Aplikace KalorickeTabulky.cz Získat

O dvanácti měsíčkách aneb Nesezónní potraviny přes celou zeměkouli

Jistě si, milé děti, pamatujete, že kdysi posílali Marušku nevlastní sestra a macecha shánět v zimě jahody…

Dělaly to proto, že jim bylo jasné, že v zimě Maruška jahody nesežene, to dá rozum. A kdysi tomu tak skutečně bylo! Bývaly, děti, doby, kdy jste si mohly dát ředkvičky jen na jaře nebo rajčata pouze na podzim.

O tom ostatně ona pohádka je – že na čerstvé, sezónní potraviny se kdysi čekalo, ba těšilo, po celý rok. Každé období roku nabízelo něco jiného. Jistě, mohli jste z jahod udělat džem, ale už to nebyly ty čerstvé jahody.

O dvanácti měsíčkách aneb Nesezónní potraviny přes celou zeměkouli

Už několikrát jsme na blogu Kalorických tabulek psali o výhodách sezónních potravin. A také o výhodách lokálních surovin:

V průmyslové době, orientované na zisk firem, se však objevila mnohá jenže a ale. Asi víme, že za dob socialismu se vozily různé potraviny a plodiny ze zemí s vysokou nadúrodou do zemí s nižší úrodou. Nedělo se tak ale jen ve východním bloku, také západní země takto převážely potraviny. V 80. letech například probíhaly ve Španělsku stávky proti dovozu levných rajčat z Francie, čímž se ničil domácí trh. Francouzi pak zase nechtěli španělské pomeranče.

Trend pokračuje i v dnešní době, kdy jsou v Evropské unii stanoveny kvóty na to, jaké země co mohou pěstovat, kolik toho mohou vyvézt, a za jakých podmínek dostanou buď dotace, nebo pokuty.Tohle je však jen jeden z problémů. Pak je zde také snaha řetězců dodávat na trh kdysi sezónní potraviny nejlépe po celý rok. Aby si cílový zákazník mohl koupit ty jahody i v zimě. Sice dráž, ale nabídka zde je.

  • Otázka zní, zda všichni chceme v zimě jahody a na jaře banány a zda víme, co vše je k tomu potřeba, aby se na pultech objevily?

Třeba banány, které běžně dozrávají počátkem léta až do začátku zimy, se musejí sklízet nezralé a pro vývoz dozrávají až během přepravy. Musí se však přepravovat při teplotě kolem 13̊  Celsia, protože jen tak se zvýší životnost plodů, které jinak v chladu šednou a kazí se. Dozrávání pak probíhá v tlakových komorách, kde jsou banány „zality“ etylenem.

Ostatně, podobně se ošetřují i jiné dovážené plodiny. Možná si vybavíte aféru s čínským česnekem, který u nás nikdo nekupoval, protože měl v sobě napíchané takové množství látek na ochranu před zkažením, že se zničilo i to zdravé a živé v česneku. Případně není tak dávno, kdy proběhla aféra se špatně „konzervovanými“ rajčaty z Maroka, z nichž bylo konzumentům v Evropě špatně. Dalším z problémů je pak zvýšená lodní, letecká a kamionová doprava, a to v době, kdy se celý svět snaží o snížení emisí.

  • A u hydroponického pěstování stojí za to se zamyslet nad tím, kolik živin a vitamínů takové plodiny mohou obsahovat, pokud nejsou řádně přihnojovány.

Socialistické země kdysi razily heslo o potravinové soběstačnosti. V praxi to mělo znamenat, že každý stát měl být schopen vypěstovat tolik plodin, aby uživil sám všechny své obyvatele, ale brzy se ukázalo, že tato idea příliš nefunguje a prakticky nejde naplnit. Proto se zavedl spíše pojem potravinová bezpečnost, kdy ve fungujícím hospodářství a při fungujícím volném trhu by se množství potravin z vlastní produkce mělo pohybovat kolem 75 – 80 %. Přesto se československým a posléze na čas i českým podnikům dařilo obchody zásobovat dostatkem domácí mouky, vepřového a hovězího masa, mléčných výrobků, másla, brambor či cukru.

Chcete zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

Globalizace jednotlivých trhů však způsobila, že dnes skutečně vyjde levněji dovézt třtinový cukr z Brazílie, než pěstovat cukrovou řepu. Kvůli dotacím a různým dalším byrokratickým opatřením klesla v ČR od roku 2004 do roku 2012 soběstačnost v dodávkách vepřového masa o 40 %, hovězího masa o 22 %, drůbežího masa o 20 %, mléčných výrobků o 21 %, másla o celých 55 %, cibule o 25 % a brambor o 23 %.

Věci nijak nepomohlo, že se prodaly a následně zavřely mnohé české cukrovary, mlékárenské závody, masokombináty, podniky s ovocem a zeleninou. Například cukrovarů je v ČR v současné době jen pět, z toho dva největší (se čtyřmi závody) patří francouzsko-německé firmě Tereos, resp. rakouské společnosti Agrana. Dotace pak přesvědčily mnohé podnikatele, aby na polích pěstovali především řepku, kukuřici, případně se z polí staly nosiče fotovoltaických panelů nebo pozemky pro stavbu velkoskladů.

Velkou roli hraje i koncová cena – zákazník si raději koupí španělská rajčata často neznámého původu (mohou klidně pocházet z Maroka, protože Španělsko, podobně jako Nizozemí, jsou jen překladiště) za pár korun, než by připlatil za česká, lokální. Přitom český farmář často s cenou jít níž nemůže, protože mu v tom brání z různých důvodů evropské předpisy a normy.

Bilance českého zemědělského zahraničního obchodu je již delší dobu záporná a čísla jsou stále horší, což je dáno hodně skutečností, že přidaná hodnota českého vývozu je nižší než přidaná hodnota agrárního dovozu do ČR. Cenu samozřejmě v mnohém ovlivňují také řetězce a nastavené rabaty. Některým pěstitelům se nevyplatí za doslova likvidačních podmínek do supermarketů zboží dodávat.

Celá situace pak vede ke vzniku nadnárodních výrobních společností (třeba v ČR Hamé vlastní norská firma Orkla, mlékárna Kunín patří francouzské společnosti Lactalis, Opavia je americké společnosti Mondelēz International, plzeňský Prazdroj japonské firmy Asahi, Mochovská zelenina patří belgické společnosti ARDO, mlékárna Želetava francouzské firmě BEL atd.), případně národních řetězců (např. firmy premiéra Babiše). Menší nebo střední firmy, případně farmy, se pak musejí zaměřit na místní trh v nejbližším okolí, nebo na e-shopovou nabídku (pokud se jim cena za dovoz ještě vyplatí). Vlastně jedině tyto nabízejí – ačkoliv logicky za vyšší cenu než supermarkety – čerstvé, sezónní a lokální potraviny. Tedy to, čemu bychom v našem jídelníčku měli dávat primárně přednost.

Nutno ovšem připomenout, že v současné době vzrůstají i snahy mnoha lidí sami si pěstovat potřebné plodiny a být soběstační v rámci rodiny. Nejde jen o klasické zahrádkáře, ale i komunity ze sídlišť, které si pronajímají části pozemků nebo instalují tzv. bedýnkové zahrádky. Na internetu je hodně diskuzních fór třeba na téma, kolik kilogramů brambor je potřeba pro čtyřčlennou rodinu a na jaké výměře se dá takové množství vypěstovat.

Je ale otázkou, jak s podobnou situací zamává současná, už druhým rokem probíhající koronavirová situace a opatření kolem ní. Zatím se však žel zdá, že na tom vydělají právě ony nadnárodní společnosti a velké národní řetězce, že vzroste dovoz a rozvoz potravin, a protože jsou zavřeny farmářské trhy, tak že farmářům asi „pšenka nepokvete“.

Poznámka redakce: Článek vznikl na základě diskuse ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými tabulkami

foto: pressmaster/cz.depositphotos.com

Z archivu aneb přečtěte si také:

Na co si dávat pozor při vaření, aby nás nebolela záda, radí pohybový specialista Daniel Müller

Jan Lipšanský

Absolvent scenáristiky, novinář, spisovatel, spolupracovník České televize, v současné době si užívající svých dvou synů a výletů s nimi.

10.4.2021 Články, O kaloriích nevážně

Komentáře

Komentáře nevyjadřují stanovisko redakce ani provozovatele blogu.

Přidat komentář

Související články

Špendlíky, trnky a další ztracené poklady

Špendlíky, trnky a další ztracené poklady

„Vy tady nemáte děti?“ ptá se mě známý. „Že se vám po chodnících válejí shnilé špendlíky a jabka.“

Na podzim je to tradiční pohled na pražské chodníky (nevím, jak v jiných městech). Většinou tam, kde se zrušily bývalé zahrady a postavily paneláky, dodnes zůstaly některé ovocné stromy. Podél chodníků stojí pláňky, trnky, ořešáky, někdy i moruše.

Celý článek 23.9.2021 1