Hellča Vávrová

Výzvy spojené s výživou/hubnutím a cvičením mohou být buď motivačním nástrojem, který nás posouvá vpřed, nebo pastí, do které bychom se neměli pouštět bez rozmyslu.

Je důležité rozlišovat, kdy jsou výzvy prospěšné a kdy bychom se jim měli vyhnout.

Přemýšleli jste někdy o tom, jak často slyšíme frázi „vystoupit z komfortní zóny“? V kontextu zdravého životního stylu toto rčení nabývá zcela nového rozměru, zejména pro maminky s dětmi, které se snaží skloubit rodinný život s péčí o vlastní tělo a duši.

Ale co to vlastně znamená „vystoupit z komfortní zóny“ a je to opravdu nutné pro dosažení zdravějšího života?

Představte si, že se vydáváte na dlouhou a náročnou cestu přes neznámé území. Máte mapu, která vás má vést, ale je plná různých informací a vy v ní neumíte pořádně číst.

Známky a směrovky jsou na první pohled matoucí a často vás zavedou na slepou cestu nebo na křižovatky, kde nevíte kudy.

V představě většiny lidí je výživová poradkyně ztělesněním dokonale vyváženého zdravého života. Představujeme si ji, jak si připravuje podklady pro cvičení, zatímco si mixuje zelené smoothie.

Ale jaký je skutečný život výživové poradkyně, která je také matkou a zároveň podnikatelkou?

Hubnutí znamená začít cvičit a málo jíst. Alespoň takto si to mnozí bohužel velmi často představují.

A možná právě to je ten kámen úrazu, proč hubnutí spoustu lidí vzdá ještě dříve, než se do něj pořádně pustí.

Pustit se do hubnutí bývá pro mnohé zatraceně těžké.

Ti, kteří se o hubnutí už někdy bezúspěšně pokoušeli, pak často navíc svůj stav zaklínají prohlášeními: Já nikdy nezhubnu, máme to v rodině, v genech atd.

Celý život bojujete s nadváhou a jste věčně nervózní a protivní?

Zkoušeli jste všechny možné diety – jíst jenom salátovou okurku, nejíst pečivo, nejíst cukr, jíst jen ráno, jíst podle hollywoodské herečky, nebo taky nejíst vůbec.

Úbytek hmotnosti nezačíná na břiše nebo na stehnech, ale v naší hlavě. Podobné je to ohledně svalů – také nerostou po vypití proteinu, ale díky cvičení.

Inu, ne nadarmo se říká, že všechno jde, když se chce. A něco se pro to udělá…

Existují pravidla pro sestavení vhodného jídelníčku?

Nebo prostě stačí, že naplním denní příjem jednotlivých nutrientů a je to v pořádku?

Občas to vypadá, že žijeme v době, kdy díky probíhajícímu boomu zdravého způsobu stravování, je „protein“ středobodem světa výživy. A že není nic víc než „protein“.

Co to ten protein vlastně je? A proč tohle slovo obchodníci v poslední době dávají na své produkty?