Václav Krejčík: Dejte si pozor na urputnost!

S oblíbených lektorem Václavem Krejčíkem jsme si povídali u příležitosti opožděného křtu jeho zatím poslední knihy.

ŽIJTE JÓGU 2 s podtitulem „hledání harmonie“ vyšla na jaře letošního roku, ale kvůli covidové situaci byla pokřtěna až nyní v říjnu.

Došlo k tomu v magické atmosféře zámku Mikulov. A vy se nyní můžete začíst do rozhovoru, který jsme v hlavě oba nosili několik měsíců.

Vašku, období s covidem mnohé nedobrovolně zpomalilo. A naučilo lépe vnímat ono populární „tady a teď“. Nyní si užíváme každou možnost, kdy můžeme bezstarostně ven, nastavit se podzimním paprskům, nadechnout vzduchu. Co ten specifický čas dal (a vzal) tobě osobně?
Ukázal mi, jak žít jógu v běžném životě. Učil jsem se na podložce co a jak dělat: jak zpevnit střed těla – jak balancovat, jak pozorovat – být pozorovatelem, jak se uvolnit – nezbláznit se z podnětů (vzruchů), které k nám plynuly z běžného světa. To období mě naučilo skutečně hodně! Především to, že se musím spolehnout sám na sebe. Věřit sám sobě a jít s vírou, kterou mám, vpřed. Nenechat se vtáhnout do cizí hry. Možná chvíli vyčkávat, nesdělovat hned to, co cítím a vnímám, ale dýchat, dýchat a opět jen dýchat, aby emoce nebyly tak silné. Na tohle opravdu jóga pomáhá – učí pracovat s dechem, pozorovat a držet si odstup.

I díky tomu mohu nyní s čistým svědomím říct, že covidové období mi nevzalo nic. Jen mi ukázalo, jak pracovat intenzivně sám se sebou. Pokud bychom se bavili o materiálních ztrátách, zavřel jsem definitivně jedno ze svých Energy Studií. Musel jsem udělat tuhle těžkou volbu, abych se nepotopil a nezničil. Co se týká vztahů, přiznávám, že trochu jsem ztratil víru v lidi ve smyslu sounáležitosti. Když jde o přežití, občas si někdo svou bolest vybíjí na druhých. A jak mi jinak bylo? Někdy jsem brečel. Někdy jsem nemluvil, jen čuměl doblba. Někdy jsem měl vztek. A i když sem nechci tahat politiku, kvůli pochybnostem o čistotě některých rozhodnutí naší vlády jsem měl chuť (poprvé v životě) emigrovat.

Ty jsi mimo jiné strávil ten loňský krušný rok přípravou své další knihy – Žijte jógu 2. Přiznám se, že jsem ji četla po nocích, kdy jsem třeba nemohla spát, a měla jsem pocit, že je přímo stvořena pro tento velmi zvláštní čas. Podle čeho jsi vybíral témata a na co bys jako autor zvlášť rád upozornil?
Nevybíral jsem záměrně témata, ale psal jsem si sám pro sebe. Je to záznam doby, ve které jsme žili a pokusů (myslím, že úspěšných) se ze všeho dostat, abychom mohli dýchat. Psal jsem texty, které v sobě obnášely fyzické a mentální techniky, které mi pomáhaly v tom, abych nezešílel z temnoty a beznaděje. Prostě jsem se nechtěl vzdát. Věděl jsem, že řešit úhel pohledu je důležité. Že cíl jógy (být pozorovatelem) je právě téma, které jsme asi měli řešit. Mou snahou bylo nevidět to tak, jak vidí média, ale vnímat a cítit, jak je naše mysl nastavená. A i když mám za sebou letitou praxi, přiznávám, že občas jsem cítil tíhu a vnímal neschopnost vstát a čelit tomu všemu.

Za osobní vítězství považuji, že jednoho dne jsem se nadechl a řekl si, že už té „české“ temnoty bylo dost. A odletěl jsem pryč. Všude se říkalo, že to nejde, a já se přece dostal k oceánu a za sluncem. A najednou byl v jiném světě, kde všechno šlo. Byl jsem na Fuerteventuře – restaurace, fitka, obchody byly otevřeny, jen se dodržovala pravidla, která umožňovala fungovat a být. A já najednou cítil novou naději. Šel jsem svou cestou vpřed bez toho, abych se nechal strašit. Každodenní počítání nakažených a mrtvých nepodpoří odpovědné chování společnosti. Člověk musí situaci přijmout a říct si, že je řešitelná. A chovat se podle toho.

Pojďme se posunout od covidu. Ve své knize doslova píšeš „dejte pozor na urputnost“. Jedním z problémů, který mnohdy vnímám v naší skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami, je až fanatická touha po dokonalosti, jež mnohdy přináší spíš negativní efekt: Když se mi nedaří plnit jídelníček podle koleček (aplikace ukazuje splněná procenta množství živin, poznámka redakce), tak to celé vzdám. Co by mohlo lidem pomoci pochopit, že je lepší i ohledně životního stylu tak trochu nechat věci být, resp. dát jim volnější průběh a mít prostou radost z toho, že každý další den dokáží sestavit o trochu lépe vyvážený pokrm? A že když se to hned nepodaří, není důvod vzdávat to?
Podle mě si odpovídáš sama. Urputnost ve snaze o dokonalost, která je nám doporučována mediálním světem, nás nutí být někým jiným. Média čím dál více vnímám jako zdroj frustrace a pochybování o sobě sama. I já jsem samozřejmě součástí mediálního světa. Vydávám časopis Jóga Dnes, ale styděl bych se, kdyby tam lhal a snažil se vnucovat pravidla, která vedou (údajně) k všeobecné spokojenosti.

Tady ti musím do toho vstoupit a říct, že tvůj časopis je jeden z mála, který stále čtu. A je mi velkou inspirací pro práci na blogu Kalorických Tabulek. Ten se totiž snažíme dělat dle svého nejlepšího svědomí tak, aby lidem informace v něm pomáhaly. A to i na úkor toho, že bychom mohli přijít o některé čtenáře, kteří jdou třeba po senzacích a skandálech…
Vše, co dělám, dělám srdcem. Jsem vystudovaný výživový poradce, ale po svých cestách do Indie jsem přestal být tím výživovým poradcem, kterých jsou nyní všude tisíce. Ctím individualitu. Nedávno mi bylo padesát a rady, které jsem učil před tímto obdobím, najednou neplatí. Ájurvéda mě naučila čistit tělo, jíst dvakrát denně, řešit, kdy piji, jakou teplotu vstřebávám, co a s jakým vědomím jím. Západní postupy naopak učí jíst několikrát denně. Nic ale není špatně. Jen je třeba se vnímat a najít si svůj způsob, který funguje.

Třeba já během covidové epidemie přibral. Byl jsem ve stresu a večeřel s chutí italskou mortadelu s bagetou a popíjel víno. Ač jsem si myslel, že jsem v pohodě, kvůli opatřením jsem měl existenční strach. A chyběl mi výdej. Na těle se to samozřejmě projevilo. A dodnes to dávám pryč, protože v padesáti to jde fakt dost špatně. Ale jde to. Je třeba najít si způsob dlouhodobě udržitelný. A když přibíráte na váze, řešit to. Přidejte pohyb a zvažte, co jíte, v jakých intervalech a samozřejmě v jakém množství. Ale nedělejte si ze života peklo. Stále hledáme rovnováhu. A i když to někdy nevyjde, přijde čas, kdy si to plně uvědomíme a začneme něco dělat. Anebo také ne, ale pak musíme počítat s tím, že z toho zřejmě vyplynou časem zdravotní potíže…

To je pravda. Řada uživatelů aplikace Kalorické Tabulky, pro které připravujeme tento rozhovor, provedla ve svém životě zásadní změnu ohledně stravování a těší se z pozitivních výsledků právě často v oblasti svého zdraví. Přesto existuje určitá skupina těch, kteří stále začínají, a nemohou se do nového života správně „položit“. Co je z tvého pohledu důležité pro úspěch v rozhodnutí udělat zásadní změnu ve svém životě?
Obdivuji všechny, kteří to zvládli. Ale fandím i těm, kteří stále začínají a jsou si vědomi toho, že jim jejich stav nevyhovuje. To uvědomění je důležité, jen možná ještě v tuto chvíli nepřišel pro ně ten správný čas. Určitě bych se nebičoval za to, že jsem stále na začátku. Je důležité stanovit si priority. Opravdu chci zhubnout (změnit životní styl), nebo jen o tom sním a toužím po tom? Jsme lidé, kteří mají rádi své pohodlí. Vyznačujeme se leností a pohodlností. A současný svět nás bohužel paradoxně v pohodlnosti podporuje. Ale je jen na nás si uvědomit, co chceme. Je naším přáním být zdravý, v kondici a v pohodě? Pak to rozhodnutí má svou sílu. Je naším přáním váhání a vyčkávání? Nedá se nic dělat. A třeba časem přijde rozhodnutí, že pro sebe udělám něco víc. Nebo také ne. Poručit větru nejde.

Pokud se tedy rozhodnu k akci, jak tedy nejlépe opustit staré vzorce, abychom do nich znova nesklouzávali? Co pomáhá v tomto směru tobě, ať už jde o omezování určitých nezdravých jídel, která ale chutnají, nebo alkoholu, o kterém se říká, že mimo jiné „brzdí“ hubnutí? A lze najít tu správnou míru a těšit se z určité disciplíny, která ze začátku nemusí být člověku úplně milá?
Nevím, jestli umím odpovědět, protože v tuto chvíli mám, jak jsem se přiznal před chvílí, také několik kilo navíc. A snažím se jich zbavit. Ale vím, že jsem se cítil lépe a toužím se k tomuto původnímu stavu zpětně vrátit. Je to však daleko větší práce, i proto, že jsem pohodlnější. Musím se hodně vybičovat, abych udělal výkon, který by mi pomohl “pálit kalorie”. Dře to. Bolí to. Nesnáším to. Mentálně mě to sužuje. Vím však, že stav, ve kterém jsem nyní, není pro mě pohodlný. A proto se snažím a hledám způsoby pravidelného cvičení, způsoby stravování, psychického nastavení, aby můj cíl byl splněný. Já se chci opět cítit dobře a k tomu potřebuji dát pár kilo dolů. Vím, co bylo příčinou a znám postupy, jak se kil navíc zbavit. Také vím, jaká úroveň pohodlí/ lenosti mě pohání. Je to boj, ale vím, kudy a kam jít. To je velice důležité a k tomu je třeba mít vůli, odhodlání a sílu. To už je na každém zvlášť. Teorie je jedna věc, a praxe druhá. A ta je navíc ta podstatnější.

Když to tedy shrneme…
Prvořadá je schopnost se vědomě rozhodnout dělat pro sebe to nejlepší. Pak nenechat se uchlácholit pohodlností. A když přijde lenost, je to v pytli. Je třeba najít ten správný motiv a čas. A ten přichází ve chvíli, kdy si plně uvědomíte důsledky a naleznete prostředky proto, co bude vést k výsledku. Pohodlí a komfort to však nebudou.

Ačkoliv je jóga v posledních letech velmi populární, přesto ji řada lidí odmítá s odůvodněním, že potřebují něco více dynamického. Osobně jsem k ní také musela dozrát. A s pokorou přiznávám, že ji vlastně necvičím, ale snažím se ji, jak říká název tvé knihy, žít. I třeba samotné vědomé dýchání totiž dělá opravdu divy. Poradil bys čtenářům nějaké ověřené tipy, jak se zklidnit v této době, aniž by se museli naučit jógové ásány?
Tak to je. Pokud někomu něco nevyhovuje, ať to nedělá, a najde jiný způsob uspokojení. Trendy určují zase jen média. A tak je fajn se na to vyprdnout. Nic není vhodné pro každého. Ale dýchání dělá skutečně divy. Je to zázrak života. A když se dýchání vědomě věnujeme, dodává nám odvahu a chuť se sebou něco udělat. A zklidnění? Pro mnoho lidí to bude znít jako blbost, ale právě ta jednoduchost je základem spokojenosti a pokroku. Sedněte si a vyrovnejte se v zádech. Korunu hlavy neste vysoko, uvolněte se. Vnímejte jen nádech a výdech. Neovlivňujte je. Nechte dech plynout a soustřeďte se na něj. Kdykoliv pozornost od dechu unikne, zkuste ji vrátit zpět. Jen buďte. Je to těžké, a zároveň lehké. Není třeba řešit, jaké to je. Zkrátka to je. Zkoušejte to stále, až vaše pozornost zůstane u dechu a stočená pozornost k dechu bude tím prostředkem k mému tipu, jak se zklidnit.

Děkuji. Hned po skončení rozhovoru si to zkusím. Ale ještě trochu k pohybu, který v tvém životě hraje důležitou roli. Hodně lidí tvrdí, že se nemohou přinutit k nějaké pravidelnosti – ať už jde o cvičení nebo vycházky venku. Slyšela jsem doporučení, že člověk si má dopředu stanovit čas, kdy to uskuteční, a zrealizovat to, ať se děje, co se děje. Jak konkrétně to děláš ty? A máš vůbec po těch letech, kdy pracuješ na své disciplíně chvíle, kdy se ti nechce vůbec nic?
Jasně že se chvíle, kdy se mi nic nechce, objevují. Nejsem prototyp dokonalosti. A je zcela normální, že někdy to jde, a někdy nejde. Je fajn si psát diář, plánovat své aktivity a tímto dojít k pravidelnosti. To pomáhá. Ale pokud není vnitřní rozhodnutí se sebou cokoliv udělat, je to jen poněkud vágní představa, která nikam nevede. Pokud to trvá dlouhodobě, je třeba se ptát, proč to tak je.

Když se ještě vrátíme k tématu z úvodu rozhovoru, řada lidí začala během epidemie, ať už z donucení nebo že si jen vymýšleli domácí aktivity, trávit více času v kuchyni. Jak se vlastně stravuješ ty, když jsi doma? Můžeš nám prozradit, jak třeba vypadá tvé oblíbené denní menu či dokonce oblíbený recept, který by nám rovněž zachutnal?
Tak takové jídlo rozhodně neporadím, protože nevím, co má kdo rád. Navíc recepty nesnáším. Řídím se intuicí. A když vařím, vím, co mám v kuchyni – a to nějakým způsobem kombinuji. Někdy to vyjde, někdy ne. A ten výsledek mi utváří cestu, jak budu příště postupovat. Nyní zkouším jíst dvakrát denně. Prý se tomu říká přerušovaný půst. Mezi devátou a desátou snídám. A pak po dalších osmi hodinách ukončím svůj stravovací proces. Nemusím to ani tak časově sledovat, tělo si řekne samo. Pak už nejím. Ale někdy to tak samozřejmě není. Stane se, že se něčím dojím, ale většinou jde jen o chuť, nikoliv hlad.

Problémem při tomto stravování je, když vás přátele pozvou na večeři nebo jdete do restaurace. To se většinou systém poruší. Ale když to není šestkrát týdně, tak se svět nezboří. Je to o hledání způsobu, jak se cítit dobře. A opět připomínám, že to není univerzální návod pro každého. Je třeba vypozorovat, co vám dělá dobře. Myslím si však, že když někdo začne přibírat na váze, je to pozvednutý varovný prst. A měli bychom to řešit.

Mnoha lidem dělá problém vyvážit práci s osobním životem. Samotnou kapitolou je pak volný čas pro regeneraci. O tobě vím, že se ti to daří. Že si pravidelně užíváš dovolené a smysluplně trávíš každou volnou chvíli. Přitom za ty roky, co tě znám, mě stále udivuje, kolik práce jsi odvedl. Co bys v tomto poradil na závěr našim čtenářům?
Mou prioritou je klid, radost, rodina a pohoda. Od toho se odvíjí i má odpověď. Pro mě je relaxace to prioritní. Díky ní vymýšlím, tvořím a orientuji svou mysl k novému. Ve chvíli, kdy se zastavím, relaxuji, ale i tvořím. Cestování beru jako volno, radost a možnost tvořit. A já tvůrčí práci zkrátka potřebuji k životu. Bez tvoření bych zešílel. A když tvořím, tak odpočívám. Prostě našel jsem, co mě baví. A tak často ani nerozlišuji, zda pracuji, nebo odpočívám. Prostě se cítím dobře. Navíc, když mohu cestovat, nabíjí mě to energií, kterou následně využívám i zpětně, když jsem pak třeba zase v kanceláři. To, že mě moje práce tak moc baví, beru jako nejvýraznější bonus, kterého jsem dosáhl. Samozřejmě, občas si potřebuji od ní úplně odpočinout, a tak zmizím někde ve světě, ale jinak nepotřebuji dovolenou, abych odpočíval. Já odpočívám ve chvílích, kdy mi to má práce dovoluje a současně je stále se mnou. Ale vím, že ne každý to tak má. Proto je dobré pak včas vypnout…

Děkuji za rozhovor a přeji tomu dnešnímu oslavenci – tvé právě pokřtěné knize – ať se dobře prodává a přináší čtenářům radost.

Václav Krejčík – vizitka hosta:

• Lektor s patnáctiletou praxí, od aerobiku přešel před lety k power józe
• Autor úspěšných knih a DVD
• Spolumajitel Power Yoga Akademie – akreditace MŠMT
• Výživový poradce
• Vydavatel časopisu JÓGA DNES

Odkazy:

• Studio Václava Krejčíka – skupinové lekce
• YouTube Václava Krejčíka – videa, kde „Žít jógu znamená putovat skrze všechna úskalí a překážky, které nám do životní cesty přicházejí“
• foto: Dara Rakovcik

12.10.2021 Ing. Macáková Marcela Články, Jak si udržet zdraví