Jan Lipšanský o kaloriích nevážně: Buďme rádi za uzavírky

Jako každé léto, i letos jsou centra velkých měst rozkopaná. Asi aby to turisté měli zábavnější. Ale nejenom centra, i na okrajích měst se kutá, zavírají se silnice, chodníky…

Jde o nemilou věc, ale všechno zlé bývá k něčemu dobré. A pro nás, kteří se snažíme zhubnout, jde doslova o požehnání. Skutečně.

Nepotřebujeme na to žádné odborné studie, abychom si potvrdili skutečnost, že se málo hýbeme. Před ještě nějakými ani ne šedesáti lety se lidé jinak hýbali – ti v továrnách, sklárnách, potravinářském průmyslu i jinde dřeli docela hodně. Lidé na vesnici se měli co ohánět na polích, v kravínech, stodolách. Není to až tak daleká doba. Moje prababička mě brala na pole, kde jsem pomáhal sbírat mandelinky z brambor, sklízet ovoce a zeleninu, lezl jsem po stromech a trhal ovoce, nebo jsem se na dvorku pak staral o slepice.

Ostatně i dnešní padesátníci, šedesátníci byli zvyklí jako děti po škole běhat po venku (my jsme většinou dělali výpravy podél říčky ve městě nebo na venkově do blízkých obcí), na hřišti (kluci na fotbalovém) a jako dospělí pěstovat různé volnočasové aktivity.

S nástupem mobilů a počítačů, potažmo tabletů jsme si zvykli lát našim dětem, že sedí doma u virtuálních her. Ale ruku na srdce, jakým jim jako dospělí jdeme příkladem? Kam zmizely naše volnočasové aktivity? Proto říkám, buďme rádi za uzavírky.

U nás na sídlišti zrušili jednu linku autobusu. Štvalo mě to a štve doposud, protože šlo o hodně dobré spojení hned dvěma směry do dvou různých čtvrtí. Linka je nyní rozdělená na dvě, přičemž kolem nás ani jedna už nejezdí – musím na začátek jedné linky jít deset minut buď z kopečka, nebo na začátek druhé linky dvacet minut do kopečka.

Podle různých zdravotních organizací by měl člověk ujít alespoň 6 000 kroků denně. Odpovídá to zhruba hodině rychlejší chůze. Mělo by jít o nepřetržitou chůzi. Podívejte se, jaké vám dopravní podniky a magistráty toho kterého města dávají najednou možnosti si tuto hranici bez problémů splnit!

Obecně se lidé začali vracet k pohybu. Nemyslím tím teď squash jednou za týden s kolegy z práce, ani golf, kde člověk jen tak popochází a párkrát máchne holí, a dokonce ani jízdu na kole, z níž se bohužel stala převážně jen módní záležitost.

Zde se chvilku zdržím. V roce 1994 zemřel ve věku 50 let na infarkt během jízdy na kole německý herec Eberhard Feik, kterého znáte jako kníratého kolegu inspektora Schimanského ze stejnojmenného seriálu. Jeho smrt podnítila vznik studie, jak mohl zemřít tak mladý, když žil aktivní život. Vědci posléze přišli na to, že nejvíce lidskému organismu škodí jednorázové aktivity. Takové ty, kdy si sednete na kolo jednou za týden, uděláte 50 a více kilometrů, a pak zase týden neděláte nic. Podobně to platí i o tom squashi.

Organismus není připraven na takovou dávku aktivity a často reaguje, jak reaguje – nemocemi, případně i smrtí, jako u výše zmíněného herce. Podle oné německé studie by se lidé měli hýbat pravidelně, klidně v „malých dávkách“, ale tak, aby tělo vědělo, že se aktivita objevuje na regulérní bázi, nikoliv nahodile. Zkrátka – náročnější či náročná sportovní aktivita jen jednou za týden zdraví nejen neprospívá, ale vyloženě mu škodí.

Tím se vracím k tomu, jak se lidé začínají vracet k pohybovým aktivitám. Třeba moje bývalá kolegyně novinářka začala dávat na sociální sítě reely z toho, jak cvičí s obručí (doma i v přírodě). Má můj obdiv. Jde jí to. A když jsem ji tuhle potkal, říkala, že se sice stydí, ale že jí to hodně pomohlo. Musí cvičit často a pravidelně. Zlepšuje se postupně. Ale cítí, že má více energie i lepší náladu. Našla prý úplně na začátku na YouTube video s návodem, jak na to, a chtěla to původně jen tak zkusit.

• Na YouTube se začala objevovat ale i další videa s návody, jak skákat přes švihadlo nebo přes gumu.

Konají se malé fotbalové sídlištní ligy rodičů s dětmi. (S mladším synem v žádné sice nejsme, ale není problém jít s míčem na nějaké hřiště a hrajeme tam jen my dva proti sobě. Také to dá někdy zabrat.) Ostatně do onoho zvyšujícího se zájmu o pohyb můžeme započítat i áasany (cviky) z jógy, kdy stačí každé ráno 10 – 15 minut „protáhnout“ jak horní, tak dolní část těla a záda. A když se vrátím k začátku tohoto textu, není problém chodit sami či s dětmi na časté procházky – a to i během dne. Nemusíte na nákup do 10 minut pěšky vzdáleného obchodu jet autem. Vezměte děti, pomohou vám potom nést nákup, a jděte pěšky.

Než prostě začneme nadávat svým dětem, uvědomme si, že jim sami jdeme příkladem. Pokud u nás nebudou vidět žádnou aktivitu, nebudou mít nutkání ji zkusit také.

ilustrační foto: cz.depositphotos.com

---

Chcete zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

• Co jsou Kalorické Tabulky a jak je používat?
• Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami
• Chudneme a jeme zdravo s Kalorickými tabuľkami na Slovensku
• Recepty včetně nutričních hodnot
• Kniha Kalorické Tabulky – nejlepší recepty

12.7.2024 Jan Lipšanský Články, O kaloriích nevážně