Ověřené tipy, jak ušetřit za jídlo

Zdražuje se. To je fakt, kterého si všímáme všichni. Zdražuje se i jídlo.

Základní potraviny, které si dáváme do košíku, nám vytahují z peněženky při naprosto stejném nákupu víc peněz, než tahaly dřív. A tak čím dál častěji hledáme cesty, jak nákupy potravin zvládat, zejména pokud chceme jíst tak, jak to vídáme v doporučeních.

Dá se tedy na jídle, když chci hubnout a být fit, něco ušetřit? A jak šetříme peněženku u nás doma?

Nejdřív ze všeho si ale položme jednu otázku: Je to, co považujeme za zdravé jídlo, vážně o tolik nákladnější? Když vidíme cenu zeleniny a ovoce, řekli bychom, že ano. Bezesporu! Jenomže počítejme: Koupili jsme kilo jablek, ale nekoupili jsme rodinné balení sušenek – protože teď přece jíme zdravěji. Nechali jsme v obchodě ten velký kyblík zmrzliny, koupili jsme místo něj velký kyblík jogurtu. Vrátili jsme na regál brambůrky a vzali místo nich brambory.

Jestli to myslíme s tím „zdravým“ jedením vážně, tak už nekupujeme ty extra výhodné nabídky a velká balení (na kterých se přece ušetří!) různých pochutin. Vyměnili jsme to za ty zdravější, vhodnější suroviny. Zkusili jste někdy sečíst, na kolik vyšly všechny ty sušenky, limonády, brambůrky, párky a podobné věci?

U nás je to, co považujeme za zdravé potraviny, tedy především ty prvosuroviny, to, co se někdy označuje za skutečné jídlo nebo pravé jídlo, pořád cenově srovnatelné s těmi pochutinami, o kterých mluvím výš. Pokud tedy to nevhodné nahradíme tím, co je pro naše tělo vhodnější, neutrácíme víc.

Ale co když to pořád nestačí?

Tipy, jak ušetřit

Jestli nechceme za jídlo utrácet víc, než musíme, asi bude potřeba trošku plánovat předem. Abychom zbytečně nevyhazovali, co nesníme a co se zkazilo. Asi spoustě z nás teď na mysli vytanula scéna z Pelíšků, kdy se plánuje rajská, a v troubě přitom peče kuře. Ale nebojte, takhle přísně na to jít většinou nemusíme. Je ovšem fajn nějaký rámcový plán připravený mít. Když nakoupíme balík masa a kupu zeleniny, které neplánujeme sníst, peněžence nepomůžeme. Takže jak to probíhá u nás doma?

• Začínám tím, že se podívám, co máme v lednici, v mrazáku a ve spíži. Co je třeba spotřebovat. A taky co se spotřebovat dá. Z toho si naplánuju základ jídel na několik dní dopředu. Já plánuju po týdnu, kvůli svému pracovnímu vytížení – abych věděla, kdy stíhám uvařit a kdy musím mít jídlo připravené.
• Když mám rámcově hlavní jídla vymyšlená, podívám se klidně na akce v okolních obchodech nebo v internetovém obchodě. Potřebuju totiž k těm hlavním surovinám, co mám doma, vždycky něco málo navíc – tak využiju toho, že je třeba nějaká zelenina v akci.
• Když je řeč o zelenině: Dívám se po takové, která je ideálně v sezoně. Pokud chci v zimě okurky nebo papriky, budou vždycky dražší než v létě a na začátku podzimu. Zatímco spousta kořenové nebo košťálové zeleniny (zelí, mrkev, kapusta a podobně) je teď hitem sezony. Tak si na zimu plánuju víc jídel třeba se zelím. Je levnější než cuketa, které se zase nestíháme zbavovat v létě.
• Využiju zeleninu mraženou. Je kvalitní, protože se sklízí ve své nejlepší kondici. A přitom mnohem levnější než některé druhy, které se nabízejí v lednu či v únoru v obchodech.
• To samé platí samozřejmě pro ovoce. V zimě nebudu kupovat jahody, protože jsou předražené, nebo bez chuti, nebo často obojí zároveň. Ale koupím si jablka, citrusy, banány…
• Jestliže nemám už doma moc velké zásoby, využiju klidně týdenních akcí v obchodech. Když se nabízejí základní suroviny v akci, přikoupím je, jestliže mi to týdenní rozpočet dovolí. A příště je najdu v tom špajzu a nemusím je kupovat za plnou cenu.
• Důležitá věc: Mám týdenní rozpočet na jídlo a potřeby do domácnosti. Můžu si koupit dražší zdroj bílkovin (kvalitní rybu například), ale ten týden nebudu dělat zásoby navíc. A naopak některý týden třeba využiju akci na těstoviny, rýži nebo fazole, které vydrží ve spíži, a koupím o balení navíc.
• V tom svém týdenním plánu jídla si vedle hlavních jídel dopíšu i snídaně a svačiny. A můžu další část kuřete, co bylo k obědu s bramborem, použít druhý den k odpolední svačině nebo pozdní večeři na salát. Z další části je třeba zase druhý den rizoto. Z jednoho základu vznikne zkrátka víc různých jídel.
• Víc jídel vznikne proto, že jsem třeba to balení kuřete kupovala větší, nebo jsem koupila rovnou celé kuře. Mysleme na to, že naporcovaná malá balení vyjdou dráž než kupovat něco ve větším množství. Pokud tedy můžeme dát nárazově o něco víc za velké balení, celkově se nám to vyplatí a ušetříme. Vždycky se dívejme na cenu za jednotku! To je ten údaj napsaný maličkým písmem pod tou velkou křiklavou cenou. Bývá tam uvedena cena za kilogram nebo litr nebo tak. Najednou třeba zjistíme, že ten sýr, co hlásá do světa, jak je levný, ve skutečnosti vyjde mnohem dráž než ten vedle něj, který je lepší, ale na tom jednom balení stojí třeba o dvě koruny víc.
• Další tip s tím tak trošku souvisí: Kupuju především základní suroviny. Tedy to kuře zvlášť, zeleninu zvlášť, těstoviny zvlášť. Protože balení kuřecího těstovinového salátu bude mnohem mnohem dražší, když bych to rozpočítala. Ano, musím jídlo potom nachystat sama, tedy vložím svou práci a využité energie. Ale tyhle náklady budou pořád menší než cena za balení hotového výrobku, který třeba není nijak kvalitní.
• Neutrácím například za superproteinové tvarohy, které mají třeba o gram bílkovin víc než tvaroh standardní, zato cenu vyšší. Neutrácím ani za často dražší ochucované mléčné výrobky, protože si je ochutím sama tak, jak chci. (Někdy si je na chuť samozřejmě klidně dáme, ale mnohem častěji máme v lednici zástup bílých jogurtů a ovoce zvlášť bokem.)
• Když toho navařím víc, putuje jídlo do mrazáku, pokud to jen trochu jde. Je málo jídel, která se mrazit opravdu nedají. V mrazáku mám připraveno na příště, až nebudu stíhat. A taky nevyhodím jídlo, protože se nestačilo sníst. Tedy ušetřím jak při dalším nakupování, tak teď tím, že jsem nic nevyhodila.
• Když nechci mrazit, ale mám různé zbytky, ze kterých už celé jídlo nesložím, snažím se je uplatnit v jídlech, která jsou pro zbytky jako stvořená: rizota, různé „číny“, kam se využijí zbytky zeleniny, polévky, ale třeba i pomazánky a saláty. Už mi nezbyla celá porce z toho velkého kuřete, ale mám masa ještě dost na to, abych z něho rozmíchala pomazánku s tvarohem a nějakou zeleninou? Hurá, je z toho svačina nebo i večeře.

Nevyrážím na dlouhé výlety, protože tamhle v obchodě je něco o korunu levnější, na to čas nemám. Ale snažím se – když mi to týdenní rozpočet dovolí – mít základní zásobu trvanlivých potravin a nakupovat především základní suroviny. A z nich vařit sama s aspoň naznačeným plánem, abych věděla, že to kuřecí využiju celé a že ten salát, co se krčí v rohu lednice, se stihne sníst a nevyhodí se. A na jahody si počkám do léta.

Nechme stranou případy, kdy opravdu pracujeme s hodně malým rozpočtem a musíme nakupovat jídlo tak, abychom v první řadě rodinu zasytili. U většiny lidí hodně pomůže už to, když u nákupů budeme přemýšlet, co budeme v příštích pár dnech jíst, budeme číst na cenovkách i to maličké písmo s cenou za jednotku (kilo, litr) a budeme se držet základních surovin. Abychom hubli my, když chceme, a ne naše peněženka.

Podělíte se o svoje tipy? Pište do komentářů nebo na facebook Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami a Chudneme a jeme zdravo s Kalorickými tabuľkami na Slovensku.

foto: cz.depositphotos.com

Saša Fraisová

www.rohlikovka.cz

Výživová poradkyně, osobní trenérka a trenérka tanečních sportů, která se specializuje na práci s klienty s obezitou a nadváhou. Napsala na toto téma i úspěšnou knihu CHCI KONEČNĚ ZHUBNOUT, nedávno přidala další s názvem JÍST, ČI NEJÍST. Potkat ji můžete například ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami nebo samozřejmě na jejích stránkách a také na jejích lekcích tance a sportu v Centru tance Praha a v Balance Club Brumlovka.