Věra (37 let): Z Droběny k Popelce

Předem bych chtěla velmi pěkně poděkovat za všechno, co mi Kalorické Tabulky daly, a možnost se podělit o své procitnutí, cestě a příležitosti.

Ačkokoliv mám převážně sedavou práci, aktuálně jsem o 25 kg lehčí než na začátku mé cesty. Jak to všechno začalo?

Je 11. února a já se chystám po velmi dlouhé době na ples. Koupila jsem si nové šaty, mám krásný účes, nehty a líčení. Při pohledu do zrcadla si připadám jako krásná Popelka, která jde zazářit, a mám ze sebe velmi dobrý pocit. Přijdeme na ples a každý na mě kouká, tak si říkám, že jsem asi vážně krásná. Najíme se, zatančíme si a když se konečně dostaneme k focení, tak jsem natěšená jako malé děcko. Budu mít tento den na památku pěkně v rámečku jaká jsem byla…

Prvotní šok z fotografie – ale to nejsem já, to nemůže být pravda, říkám si a zalilo mě horko. V tu chvíli jsem si totiž uvědomila, proč na mě každý tak koukal. Já se měla za Popelku, ale vypadala jsem přesně jak ta Droběna na plese.

Fotku jsem si ale opravdu schovala – jako odstrašující příklad. Přemýšlela jsem, co s tím udělám. Trápila mě velmi silná psoriáza a pod kontrolou jsem ji držela kortikoidními mastmi. I proto jsem se nefotila celá, velmi jsem se za to styděla. Můj první krok byl omezení cukru. Denně jsem ho přijímala kvanta v jakékoliv podobě (kávička, čajík, slazené nápoje a v neposlední řadě jsem si dopřála i sladké)…. Světe, div se, po dvou týdnech mě přestávala pálit kůže a začaly se mně zmenšovat skvrny na pokožce. To byl signál, že jdu správným směrem.

Samozřejmě to nestačilo, a tak jsem začala na internetu lustrovat různé diety, rady a tipy. Dostala jsem se i k informacím, jak moc zle na tom vlastně při svých 114,7 kg jsem. Neskutečně zavodněná, nohy jak konve a nezvládala jsem se už pomalu ani doma pořádně starat o zvířata. V té době jsem někde zahlédla reklamu na Kalorické Tabulky. Stáhla jsem si je a zkoušela zjistit, jak s nimi pracovat.

Začátek byl těžký – kolečka byla červená (když ne jedno, tak druhé), nicméně za ten měsíc jsem se naučila pít čistou vodu, omezila jsem kávu na dvě denně – to si neodpustím asi nikdy. Cukr jsem odstavila úplně. Nicméně moje jídla, jestli se to tak vůbec dá nazývat, nebyla nic moc. Stále to stejné dokola a chuťově katastrofa. Kopu věcí jsem nechápala.

I když jsem vynechala sladké, nevěděla jsem, jak jsem na tom reálně s cukrem. Sedla jsem si doma s partnerem, kterému jsem řekla, že se po těch prvotních změnách v jídelníčku cítím daleko lépe, ale chci si předplatit PREMIUM na rok a uvidím, zda se něco změní. Samozřejmě jsem ho poprosila o respektování toho, že už si nedopřeji to, co doteď, s ujištěním, že budu vařit na dvojmo každému zvlášť. Velmi mě mile překvapilo, že mě podpořil a stále se snaží mi to usnadňovat.

Po prvním měsíci jsem měla nutkání poděkovat za úžasnou aplikaci, která mi doslova změnila život. A tak jsem napsala zprávu přímo na Kalorické Tabulky. Tehdy mě odepsala slečna Marcelka a nasměrovala mě na blog a skupinu Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami, za což jsem každý den nesmírně vděčná.

Všem, kteří také začínají, doporučuji číst a číst a znova číst, co se ve skupině probírá. Každá rada, byť směřována někomu jinému, mě posunula o velký kus. A dokonce moje jídla začínala být lákavá i pro partnera. A také moje kolečka se konečně zelenala a já dostala odvahu se zvážit. Samozřejmě první šla voda – a té bylo hodně, ale, lidičky, já vážně zhubla. Bez hladu, bez drastické diety. A do jídelníčku jsem začala vracet suroviny, které mám ráda.

• Poznání: Nic není tak zlé, pokud si to člověk dopřeje v rozumné míře a doladí zbytek dne.

Inspirována příspěvky ve skupině a články na blogu jsem se odhodlala změřit, vyfotit a jednou týdně ve stejných podmínkách vážit. Váha šla sice pomaleji, ale šla dolů. Tak, jak jsem před tím neviděla, že jsem přibrala, stejně jsem to neviděla ani naopak. A začala mít obavy, že mi to nejde. Každé měření mě ale přesvědčovalo o opaku. Pak přišla první „kritika“ v práci – samozřejmě v dobrém slova smyslu: Proboha, co se sebou děláš? Všechno na tobě visí! Nechtělo by to menší oblečení?

Ano, prvních 15 kg bylo dole, a tak jsem si začala oblečení kdejakým fíglem zatahovat a zmenšovat. Když jsem dosáhla prvního cíle, což bylo 100 kg, měla jsem neskutečnou radost. A tak jsem si pořídila motorku – být zase trochu rebel, vylézt z ulity a odreagovat se.

Přestala jsem se zadýchávat, normálně jsem si zavázala tkaničky, ke zvířatům jsem chodila víc a víc. Zahrada mě začala bavit a vlastně i všechen pohyb. A ten největší bonus byla pokožka, jež zůstala téměř čistá bez jediné masti. Kvalita mého života šla o 100 % nahoru. Nikdy bych neřekla, že i při takové váze může mít člověk radost. Nicméně cíl je ještě daleko.

Rozdělila jsem si tedy cíl na menší části, ať se mám z čeho těšit. A s každým dosáhnutým úspěchem jsem zařadila mezi aktivity něco nové… Při 100 kg jsem navrhla jednou týdně nějakou vycházku do přírody se psy, což se nám daří skvěle. Když došla změna dalších 5 kg dole, z procházek jsem přesedlala na túry, i když stále nic moc náročné. Dnes děláme výšlapy, o kterých bych si ani nepomyslela, že někdy zvládnu. A skoro mi to nestačí a ráda bych zařadila s dalším cílem aktivitu častější…

Co mi dala skupina na Facebooku, je neskutečné. Velmi děkuji všem, kteří pomáhají takovým jako já, co si neví rady. Díky skupině jsem objevila kopu nových chutí. Naučila jsem se, jak zapsat a používat “Moje jídlo” (samozřejmě ze začátku špatně), osvojila si jejich fígle. Stále se tam učím. A i když každý máme jinou zkušenost, jinou cestu, na konci dne se snaží všichni o to stejné. Ochotně pomoci a poradit těm, kteří bloudí ať už v nastavení, nebo sami v sobě.

Nejradši na tom všem mám, že konečně mám sama nad sebou kontrolu. Chystám si jídelníček dopředu. V konečném důsledku šetřím tímto způsobem spoustu času. Váha sice už nejde tak rychle jako na začátku, ale stále jde dolů, za což jsem nesmírně vděčná. To, že si odvážím každý gram jídla, mi vůbec nevadí, neplánuji na jeden den, ale většinou až na tři dny dopředu. Když si začnu vařit a chystat jídlo, moje kuchyně se mění prý na alchymistickou dílnu. A po uklizení a vyrovnání krabiček na stole přijde ten neskutečně dobrý pocit ze sama sebe – a to je to nejdůležitější.

Vedoucí z práce mi vnukla myšlenku obléct si ty plesové šaty a udělat bilanci. Dnes už je rozdíl velmi vidět, i když nejsem ještě tam, kde chci být. Ale blížím se – a to je důležité. Šaty jsem oblékla při velikosti 50, ale já se nyní pohybuji na 42/44. Ten rozdíl je 25 kg a o centimetrech ani nemluvím.

Už jsem vyměnila komplet celý šatník a teším se, až to udělám znova. Poprvé v životě mě netrápí, že co vytáhnu ze skříně, je malé. Teď to bývá opačný problém a jsem za to šťastná.

Pevně věřím, že i jen s trochou chuti to dokáže každý, protože výsledky jsou při poctivosti vidět téměř okamžitě.

Děkuji za vše, ať už z tvůrcům aplikace Kalorické Tabulky, redakci blogu, ale samozřejmě i lidem ve skupině – mohu konečně svůj život žít a ne se jen držet bokem.

9.11.2023 redakce Články, Jak zhubnout