Jak jsem zhubnul 70 kg aneb strava, pohyb a intenzita vaší touhy dokáží zázraky

Velké změny PŘED a PO. Dlouho jsem si myslel, že to jsou jen pohádkové příběhy vyplňující obsah společenských časopisů, že nejsou pro běžného jedince dosažitelné.

Pak jsem ale pochopil, že svůj život si řídíme sami a že když si člověk něco zamane a trpělivě, vytrvale a odhodlaně za tím kráčí, na světě není síla, která by ho mohla zastavit. A začal jsem si plnit svoje přání.

Když jsem se 11. května 2017 poprvé setkal s Vladimírem Hirkou, osobním trenérem, výživovým poradcem a odborníkem na čínskou medicínu, pomyslné ručičky vah ukázaly číslo ještě hrozivější, než jsem se obával. 152,1 kilogramu.

152,1 kg?!

To přece není možné! Ze zásady jsem se nikdy nevážil, jen když mě k tomu donutil lékař. Vždyť mám přece pořád stejně, ano, jsem tlustý, ale už nepřibírám. Touhle milosrdnou lží jsem se roky balamutil. Až když jsem zjistil, že kalhoty, ve kterých jsem maturoval a byly mi tehdy volné, už nezapnu, pochopil jsem, že se pletu a že nemám nad svým tělem vůbec žádnou kontrolu.

Nechci vytvářet žádné obecné pravdy, sám nemám rád, když mě někdo škatulkuje. Ale nejspíš se nebudu mýlit, když napíšu, že většina obézních lidí si jídlem vynahrazuje to, že jim v životě něco chybí. Navenek možná vypadají spokojeně, buclaté tvářičky se na vás jen smějí. Ale duše takového člověka bývá často křehčí než tělo padesátikilové modelky. Bylo tomu tak i u mě, až jsem si zkrátka řekl dost a zatoužil svůj život změnit. Pochopil jsem, že nejde jen o úbytek hmotnosti, ale i o psychologickou vzpruhu, kterou vyvolá.

• A především že se přede mnou najednou otevřou i ty dveře, na které jsem se dosud ani neodvážil zaklepat.

NIC NEZKOUŠEJTE, ROZHODNĚTE SE

Věděl jsem, že nechci nic zkoušet. Že zhubnu teprve tehdy, když se pro to ROZHODNU. Šel jsem do toho s vědomím, že změna mých návyků je trvalá, protože jinak by celé snažení postrádalo smysl a po absolvování redukčního maratonu by se dostavil mnohými tak obávaný JOJO efekt. Na to, abych o úspěchu svého snažení pochyboval, mě poháněla až příliš silná euforie, vidina toho, za čím kráčím. Byla to moje první dieta a jsem přesvědčen, že i poslední, protože zpátky svá kila už opravdu nechci.

• Možná právě fakt, že jsem se o ztrátu kil nikdy dřív nesnažil, byl důvodem toho, že moje tělo na razantní změnu životního stylu – revoluci z hlediska stravování i pohybových aktivit – reagovalo tak skvěle.

Za měsíc sedm kil dole, za tři měsíce dvacet, za půl roku pětatřicet. Sedmdesáti zbytečných kil jsem se zbavil za čtrnáct měsíců. Lidé mi říkají: „Vždyť jsi zhubnul strašně rychle, ne?“ Pro mě to ale byla zatraceně dlouhá doba, protože čím víc se mi v mém úsilí dařilo, tím větší požadavky jsem na sebe kladl. Shazoval jsem systematicky kolem pěti kil měsíčně, víc by zřejmě bylo za hranicí zdravého úbytku, což mi mnohokrát zdůrazňoval můj trenér, zmíněný Vláďa Hirka.

Žijeme v době internetu, a tak si dnes každý může svůj redukční program poskládat sám, článků na toto téma visí na síti mraky. Pro mě ale měla spolupráce s odborníkem hned dva významy – zaprvé jsem měl jistotu, že nade mnou někdo drží dohled a že nejdu za hranici toho, co moje tělo unese. Ten druhý faktor byl psychologický – člověk zkrátka potřebuje parťáka, někoho, kdo ho motivuje, kdo s ním jeho cestu prožívá a je mu oporou. Vždycky když zrovna váha neukázala číslo, jaké jsem si přál, přišel Vláďa na hodinu cvičení a začal vykládat o tom, jak budu za rok jako proutek, a moje srdce zaplesalo. Nenechte se ale zmýlit – pokud chcete dojít k vytyčenému cíli, jen sebelepší trenér nestačí, ten největší bič musíte nad sebou stejně držet vy sami.

ZÁZRAČNÁ METODA NEEXISTUJE

Chci zdůraznit, že můj recept na „ztrátu celého člověka“ opravdu není nijak zázračný. Jestli čekáte, že vám poradím nějakou revoluční metodu, čtete tyto řádky marně.  Pokud vám v hubnutí nebrání nějaký zdravotní problém, jde jen o kombinaci tří faktorů: stravy, pohybu a intenzity vaší touhy.

Takže jsem začal jíst spoustu zeleniny, ovoce, kuřecího či rybího masa, cereálií, luštěnin, ale i vhodně zvolených mléčných výrobků, jako jsou tvaroh nebo výživově hodnotnější jogurty. Dokonce i dříve neoblíbeným vejcím jako výbornému zdroji bílkovin jsem dal šanci.

• Skoncoval jsem s večerní mísou brambůrek, dvěma litry coly za den i každoodpoledním sladkým dezertem, snížil jsem porce příloh a začal jíst pravidelně pětkrát denně.

Místo sladkých limonád jsem přešel na vodu. Dieta by se ale neměla stát posedlostí, takže je dobré ji občas porušit a dát si to, na co máte chuť. „Dva dny v týdnu si klidně dopřej něco, co bys jinak neměl, tělo musíš neustále překvapovat, pak o to líp tráví,“ říkával mi vždy Vláďa. Díky tomu jsem výjimečně okusil i pizzu, burger z fastfoodového řetězce, milované chipsy, a dokonce i pouťový koláč se šlehačkou. Důležité je znát rovnováhu a být si jist sám sebou, že když náhodou nějaké to deko přiberete, zase ho shodíte a plynule budete ve svém snažení pokračovat dál. Z hlediska psychologického je to rozumný tah, není vůbec třeba si striktně nařídit, že si svou oblíbenou hříšnou pochoutku už NIKDY nedáte. Naopak, když po ní sáhnete jen svátečně, o to víc si ji pak vychutnáte.

• Velkým pomocníkem mi byla také aplikace Kalorické tabulky, která zobrazuje nutriční hodnoty jednotlivých potravin.

U těch balených je najdete i na etiketě, u volně prodávaných musíte pátrat právě v aplikaci, jako je tahle. Ze začátku jsem přitom neplánoval počítat kalorie, přišlo mi nepřirozené si před obědem procvičovat matematiku. Nakonec jsem ale zjistil, že mi tato informace dodává na klidu. Můžu si klidně dát zmrzlinu, když má nějakých 150 kalorií a vím, že se do svého denního limitu vejdu. Je-li řeč o limitu, nastavil jsem si ho na 2 000 kalorií, což je doporučený denní příjem dospělého člověka. Vím však, že jako zdravý mladý muž s dostatkem pohybu dnes potřebuji energetický příjem o něco vyšší, než je tento průměr, a tak pozvolna přidávám.

Časem jsem se už nespokojil s prostou informací o počtu kalorií, ale začal se pídit i po složení potravin. Po tom, kolik které jídlo obsahuje bílkovin, sacharidů a speciálně cukrů, tuků, obzvlášť nasycených mastných kyselin, i vlákniny.  A po tom, kolik a v jakém poměru jich mám za den přijmout. Díky tomu jsem měl jistotu, že nehubnu svalovou hmotu, ale přebytečný tuk. A je dobré zmínit ještě jedno pravidlo – jídlo vám musí chutnat. Nikdy jsem do sebe necpal nic, co by mým chuťovým pohárkům nebylo příjemné, to cílem diety rozhodně není.

ZA SPORTEM JEDINĚ S RADOSTÍ

Co se cvičení týče, zvolili jsme s Vláďou model dvou tréninků týdně. Jejich náročnost i složení se postupně proměňovaly.

• Pamatuji si, že první hodinu jsem ztěžka oddychoval i z obyčejného protažení.

Dnes po prostorách posilovny skáču, běhám, ohýbám své tělo do dříve nepoznaných poloh a občas si i zaboxuji. Vše s radostí, jak mi pokaždé Vláďa klade na srdce. Začínali jsme u cviků rehabilitačních a stabilizačních, pracovali s vlastní vahou těla, postupně zařazovali více kondičních tréninků a v poslední době i stále víc silových cvičení.

Rád si také chodím minimálně jednou týdně zaplavat, podle chuti urazím někdy 1500, někdy 2000 metrů. A zamiloval jsem si chůzi, vždyť večerní několikakilometrová procházka vám nejen pomůže spálit nějakou tu kalorii, ale navíc si ještě pročistíte myšlenky. Přesto vím, že je přede mnou ještě hodně práce. S cvičením totiž rozhodně nekončím, naše spolupráce s Vláďou pokračuje dál.

• Od začátku jsem věděl, že netoužím „jen“ zhubnout, ale že chci být se svým tělem a fyzickou i duševní kondicí dlouhodobě spokojen.

Spoustu lidí od změny životního stylu odradí strach z nežádoucích vedlejších efektů. Moje kamarádka Jarka, která před lety sama tento proces podstoupila a zbavila se třiceti kil, mě varovala: Dej si pozor na povislou kůži, na to, aby ti nevypadaly vlasy nebo se nezkazily zuby. Ale moje tělo zatím statečně zvládá vše. Asi mu bude ještě chvilku trvat, než získá tvary, jaké si přeji, ale stejně jako jsem nepochyboval o úspěchu svého váhového úbytku, jsem přesvědčen, že i další práci sám se sebou zvládnu.

Když dnes potkám starého známého, který mě od zahájení mé proměny ještě neviděl, stává se, že chvíli váhá, zda jsem to opravdu já. A někteří si dokonce myslí, že jsem nemocný. Můžu ale všechny ubezpečit, že moje tělo i duše je nyní nejzdravější za celých sedmadvacet let ode dne, co mě maminka porodila. Na srdci mě hřeje i to, jak pyšná by na mě byla, kdyby se mého procitnutí dožila.

• Váha před: 152 kg
• Váha nyní: 82 kg
• Obvod pasu před: 143 cm
• Obvod pasu nyní: 84 cm

Vzorový jídelníček pro jeden den:

• snídaně: míchaná vejce (2 ks), tmavé pečivo (1 ks), zeleninová obloha, sklenice pomerančového džusu
• oběd: pečené kuřecí prso (150 g), vařené brambory (200 g), dušená zelenina (250 g)
• svačina 1: mix ovoce dle chuti a sezóny (banán, meloun, mandarinky, hroznové víno, jahody…), tvarohová tyčinka
  svačina 2: bílý jogurt, musli tyčinka
• večeře: kvalitní vepřová šunka – 90 a víc % masa (100 g), tmavé pečivo (1 ks), syrová zelenina (rajče, okurka, kedlubna, ředvičky, paprika….)

Začněte si také hlídat svůj jídelníček

Poznámka redakce: Josef Martínek hubnul a cvičí pod dohledem trenéra a výživového poradce Vladimíra Hirky v Praze.

• První tři fotky pořídila fotografka Lucie Levá, foto s trenérem Michal Schmutzer 

27.8.2018 Josef Martínek Články, Jak zhubnout