrousili do teologie. Stejně jako se postní období netýkala a netýkají dětí, nemocných nebo starých lidí.)
Ze 365 dní je tedy celých 80 vyhrazeno postu (adventní a předvelikonoční). Pokud bychom se však řídili radami církve, měl se držet půst (často nejen od masa) také každý pátek (v den, kdy Ježíš zemřel na kříži a sám nic nejedl). Což je dalších 40 dní postu navíc. Celkem 120 postních dní v roce. Třetina roku. Ideální příklad pro ty, kteří se snaží žít zdravě.
Protože o tom vlastně celé to naše snažení má být – není problém se někdy pořádně najíst, ale musíme pak dodržet i onen půst, menší a malé porce jídla, dát si třeba jeden den s dietní stravou apod.
Jde vlastně i o dobrý psychologický tahák – nyní se nacházíme v období radosti a veselí. Pojďme se radovat, užívat si, zavdat si z oněch darů matky země. A posléze, po popelci, bude čas i na zklidnění, meditaci, filozofické myšlenky.
Podle vědců žijeme naše životy v sinusoidách. Lidovým překladem se tomu říká jednou jsi dole, jednou nahoře. Podobně by tak tomu mělo být i s naším jídelníčkem – jednou víc, jednou méně.
A ještě jedno ponaučení nám dává masopustní období. Pohyb je také potřeba. Sice je v této době zvykem víc jíst, dát si hodně masa, makové koblihy s brusinkami, skořicové šišky a bavorské vdolečky apod., ale jak jsme si již řekli, váže se k tomu chození po vesnici, večerní zábavy, tance, průvody a procesí, a to je docela hodně pohybu.
Pojďme se tedy nyní více hýbat a více jíst. A od 6. března se zklidnit a meditovat a méně jíst.
Navzdory nadpisu si skutečně budeme povídat o jídle, a to různých národů a zemí.
V přeneseném slova významu se pojem svatá trojice, nakolik odkazuje k biblickému Bohu Otci, Synu a Duchu svatému, používá často i v běžné mluvě pro cokoliv, kde jsou různé nezaměnitelné trojice. Například se zcela neformálně říká mezi milovníky dobrého piva, že v pražských hospodách se čepuje jen a pouze „svatá trojice“, což znamená Gambrinus, Kozel a Pilsner Urquell (kdysi dávno Prazdroj).
