Na kulinářské návštěvě v Maďarsku
Jaké dobroty a speciality nabízí maďarská kuchyně?
Vyzkoušel jsem…
Grilované maso
Vlastně první, co mne u maďarské kuchyně nejvíce překvapilo, byly talíře. Nemyslím tím teď nějakou majoliku nebo jiné okrasné zdobení, ale rozvržení jídla na talíři. Protože připomínalo talíř Kalorických Tabulek, pouze bez oněch návodných obrázků při krajích. Polovinu talíře tvořila prostě zelenina, čtvrtinu bílkoviny v podobě grilovaného masa a čtvrtinu vláknina v podobě přílohy.
Takhle vypadal náš první oběd a měli jsme se přesvědčit, že nejde o žádnou výjimku. I když si synci objednali v lokálním fast foodu burger s hranolky (domácími), dostali k tomu velkou porci zeleniny, v podstatě středně velký zeleninový salát. Maďaři mají grilované (ale i pečené či dušené) maso rádi, jedno, jestli jde o vepřové, hovězí, drůbeží, jehněčí, telecí… Každopádně ze všeho nejméně maso smaží, takže jejich tepelná úprava masa nabízí i menší množství kalorií. Nu a když k tomu připočítáme, že v Maďarsku k masu musí být hodně zeleniny, čerstvé či grilované, zakápnuté olivovým olejem, máme zde zajímavou kaloricky zdravou nabídku.
Guláš
Správný guláš je bez brambor, řekl mi číšník, když jsem se divil, kde jsou brambory. Všechny ty naše buřtguláše jsou totiž jen naší místní variací této maďarské klasiky. A správný guláš je dokonce bez knedlíků. Správný guláš se jí maximálně s vekou nebo jinou obdobou bílého chleba. Správný guláš se také nezahušťuje moukou. Protože guláš v podstatě původně znamenal (a dodnes se v tom nedělají v Maďarsku moc rozdíly) hustší polévku z kostek hovězího podušených v hrnci se zeleninou, cibulí a paprikou, někdy i s mrkví. Mimochodem, u nás oblíbený segedinský guláš nemá s Maďarskem nic moc společného a s městem Segedín už vůbec ne.
Perkelt
To, co u nás považujeme a vydáváme za guláš, je perkelt. V podstatě zahuštěný guláš s daleko menším množstvím vody a s přílohou. V Maďarsku nejčastěji s tarhoňou (viz níže), případně s noky, výjimečně s rýží.
Tarhoňa
O těchto těstovinách jsme psali už v článku o slovenských národních jídlech. Z pšeničné mouky a vajec se připravily nočky, jež se daly usušit a takto dehydrované pokrmy nejenom, že vydržely několik let, ale daly se poměrně jednoduše brát s sebou na cesty. Tarhoňa se používá nejenom jako příloha k perkeltu či leču, ale také samostatně jako těstovinová kaše, opečená se slaninou a cibulí, do grenadýrmarše (viz níže), vařená v mléce apod.
Langoše (a lečo)
Pravé maďarské langoše se poněkud liší od oněch mastných českých verzí, které ještě donedávna vládly stánkům s rychlými jídly, než je (podobně jako smažák v housce, grilované kuře, krokety nebo párek v rohlíku) vystrnadily kebaby. Jde spíše o koblihové než pizza těsto a smaží se tak, že vám na talíři nepřistane mastný flek.
Kromě klasické úpravy s česnekem nebo jen strouhaným sýrem (kečup se v Maďarsku moc nepoužívá) dělají Maďaři i různé kombinace – například langoše s lečem, s ratatouille, případně ve formě jakési tortilly s masem (grilovaným, trhaným). A k tomu opět velká porce zeleniny.
Ostatně, když jsme u leča – jde o klasické středoevropské a jihoevropské jídlo, které ale má určitá pravidla. Totiž že se dělá jen z rajčat, paprik všech tří barev a cibule. Všechny ostatní naše přídavky jako klobása, nahrazení paprik cuketou, vajíčko apod., by klasičtí milovníci a znalci opravdového leča odmítli.
Grenadýrmarš
Nedávno jsem objevil nový recept, který jsem neznal a o němž jsem zjistil, že je rovněž z Maďarska. Jde opět o jídlo ze zbytků, jedno z těch, která se narychlo vařila vojákům, aby se rychle zasytili. Těmi zbytky se zde myslí už uvařené brambory a těstoviny. Podivná kombinace, že? Ale kupodivu se smaženou cibulkou, česnekem, případně se slaninou či uzeným masem, a okořeněné paprikou a pepřem jde o velmi dobré jídlo, jak můžu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Halászlé
Jestli mi v Čechách a na Moravě něco zoufale chybí, jsou to rybí bistra. A dobrou rybí polévku aby jeden pohledal. Jezdím na sladkovodní rybí dobroty buď do Velkého Meziříčí do Jelínkovy vily, nebo na Mušov a k Pohořelicím do rybích bufetů. Ve Velkém Meziříčí mají mimo jiné rybí speciality skvělou halászlé, což je maďarská rybí polévka, hustá a ostrá. Kromě ryb obsahuje i různou uvařenou a pasírovanou zeleninu (nejčastěji rajčata, papriky, česnek, cibuli) a kořeněná je pálivou paprikou. Chvíli trvá, než si jazýček, zmlsaný českými jemnými a krémovými rybími polévkami, zvykne, ale stojí to potom za to.
Kürtőskalács
V pouličních stáncích (a v Budapešti i ve stáncích v metru) narazíte na to, co najdete na různých českých předražených trzích určených pro turisty pod názvem trdelník. Vězte, že vůbec nejde o nějakou staročeskou specialitu, jak se vám podvodní marketéři snaží tvrdit, ale že jde o pečivo původem z rozhraní Maďarska a Rumunska, ačkoliv si na ně dělá nárok více států, včetně Švédska. Správný maďarský název zní kürtőskalács a můžete si tuto dobrotu dát buď samotnou se zkaramelizovaným cukrem a rozpuštěným máslem, nebo se zmrzlinou, ovocem, šlehačkou, čokoládou apod.
Piva a Unicum
Samozřejmě jsme v Budapešti vyrazili i po místních pivovarech, kde se věnují různým pivním stylům a poměrně úspěšně. Všude jsme však narazili také na Unicum. V asi třetím pivovaru už jsme nevydrželi a doptali se, co to je. Jde o hořký likér z asi 40 léčivých bylin, se 40 % procenty alkoholu (dobře se ta čísla pamatují, což?) a podávaný v namražené sklenici. Kdo má jako já v oblibě hořké likéry, bude myslím nadšený. Kam se hrabe jäger.
ilustrační foto: cz.depositphotos.com a autor článku
Chcete zhubnout? Mohlo by se vám hodit:
Jan Lipšanský
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
17.8.2023
Jan Lipšanský
Články, O kaloriích nevážně, Recepty a výživa