Nejsou dnes jídla chudých spíše pro bohaté?

Některé potraviny kdysi měly přízvisko „jídlo chudých“. Znamenalo to, že o takové pokrmy výše postavení pánové a dámy neměli zájem, neb takových bylo hodně a za lacino. Dokonce z toho vycházela a vychází i postní tradice.

Platí to i dnes?

Jak si ukážeme níže, u mnoha druhů potravin už dávno o levná či dokonce postní jídla nejde. Přesto naštěstí stále existují „jídla chudých“, která si můžete dát levně i dnes – luštěniny, sardinky, kaše, lečo apod.

Ryby

Ještě před ještě nějakými sto lety se proháněla řekami hejna ryb. Ve Vltavě, Labi, Ohři, Orlici či Vltavě byste našli hromady lososů. Až do roku 1936, kdy byl v českých zemích vyhuben. Naposledy se povedlo ulovit lososa v Labi v roce 1948. Přitom úplně poprvé se o chytání lososů v Čechách dočteme v záznamech ze 14. století. V Riegerově slovníku naučném z 19. století se pak píše, že za Karla IV. bývalo u nás lososů tolik, až si služebnictvo v Praze vymínilo, aby jim byl losos podáván k obědu maximálně dvakrát týdně. Prostě i na hradech a zámcích byli lososů přejedeni, na rozdíl od toho, co tvrdí jedna reklama o císařském dvoře. A to nemluvíme o grundlích, kdy kuchaři z pražského Podskalí stačilo vyjít se síťkou k řece a malé rybky odtud rovnou nabrat a v kuchyni hodit na pánev.

V dnešní době jsou paradoxně ryby jednou z nejdražších potravin, takže se již o žádné jídlo chudých nejedná. Právě zde by postní tradice měla doznat asi největších změn. Ta katolická doporučuje ryby jako postní jídlo právě z historických tradic a pozic, ta pravoslavná jako postní jídlo navrhuje dokonce mořské plody či chobotnice!

Fast foody

Už ve 20. letech 20. století se s rozvojem automobilismu začaly poprvé objevovat stánky s rychlým občerstvením, a to jak v Británii a Německu, tak v USA. K většímu rozvoji překvapivě došlo ve 30. letech v době velké hospodářské krize, kdy mohly fast foody nabízet levná a rychlá jídla. Sloppy Joe, BLT sendvič, mac and cheese (makaróny se sýrem), hot dogy, fish and chips, pastrami, Jucy Lucy, po‘ boy, Reuben sendvič, curry wurst – to jsou jen některé z nabízených produktů, které se z pouličních stánků brzy přesunuly do bister. Ta měla odbyt především v době a místech v USA, kde se tehdy stavěly další a další mrakodrapy, protože dělníci na stavbách nebyli moc dobře placení.

Ještě v době, kdy k nám pronikly první fast foodové řetězce v 90. letech, šlo o docela levné jídlo, kdy se dal koupit cheesburger kolem dvaceti korun. V současné době však už rovnice fast food = levné jídlo neplatí, a některé řetězce se dokonce snaží o status jakési regulérní luxusní restaurace. Čemuž odpovídají i ceny kolem 200 Kč za jedno jídlo.

Houby

Ohledně sběru hub nemáme moc historických záznamů, protože dějepiscům přišlo nejspíše zbytečné se o podobné činnosti rozepisovat. Stejně jako třeba nepsali o historii sběru a zpracování kopřiv. Pouze v životopisu sv. Vojtěcha se dá dočíst, že dotyčný svatý sbíral houby. Během válečných let na obdělávání polí a políček nebylo kdy, vojsko navíc ta pole zničilo a ještě ke všemu zabavilo lidem veškerý dobytek a drůbež nebo odlovilo zvířata v lesích. A tak lidem nezbylo, než se živit plody přírody, včetně hub. Některé mají i desítky lidových a místních názvů, což je doklad toho, jak hojně se sbíraly.

Dnes jsme svědky toho, že si lesy nebo části lesů skupují soukromé osoby a les poté ohradí a na plot přibijí cedulky s nápisem, že na soukromý pozemek je zakázáno vstupovat. Dokonce se přemýšlí nad zákazem volného pohybu občanů v lesích obecně a nad zpoplatněním sběru hub. Ale zase můžeme koupit houby v supermarketech, zhruba 50 – 60 Kč za 300 gramovou vaničku.

Tmavé pečivo

Ve válečných dobách také býval nedostatek kvalitní mouky. A tak lidé pekli z mouky nekvalitní, tmavé, v níž se nacházely plevy. Komisárek dostávali vojáci na frontě, každý den 750g bochník tohoto chleba. Všechno to byl ten nejlevnější druh chleba, který nikdo moc nemusel, chutnal nakysle, ani mazlavá konzistence nic moc. A ostatně ani ty plevy nedělaly a nedělají lidem dobře, protože mohou narušit stěnu střeva a způsobit zánět.

V dnešní době je však význam plev v mouce oceňován z nutričního hlediska (tmavá mouka má vyšší obsah vlákny, bílkovin minerálů, navíc má nižší glykemický index). A tak je i pečivo z tmavé (celozrnné) mouky dražší, stejně jako samotná mouka. Kilovka tmavé mouky stojí 35 Kč, zatímco bílé zhruba 20 Kč.

Pokud jde o chléb obecně, v dnešní době se opět objevují řemeslné pekárny, často s honosnými italskými a anglickými názvy. Některé dokonce pečou chleba z třikrát vzejitého kvásku, jak se dělával chléb kdysi dávno. Ale odpovídá tomu cena – za takový chléb nedáte třicet korun, ale může stát klidně stovku, jako je tomu třeba u nás na trzích.

Žaludy a bukvice

Podobně se mouka mlela z bukvic a žaludů. Ze kterých se dělala nejen mouka, ale také pražené oříšky či náhražka kávy. Mělo to samozřejmě jisté nevýhody – taková mouka má přece jen jinou chuť, kávovina ze žaludu je poněkud hořká, ale když je hlad, po chuti se moc neptáte. Na druhou stranu, žaludová mouka má nutričně větší množství živin než obiloviny. Více než žaludy se zpracovávaly bukvice, protože obsahují 40 – 50 % tuku, takže se z nich navíc lisoval olej.

Pokud by se vám nechtělo do lesa, můžete si koupit kávu žaludovku 200 g za 80 Kč nebo žaludovou mouku 500 g za 90 – 100 Kč. Pro srovnání, čekanka (cikorka) mletá 100 g pak stojí mezi 50 – 100 Kč.

Brambory

Poté, co přivezly první výpravy z Ameriky do Evropy i brambory (a po počátečních nedorozuměních, co z nich se vlastně jí), začaly se pěstovat ve velkém – až se staly také poživatinou chudých. Nejčastěji se jedly brambory samotné, pak s tvarohem a kysaným mlékem, nebo se dělaly bramborové placky neboli lokše na plotně, bez oleje. Nedávno jsem našel dvě restaurace v Praze, kde lokše překvapivě dělají, ale nabízejí je jako exkluzivní pochoutku třeba s trhaným kachním masem za zhruba 200 – 300 korun.

Pivo

Ne nadarmo se tomuto nápoji říká tekutý chléb. Středověké pivo připomínalo konzistencí spíše polévku, chmel se tehdy nepoužíval. Služebnictvo mělo dokonce vyměřené příděly – zhruba 4 bochníky chleba a cca 4 – 8 litrů (2 – 4 mázů) piva týdně (lišilo se podle ročního období a místa a koneckonců i štědrosti pána). Nu, a povídat si, jak rostou ceny piva dnes, to je myslím nošením sov do Atén.

Koňské maso

Kdysi, když mívali koně na každém statku a šlo o nejlepší „pohon“ pro dopravu, se považovalo i koňské maso za to nejlevnější a nejobyčejnější. V dnešní době jde o exkluzivní produkt.

Máslo a margarín

Protože bylo máslo za války drahé (koneckonců se i dnes ceny másla šplhají někam k 60 korunám i výše) a ne vždy dostupné, vymyslel francouzský chemik Hippolyte Mège-Mouriése margarín. Který se v 19. století vyráběl z hovězího loje, mléka a vody. Současné margaríny se chemickou metodou tzv. násady vyrábějí z rostlinných olejů a jejich cena je často srovnatelná s cenou másla, takže moc neušetříte. Jen pro zajímavost, v Neapoli se zase vyrábělo o postních dnech „falešné máslo“ (butiro contrafata), a to z mletých mandlí a růžové vody s přídavkem škrobu.

ilustrační foto: cz.depositphotos.com

---

Chcete zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

• Co jsou Kalorické Tabulky a jak je používat?
• Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami
• Chudneme a jeme zdravo s Kalorickými tabuľkami na Slovensku
• Recepty včetně nutričních hodnot
• Kniha Kalorické Tabulky – nejlepší recepty

16.6.2024 Jan Lipšanský Články, Recepty a výživa