O kaloriích nevážně

Občas – třeba když se objeví celorepubliková karanténa nebo prázdniny – zůstanu doma s oběma syny a musíme si vařit.

Samozřejmě u jednoho skoro dospělého ve vývinu a u druhého na přelomu prvního a druhého stupně základní školy těžko můžu chtít, abychom jedli jenom zdravě a nutričně správně.

Když mě paní redaktorka v souvislosti s koronavirem (COVID-19) požádala jako psychoterapeuta o článek pro blog kaloricketabulky.cz, přemýšlela jsem, kdo ho čte.

A co by bylo užitečné napsat, aby to mělo přínos…

„Kašli, kýchej, smrkej do kapesníku.“ Tento plakát kdysi visel v podstatě v každé čekárně u doktora.

Dříve se považovalo za běžné dodržovat jakési hygienické a společenské návyky. Žel, s novou dobou si mnozí vykládají svobodu jako možnost dělat si, co chtějí, bez ohledu na ostatní.

Možná vás nikdy nenapadlo smát se jen tak bez důvodu – brát smích třeba jako aerobní cvičení…

Ale rozhodně to stojí za to vyzkoušet.

Fast food neboli rychlé občerstvení a zdraví, to nikdy nešlo moc dohromady.

Ale doba se mění…

Podobné dilema řeší hodně lidí. Mně to bylo donedávna jedno.

V krámě jsem sáhl po tom, co bylo, a když k nám ještě zajíždělo Mléko z farmy, ze zvědavosti jsem občas koupil mléko od nich.

Ač je mediální kampaň směrem ke štíhlosti, kráse a dietním produktům nedílnou součástí našich životů, zdá se, že obezita v naší společnosti má vzrůstající tendenci.

Proč tomu tak je?

Reklamy i některé názvy jídel svádějí k pocitu, že jíme něco zdravého.

V mnoha případech to však není pravda.

Ne každý z nás má chatu nebo sklípek u domu.

A přesto by si chtěl uchovat v bytě kořenovou zeleninu nebo brambory. Jak na to?

V době dospívání nám moje máma k večeři dělala sem tam, protože je měla rychle hotová, játra na cibulce.

Dodnes si je rád dělám, ale tak dobrá se mi nikdy nepovedou.