Nutriční terapeutka: Vánoce nemusí nutně znamenat, že přibereme
Vánoce už nám opět klepou na dveře. V souvislosti se stravou je to zatěžkávací období.
Většina z nás předem počítá, že se nebude žinýrovat a přibere během svátků nějaké to kilo.
Někdo je s touto variantou smířen a užívá si to, jiný se naopak dopředu stresuje z posloupných reakcí: slabá vůle – popíjení, pojídání a přejídání – výčitky svědomí – kila navíc – novoroční předsevzetí – povánoční hubnutí.
U mých klientů v nutriční poradně je tomu trochu jinak. Mnoho z nich je v dlouhodobějším procesu hubnutí, mnozí už změnili k dobru svoje stravovací zvyklosti, část jich opravdu krásně zhubla. Vánoce berou jako „challenge“ – výzvu, kdy nechtějí nabrat shozené kilogramy zpátky. A jejich cílem je aspoň si váhu udržet.
Celý prosinec bývá tak často o zvládání teoretické a strategické přípravy, jak to pak o těch vánočních svátcích reálně a prakticky ustát a zvládnout (co se stravování týče). Pokud to máte stejně, přečtěte si další zážitek z mé nutriční poradny. Je názorným a moc milým příkladem toho, že i Vánoce se dají ustát bez kil navíc, a zároveň bez pocitu, že se člověk musí vzdát všech dobrot, jež vánoční období přináší.
Příběh z nutriční poradny
S paní Eliškou jsem se poprvé setkala v měsíci lednu. Po letech hromadění kilogramů tuku, které byly završeny vánočním přejídáním a dopřáváním si, se sympatická žena rozhodla, že dá této letité anabázi utrum. Na začátku roku jsme „poladily“ jídelníček a vymyslely vhodné pohybové aktivity. Díky tomu se jí podařilo do prosince téhož roku zhubnout 18 kilogramů tuku, tedy v průměru krásné 2 kg měsíčně. Při takovém pozvolném hubnutí si člověk stíhá dostatečně „zažít“ nové či pozměněné stravovací návyky, pro tělo to není takový nátlak, šok a stres, a naopak je zde místo i pro občasné „hřešení“, které pomůže uvolnit psychiku.
Eliška neměla o žádných předešlých Vánocích takovou vůli, aby dokázala svodům dobrot odolat. Vždy se hodně přejídala – a to především cukrovím, kterého si nedokázala dát jen pár kousků, ale pokaždé se pustila do nezkrotitelného ujídání. Není divu, že měla lehké obavy, že se ani Vánoce po roce práce neudrží a sní, na co přijde.
Samozřejmě si přála dát si smaženého kapra s klasickým majonézovým salátem, kdy se nechtěla vzdalovat od zažité rodinné tradice. Nechtěla se vzdát tradičního cukroví a nahrazovat ho různými módními „fit“ variantami. I tak mohla konstatovat, že na konci roku sice už nic nezhubla, ale podařilo se jí hmotnost udržet, což bylo jejím přáním.
A jak to Eliška dokázala?
Byly pro ni stěžejní dvě zásady – střídmost a vůle. I o Vánocích se držela funkčních postupů, které si během roku osvojila – to znamená, že jedla pětkrát denně, což jí osobně velmi vyhovuje. Ovoce nebo zeleninu zařazovala jako doplněk ke každému dennímu chodu. A tam, kde si dávala ne zcela pro hubnutí optimální pokrm, tak se vždy snažila o lehkou střídmost.
Její jídelníček pak vypadal následovně:
K snídani si o vánočním týdnu dávala vánočku, ale už ne s cukrem, máslem a medem. Dala si vždy jen jeden plátek a připravila si k němu polotučný bílý jogurt s pomerančem nebo granátovým jablkem, skořicí a vlašskými ořechy.
V dopoledních hodinách následovaly návštěvy u příbuzných, kdy před odjezdem si vzala jen kousek ovoce na svačinu a na místě si pak dovolila už jen pár kousků cukroví nebo kousek štrúdlu či jeden chlebíček. K tomu si povolila jeden alkoholický nápoj (punč, svařák nebo víno).
Obědy dietní rozhodně nebyly, ale třeba ze sváteční kachny odebrala tučnou kůži, maso si nenechala podlít výpekem. A k tomu zvolila už jen zelí nebo kousíček nádivky.
Odpolední svačina se nesla v obdobném duchu jako dopolední – ovoce, ořechy a na návštěvě opět maximálně pár kousků cukroví/chlebíček nebo čtyři chuťovky. K tomu kávu bez šlehačky, cukru či vaječného likéru, plus velký hrnek neslazeného sypaného ovocného čaje nebo černého čaje s mlékem.
K večeři si na Štědrý večer dala porci rybí polévky a poloviční porci smaženého kapra s bramborovým salátem. U stromečku pak „dvojku“ suchého bílého vína.
Ostatní večeře mezi svátky vymyslela báječně – každý večer uvařila jinou mixovanou zeleninovou polévku (dýňovou, špenátovou, cibulovou, tomatovou nebo z červené čočky) zjemněnou lžící oleje, nikoliv kelímkem tučné smetany. Tuto formu večeře uvítal i Eliščin manžel a děti (po celodenních výkrmnách byli dokonce vděčni za odlehčenou variantu jídla).
I přesto, že si Eliška vědomě dopřála vše, na co měla chuť (smaženého kapra, kachnu, cukroví, chlebíčky, vánočku i alkohol), nestihlo na tělesné hmotnosti zaznamenat. Důvodem bylo to, že vše konzumovala v optimálním (decentním) množství. Krom toho každý den chodila buď na hodinové svižné vycházky či na vánoční bruslení. A jednou byla s rodinou i lyžovat.
Uvědomění na závěr
I týden svátků se dá teoreticky zvládnout, aniž by se to na naší postavě významně projevilo. A to i bez toho, že by si člověk musel naprosto vše odepřít, což bývá pro mnoho lidí velmi frustrující. Jde o to, abychom věděli, jak si jídla odlehčit. Také je dobré jíst jen do pocitu lehkého zasycení, cukroví stopnout na pár kouskách denně a alkohol nepít jako vodu. Střídmost, pevnější vůle a pohyb – to jsou v zásadě ta nejdůležitější opatření, pokud nechcete v lednu stoupat na osobní váhu s rozbušeným srdcem a nashromážděnými výčitkami svědomí.
Vánoce mám ráda. Miluju tu kouzelnou atmosféru a hudbu, která ji dokresluje. Před lety jsem dokonce začala sbírat vánoční cédéčka. Vždycky mě také bavilo pomyslně nahlížet prostřednictvím rozhovorů na vánoční stůl známých osobností.
Letos jsem díky Pavlu Šporclovi měla hned dvojnásobnou radost. Jednak vydal opravdu nádherné vánoční CD – a pak si našel čas v jeho nabitém programu, aby mi odpověděl na pár otázek. Děkuji.
Takzvané „light“ výrobky zažívaly v minulých letech velkou přízeň. Ta poslední dobou naštěstí klesá. Lidem se dostává do podvědomí, že cesta ke zdraví a pěstěnější postavě většinou vede jinudy…
Pojďme se pro jistotu podívat na tuto skupinu potravin zblízka.
