Články

V představě většiny lidí je výživová poradkyně ztělesněním dokonale vyváženého zdravého života. Představujeme si ji, jak si připravuje podklady pro cvičení, zatímco si mixuje zelené smoothie.

Ale jaký je skutečný život výživové poradkyně, která je také matkou a zároveň podnikatelkou?

Přečtěte si příběh paní Petry, kterou můžete sledovat ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami, kam průběžně dává svoje příspěvky.

Je dobré zalistovat celou „historií“ profilu, kde uvidíme její hubnoucí cestu. Přesně takto by to mělo vypadat. Nejdřív se člověk sám učí a pak ukáže výsledek své práce a může motivovat ostatní. Děkujeme.

Můj soukromý i profesní život nejvíc ovlivnila obezita, kterou jsem trpěla od předškolního věku. I přesto, že jsem ideální váhy postupně dosáhla, trvalé následky kilogramů navíc si nesu stále s sebou a většiny z nich se už nikdy nezbavím.

Mohla bych se celoživotně utápět ve svých zdravotních neduzích, být naštvaná na rodiče, že to nechali zajít tak daleko, ale rozhodla jsem se jinak: Co se stalo, nezměním, budoucnost ale ovlivnit můžu, a to nejen u sebe a svých dětí…

Že kilogramy navíc našemu zdraví nesvědčí, věděl už Hippokrates před 2000 lety, když si všiml, že náhlé úmrtí se častěji vyskytuje u „tlustých“ spíše než u štíhlých osob.

Jak jsme na tom s tělesnou hmotností my, nejsnáze zjistíme podle body mass indexu neboli BMI. Další, a to důležitější parametr, podle kterého posuzujeme závažnost nadbytečných kilogramů, je obvod pasu.

Sympatická maminka dvou úžasných kluků, momentálně na mateřské dovolené, je s námi ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami už nějaký ten měsíc.

Za tu dobu nejen krásně zhubla, ale naučila se dívat na potraviny z hlediska živin a prospěšnosti pro tělo. Přesně takto má cesta s Kalorickými Tabulkami vypadat.

Touhle podzimní dobou jsme s mou prababičkou po prvních ranních mrazících vyráželi na sběr trnek, které pak vařila ve velkém kotli…

Konec léta a začátek podzimu mám spojený právě se sběrem jablek, trnek, špendlíků, šípků, ostružin, hub, moruší, oškeruší, borůvek, hložinek – prostě všeho, co nabízí matka příroda, aby člověk nemusel chodit pořád do supermarketu, ale připravil si na zimu zásoby jídla sám.

Najít motivaci k tomu, abychom začali jíst trochu lépe a třeba se pustili do hubnutí, se zdá někdy složité. Ale motivace do začátku bývá obvykle ve skutečnosti snadná. Nějaký důvod ke změně máme, jinak bychom s ní vůbec nezačali.

Jenomže co dělat, když už jsme něco změnili před časem, více či méně důsledně dodržovali nový způsob stravování, začali být aktivnější, dosáhli aspoň částečně toho, co jsme si přáli, a najednou povolili?

Právě jste snědli svoji porci jídla, cítíte se tak akorát najedený/á a máte z jídla dobrý pocit.

A pak to přijde: Vaše dítě řekne, že už nemůže/že už nechce/že už to jíst nebude. Ve vás ihned vyvstane vlna otázek: Mám to dojíst? Mám to vyhodit? Mám to nechat na později/zítra? Mám mu říct, ať to kouká dojíst, protože „co by za to děti v Africe daly“?