S celkovou globalizací společnosti jsme i pro ostřejší koření sáhli po exotických pochoutkách jako papričky chilli, habanero či jalapeño, nebo po wasabi. Přitom jsme ale zcela pozapomněli na vlastní, české zdroje.
Důvodů, proč se používají ostré přísady, je povícero, a nejde jen o chuť jídla.
Samozřejmě tím teď nemyslíme skutečnost, že jsou dobré také na pořádání soutěží v tom, kdo sní víc a pálivějších paprik. U papriček se třeba tvrdí, že potlačují chuť k jídlu, zvyšují pocit sytosti nebo dokonce odstraňují z těla tuk. To poslední však žel pravda není, a u prvních dvou tvrzení záleží na okolnostech – někdo má na pálivé papriky tak ostrou reakci, že skutečně pak nemá na žádné jiné jídlo delší dobu chuť. A aby papriky zvýšily pocit sytosti, museli bychom jich sníst velké množství.
Vědecky však je dokázané, že pálivé papriky obsahují vitamíny C, A, B a flavanoidy, a rovněž hodně železa, mědi, draslíku, v menším množství mangan, hořčík a částečně vápník. Kapsaicin pak má prokazatelné antibakteriální účinky a prý má působit i jako afrodiziakum. A wasabi pak obsahuje veliké množství vlákniny, vitaminu C, draslíku, vápníku a hořčíku.
Ale, jak jsme si povídali v článku o tom, proč jíst lokální potraviny, není nutné chodit pro zdraví za exotickými pochoutkami, stačí využít domácí nebo zdomácnělé plodiny.
O česneku jsme více psali v článku Jakých jídel se zbavujeme kvůli módě?, kde se podrobněji rozebírá naše nechuť k té smradlavé plodině v dnešní době nutnosti vonět, ale také zdravotní účinky česneku. Nemá se tedy smysl opakovat, protože od vydání článku se složení česneku pravděpodobně nezměnilo.
V předchozím článku kapitolu o česneku zakončuji mým tátou, jeho vášní pro křen a podivem nad tím, že se křen dostal na okraj našich jídelníčků. Skutečně – kolikrát jste v restauraci narazili na možnost čerstvého, strouhaného křenu? (Protože nemá smysl si povídat o těch disiřičitanem sodným konzervovaných lahvičkách ze supermarketů, které obsahují zhruba 60 % křene a jsou doslazované.)
Táta má to štěstí, že se křenu daří na zahrádce, kterou s mojí mámou obhospodařují. A tak u nich na návštěvě vždy dostanu čerstvý křen, a dětem do něj babička nastrouhá jablka. Brečíme i tak. Ale zase tím děláme něco pro zdraví.
Křen obsahuje vitamíny C, B1, B2, B3, E, provitamín A, hromadu minerálních látek jako hořčík, vápník, draslík, železo, fosfor, síru, měď, zinek nebo chrom a antibakteriálních, antivirových a fytoncidních látek a glykosidů. Za svou pálivou chuť vděčí hořčičným silicím.
Používá se při angínách a nachlazeních na odhleňování, proti kašli a chrapotu, známá je i křenová placka, která se přikládá na rány. V Rusku 17. a 18. století byla vodka s křenem dokonce oficiálním lékem.
Při prevenci zdraví pak křen pomáhá příznivě ovlivňovat činnost trávícího systému, působí proti bakteriím a virům, čistí střeva, detoxikuje játra, rozpouští žlučové kameny, a pokud byste byli námořník, dostávali byste křen s česnekem, medem a lžičníkem jako lék proti kurdějím.
Když jsem se jednou, jako dospívající, zeptal mámy, z čeho dělá tu skvělou omáčku ke svíčkové, překvapilo mě, že z rozemletého celeru a mrkve. Jako staršího mne pak udivila informace, že celer působí i jako přírodní afrodiziakum.
A to jsem ještě netušil, že obsahuje bílkoviny, silice, puriny, glycidy, apiin, cholin, vitamíny B1, B2, B6 a C, a také vápník, sodík, draslík, hořčík, železo, fosfor, zinek, jód či aminokyseliny a éterické oleje. Že také působí proti zánětům, je vhodný pro revmatiky, podporuje trávení, zpevňuje cévy, podporuje činnost ledvin, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu.
Přesto celer kupodivu v moderní kuchyni zas až tak často nenajdete. Tedy kromě té rozmixované svíčkové podoby. A jednou jsem myslím v tom řetězci, co dělá v nákupních centrech čerstvé šťávy, viděl, že z něho dělají džus. Avšak přiznávám, neochutnal jsem jej.
Jako poslední opomíjenou dobrotu jsem překvapivě vybral kremžskou hořčici. Že ji má opět rád můj táta, tak nějak intuitivně, zde tentokrát nehraje žádnou roli. Spíše článek jednoho zapáleného fanouška hořčic (všech druhů), prošpikovaný odkazy na různé studie, který ksem před pár lety četl a stáhl si jej.
Kremžská hořčice (původem z města Kremže v Dolních Rakousích) se totiž dělá z hrubě mletých slupek černé hořčice, které jsou nezdravější a obsahují nejvíce potřebných živin. Přidávají se sem i semena bílé hořčice, takže výsledná barva kremžské hořčice by měla být šedohnědá.
Hořčice v sobě má – společně s brokolicí, ředkvičkami či zelím – glukosinoláty, které sice mají odpuzovat dotěrný škůdce, ale u člověka urychlují odbourávání hormonů estrogenů a snižují riziko rakoviny. Hořčičná semena dále obsahují selen, vápník, mangan, měď, železo a zinek, flavonoidy a karotenoidy, omega 3 mastné a omega 6 mastné kyseliny, a také vitamíny B, A, C, K a E.
Pomáhají tak při regulaci metabolismu, obnově sliznice a kůže, posílení nervového systému, snižují hladinu cholesterolu, upravují činnost střev.
Protože je však hořčice silným dráždidlem, není vhodná při léčebné dietě, kdy se doporučuje nahradit ji hádejte čím? Ano, křenem. A tak jsme se v kruhu dostali opět na začátek. Jak moc vy využíváte těchto darů přírody pro naše zdraví?
Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.
25.3.2019 Články, O kaloriích nevážně
Svět je plný paradoxů. Co se dříve bralo jako jídlo nejnižší třídy, považuje se nyní za luxus.
Není to jen o jídlech. Stačí se projít po Praze. Kousek od Klárova se nacházela nejchudší čtvrť, kde lidé ještě před stol lety umírali zimou, hladem a nemocemi. Dnes zde stojí jeden z nejdražších pražských hotelů.
Celý článek 5.8.2019 0
Jídlo ve středověku mělo obřadný a posvátný charakter i v běžném, každodenním životě.
Pokračujeme v našem prázdninovém putování za historií…
Celý článek 22.7.2019 0
Během prázdnin a dovolených je zvykem navštěvovat české hrady a zámky.
Dnes vám proto nabídneme pár zajímavostí spojených s místními kuchyněmi, na které můžete narazit.
Celý článek 11.7.2019 0
Komentáře
Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.