Nutriční terapeutka: Vánoce nemusí nutně znamenat, že přibereme

Vánoce už nám opět klepou na dveře. V souvislosti se stravou je to zatěžkávací období.

Většina z nás předem počítá, že se nebude žinýrovat a přibere během svátků nějaké to kilo.

Někdo je s touto variantou smířen a užívá si to, jiný se naopak dopředu stresuje z posloupných reakcí: slabá vůle – popíjení, pojídání a přejídání – výčitky svědomí – kila navíc – novoroční předsevzetí – povánoční hubnutí.

U mých klientů v nutriční poradně je tomu trochu jinak. Mnoho z nich je v dlouhodobějším procesu hubnutí, mnozí už změnili k dobru svoje stravovací zvyklosti, část jich opravdu krásně zhubla. Vánoce berou jako „challenge“ – výzvu, kdy nechtějí nabrat shozené kilogramy zpátky. A jejich cílem je aspoň si váhu udržet.

Celý prosinec bývá tak často o zvládání teoretické a strategické přípravy, jak to pak o těch vánočních svátcích reálně a prakticky ustát a zvládnout (co se stravování týče). Pokud to máte stejně, přečtěte si další zážitek z mé nutriční poradny. Je názorným a moc milým příkladem toho, že i Vánoce se dají ustát bez kil navíc, a zároveň bez pocitu, že se člověk musí vzdát všech dobrot, jež vánoční období přináší.

Příběh z nutriční poradny

S paní Eliškou jsem se poprvé setkala v měsíci lednu. Po letech hromadění kilogramů tuku, které byly završeny vánočním přejídáním a dopřáváním si, se sympatická žena rozhodla, že dá této letité anabázi utrum. Na začátku roku jsme „poladily“ jídelníček a vymyslely vhodné pohybové aktivity. Díky tomu se jí podařilo do prosince téhož roku zhubnout 18 kilogramů tuku, tedy v průměru krásné 2 kg měsíčně. Při takovém pozvolném hubnutí si člověk stíhá dostatečně „zažít“ nové či pozměněné stravovací návyky, pro tělo to není takový nátlak, šok a stres, a naopak je zde místo i pro občasné „hřešení“, které pomůže uvolnit psychiku.

Eliška neměla o žádných předešlých Vánocích takovou vůli, aby dokázala svodům dobrot odolat. Vždy se hodně přejídala – a to především cukrovím, kterého si nedokázala dát jen pár kousků, ale pokaždé se pustila do nezkrotitelného ujídání. Není divu, že měla lehké obavy, že se ani Vánoce po roce práce neudrží a sní, na co přijde.

Samozřejmě si přála dát si smaženého kapra s klasickým majonézovým salátem, kdy se nechtěla vzdalovat od zažité rodinné tradice. Nechtěla se vzdát tradičního cukroví a nahrazovat ho různými módními „fit“ variantami. I tak mohla konstatovat, že na konci roku sice už nic nezhubla, ale podařilo se jí hmotnost udržet, což bylo jejím přáním.

A jak to Eliška dokázala?

Byly pro ni stěžejní dvě zásady – střídmost a vůle. I o Vánocích se držela funkčních postupů, které si během roku osvojila – to znamená, že jedla pětkrát denně, což jí osobně velmi vyhovuje. Ovoce nebo zeleninu zařazovala jako doplněk ke každému dennímu chodu. A tam, kde si dávala ne zcela pro hubnutí optimální pokrm, tak se vždy snažila o lehkou střídmost.

Její jídelníček pak vypadal následovně:

• K snídani si o vánočním týdnu dávala vánočku, ale už ne s cukrem, máslem a medem. Dala si vždy jen jeden plátek a připravila si k němu polotučný bílý jogurt s pomerančem nebo granátovým jablkem, skořicí a vlašskými ořechy.
• V dopoledních hodinách následovaly návštěvy u příbuzných, kdy před odjezdem si vzala jen kousek ovoce na svačinu a na místě si pak dovolila už jen pár kousků cukroví nebo kousek štrúdlu či jeden chlebíček. K tomu si povolila jeden alkoholický nápoj (punč, svařák nebo víno).
• Obědy dietní rozhodně nebyly, ale třeba ze sváteční kachny odebrala tučnou kůži, maso si nenechala podlít výpekem. A k tomu zvolila už jen zelí nebo kousíček nádivky.
• Odpolední svačina se nesla v obdobném duchu jako dopolední – ovoce, ořechy a na návštěvě opět maximálně pár kousků cukroví/chlebíček nebo čtyři chuťovky. K tomu kávu bez šlehačky, cukru či vaječného likéru, plus velký hrnek neslazeného sypaného ovocného čaje nebo černého čaje s mlékem.
• K večeři si na Štědrý večer dala porci rybí polévky a poloviční porci smaženého kapra s bramborovým salátem. U stromečku pak „dvojku“ suchého bílého vína.
• Ostatní večeře mezi svátky vymyslela báječně – každý večer uvařila jinou mixovanou zeleninovou polévku (dýňovou, špenátovou, cibulovou, tomatovou nebo z červené čočky) zjemněnou lžící oleje, nikoliv kelímkem tučné smetany. Tuto formu večeře uvítal i Eliščin manžel a děti (po celodenních výkrmnách byli dokonce vděčni za odlehčenou variantu jídla).

 

I přesto, že si Eliška vědomě dopřála vše, na co měla chuť (smaženého kapra, kachnu, cukroví, chlebíčky, vánočku i alkohol), nestihlo na tělesné hmotnosti zaznamenat. Důvodem bylo to, že vše konzumovala v optimálním (decentním) množství. Krom toho každý den chodila buď na hodinové svižné vycházky či na vánoční bruslení. A jednou byla s rodinou i lyžovat.

Uvědomění na závěr

I týden svátků se dá teoreticky zvládnout, aniž by se to na naší postavě významně projevilo. A to i bez toho, že by si člověk musel naprosto vše odepřít, což bývá pro mnoho lidí velmi frustrující. Jde o to, abychom věděli, jak si jídla odlehčit. Také je dobré jíst jen do pocitu lehkého zasycení, cukroví stopnout na pár kouskách denně a alkohol nepít jako vodu. Střídmost, pevnější vůle a pohyb – to jsou v zásadě ta nejdůležitější opatření, pokud nechcete v lednu stoupat na osobní váhu s rozbušeným srdcem a nashromážděnými výčitkami svědomí.

foto: belchonock/cz.depositphotos.com

Tip redakce:

• Co jsou Kalorické tabulky a jak je používat?
• Kniha Kalorické Tabulky – nejlepší recepty (kniha obsahuje také recepty Bc. Martiny Rusňákové Korejčkové, DiS., autorky tohoto článku)

5.12.2021 Bc. Martina Rusňáková Korejčková, DiS. Články, Recepty a výživa