Eliška: Minimalistický styl života ve Švédsku mi dal prostor soustředit se na to, co je podstatné

Dnes si povídáme s uživatelkou aplikace Kalorické Tabulky, která dlouhodobě žije ve Švédsku. Sympatická Eliška je součástí původní komunity Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami na Facebooku, jež se k naší radosti stále rozrůstá.

Jak se tedy žije a hlavně stravuje ve Švédsku?

Před tímto rozhovorem jsem si dělala takový malý průzkum a zjistila, že když se řekne Švédsko, vybaví se lidem zejména automobilka Volvo (hlavně mužům), hudební skupiny ABBA a Roxette, ponuré švédské detektivky, ale také veselé dětské knihy Pipi Dlouhá punčocha a nebo Děti z Bullerbynu a pak samozřejmě ryby. K rybám a Dětem z Bullerbynu se ještě vrátíme v následujícím povídání, nyní už pojďme k paní Elišce, o které je vhodné říct (a členům skupiny připomenout), že jí vděčíme mimo jiné za tzv. výzvy, oblíbenou akci, kde si štafetu předávají jednotliví členové skupiny. S drobnými přestávkami běží řadu let a věříme, že přináší ostatním nejen užitečné tipy, ale také zábavu a pocit sounáležitosti.

Eliško, první otázku, která asi každého napadne, jsme zmínili již v úvodu, kde sloužila spíš jako nastínění obsahu našeho rozhovoru. Jak je to tedy, prosím, s tím životem a jídlem v tvém současném bydlišti?
Ve Švédsku se žije poměrně pohodově, ale rozhodně má svá specifika, která mohou být pro někoho z jiných zemí překvapivá. Co se týče stravování, všimla jsem si, že švédská populace se dá rozdělit na dvě téměř vyrovnané skupiny. Jedna polovina lidí klade velký důraz na kvalitu potravin, které jí, a pečlivě vybírá, kde své potraviny nakoupí – často s preferencí pro bio produkty a lokální suroviny. Tito lidé si zakládají na zdravé a vyvážené stravě a přemýšlí o dopadu svého jídelníčku na zdraví i na přírodu. Na druhou stranu tu je i velká část lidí, kteří k jídlu žádný pozitivní vztah nemají a jídlo berou spíše jako každodenní nutnost než jako něco, co by si mohli užít. Mám pocit, že tyto dvě skupiny jsou ve švédské společnosti téměř vyrovnané, takřka 50:50. Typickým švédským zvykem je pak tzv. fika, což je pauza na kávu nebo čaj s něčím sladkým, třeba se skořicovým šnekem (kanelbullar). Fika tu ale není jen o jídle a pití, je to společenský rituál, kdy lidé na chvíli přeruší práci, aby si popovídali a odpočinuli.

Tak to je jistě příjemný zvyk, který asi lidi hodně spojuje. Pojďme nyní ovšem k tvým osobním zážitkům. Nedávno jsi nás ve skupině pobavila příspěvkem, v kterém jsi psala, jak se tvůj německý manžel celkem jadrně a pro tebe překvapivě dokonce česky vyjádřil k tomu, na co je pyšná každá česká hospodyňka, tedy že poctivě zpracovává veškerou úrodu nebo nasbírané houby. Máš pocit, že jsme tímto opravdu výjimeční a že třeba ve Švédsku (a vzhledem k tvému manželovi také v Německu) není zavařování a sušení plodů tak časté? Že tam neplatí ono naše tradiční, že „Dobrá hospodyňka pro pírko skočí“?
Ano, a zejména jedna poznámka, která se pod mým příběhem objevila, byla opravdu vtipná! Něco ve smyslu, že „každý Čech se asi narodil s houbařským košíkem v ruce“, což mě rozesmálo, protože to krásně vystihuje, jak my Češi vnímáme sběr lesních plodů a hub jako samozřejmost. V České republice je to nejen tradice, ale i jakýsi druh národní hrdosti – většina domácností poctivě zpracovává, zavařuje, suší a skladuje vše, co se dá nasbírat v přírodě nebo vypěstovat na zahrádce. Myslím, že tuto pracovitost dědíme z generace na generaci, což je vidět i ve skupině Hubneme a jíme zdravě s Kalorickými Tabulkami.

Ve Švédsku a v Německu je to v tomto ohledu trochu jiné. Ve Švédsku lidé sice také rádi chodí na houby a borůvky, ale celkově nemají tak silný zvyk vše konzervovat doma. Na houby vyrazí spíš jako na příležitostný výlet a často si jednoduše nakoupí čerstvé věci. Tradiční české zavařování nebo sušení tu proto není tolik rozšířené. V Německu je to podobné. I když tu existuje větší tradice v pečení a zavařování ovoce ze zahrádek, stále to nedosahuje českého „dobrá hospodyňka pro pírko skočí“. V Česku si lidé zakládají na tom, aby se všechno zužitkovalo a nic nepřišlo nazmar.

Samozřejmě je to hodně individuální. Můj muž například vyrůstal v Hamburku, kde převládal stres a chaos, a jeho rodina opravdu neměla prostor na domácí tvoření. U mě je to ale jiné. Jsem celkově takový domácí typ – mám ráda navařeno, napečeno, uklizeno. Už od dětství mě to bavilo, na rozdíl od mé sestry. Velkou roli v tom hraje i to, že se ráda najím, ale jsem velmi konzervativní – nemám ráda nové věci ani časté změny. Když jsem odešla ve 24 letech do Německa za prací a lepším životem jako zdravotní sestra, musela jsem si uvědomit, že pokud chci jíst to, na co jsem zvyklá, musím si to udělat sama. Německá kuchyně je také dost specifická, a tak mě život naučil si vystačit.

Co se týče Švédska, tady se to ještě prohloubilo. V Česku by mě ani nenapadlo péct chleba – prostě bych si ho cestou z práce koupila. Ale ve Švédsku je do obchodu daleko a není vůbec jisté, že tam najdu to, co zrovna chci. Takže „udělej si sám“ se stalo mým denním heslem. Dalším aspektem je, že jsem šetrná a nerada něco vyhazuji. Není mým velkým snem stát celé noci v kuchyni a zavařovat, ale když na mě ta jablíčka „mrknou“, nemám to srdce je vyhodit. Bohužel, můj muž nosí domů zásoby zásadně „po traktorech“ místo v ošatkách, takže mám pořád co zpracovávat. Zdá se, že mám celoživotní poslání cpát všechno, co jde, do flašek – a opravdu tam dám všechno, co se dá.

Zanedlouho tu bude adventní čas, a tak se oklikou vracíme k těm švédským a u nás svého času velmi populárním Dětem z Bullerbynu. Mně osobně z nich totiž v hlavě až do dospělosti utkvěla tato věta: Nevím, kdy začínají Vánoce jinde, ale u nás v Bullerbynu začínají Vánoce ten den, kdy se pečou perníčky. Ale já se ptám, kdy začínají Vánoce u vás doma a které české zvyky sis přivezla na sever, a které naopak převzala od sousedů či přátel ve Švédsku?
Pro mě Vánoce začínají podobně – pečením cukroví. Ráda peču ve velkém, podle tradičních receptů a bez náhražek, jako je třeba margarín nebo umělá sladidla. Recepty měním málokdy, ale množství, které sama sním, mám pod kontrolou. Většinu rozdám rodině, přátelům nebo jako dárky. Mám ráda, když mi cukroví zdobí stůl a manžel si ho během adventu rád vychutná večer u televize, jako asi každý.

Co se týče našich vánočních tradic, tak s manželem velmi dbáme na kulturu stolování. To on přinesl do našeho manželství – hezky se obléknout ke stolu, i během všedních dnů. Nenosíme domácí oblečení ani k snídani či večeři, dbáme na hezký porcelán, prostírání a ubrousky. Na slavnostní dny a neděle máme speciální nádobí. Když jsme bydleli v Německu, používali jsme hodně svíček, ale ve Švédsku, kde žijeme uprostřed lesa v dřevěném domě, se jim kvůli bezpečnosti vyhýbáme. Místo toho rádi sedíme u krbu – já pletu, manžel pracuje na počítači a náš kocour samozřejmě relaxuje s námi. Na Vánoce si připomínáme některé české tradice – posloucháme koledy, a přestože dnes už máme internet, stále píšeme vánoční přání ručně, poštou. Pečení cukroví začínám už v polovině listopadu, což pro mě představuje chvíli relaxu. Zapnu si koledy, v krbu praská oheň a já si užívám ten klid a pohodu.

Švédské vánoční jídlo, jako je šunka a studený bufet, jsme si zatím moc neosvojili. Na Štědrý den (pokud nepracuji) připravuji lososa se špenátem a kroketami a také český bramborový salát, který mám moc ráda a dělám ho jen jednou ročně – je to pro mě něco výjimečného, na co se celý rok těším. Vždy máme čerstvý vánoční stromek, který zdobíme den před Štědrým dnem.
I když švédská vánoční jídla mi příliš nechutnají, užíváme si švédskou vánoční atmosféru. Obzvlášť máme rádi svátek svaté Lucie, který je zde velmi důležitý a krásně připomíná blížící se Vánoce.

Zůstaňme ještě chvíli u těch Vánoc a pečení. Jaké cukroví pečeš nejraději a je to něco švédského, nebo naopak sáhneš do rodinných pokladů?
Jedním z mých nejoblíbenějších je slepované cukroví s kefírem z babiččiny knihy. Toto cukroví je zvláštní svou jemností a kyselinkou, kterou kefír dodává těstu. Když se upečené kousky spojí sladkým džemem, vznikne opravdu jedinečná chuť, kterou každý ocení. Dalším nepostradatelným druhem je linecké cukroví, které má můj muž obzvlášť rád. Peču ho podle klasického poměru 3:2:1 – mouka, máslo a cukr, což mu dodává tu správnou křehkost a jemnou máslovou chuť. Linecké pečivo potom slepuji vlastni marmeládou a povrch popráším moučkovým cukrem.

Ze švédské kultury jsme si oblíbili také pepparkakor, což je obdoba našich perníčků. Pepparkakor mají tenké, křupavé těsto, a jejich chuť je díky koření a sirupu trochu ostřejší než u českých perníčků. Tento druh cukroví se tu peče všude, od domácností až po kavárny, a stal se tak neodmyslitelnou součástí našeho vánočního stolu. Pečení cukroví pro mě není jen o výsledku, ale i o samotném procesu, který mi přináší radost. Zapnu si koledy, připravím si ingredience podle babiččiny knihy a užívám si tu atmosféru a vůni, která se line celým domem.

K Vánocům patří již zmíněné ryby. Říká se, že typický Čech (a nemyslíme to opravdu urážlivě) jí rybu, konkrétně obvykle kapra, jednou ročně – na Vánoce. Podle příspěvků ve skupině je sice vidět, že se to zlepšilo, jsou tam k vidění často ryby na grilu, pomazánky, ale jak jsi na tom v tomto směru ty?
Ano, je to pravda – u nás v rodině jsme na ryby moc nebyli. Jedinou výjimkou byl tradiční kapr na Vánoce a občas makrela. Když jsem pracovala jako začínající zdravotní sestra na ORL, přestala jsem mít na vánoční rybu chuť úplně. Můj manžel, který pochází z Hamburku, má ryby naopak velmi rád, protože jsou mu jako Němci z pobřežního města opravdu vlastní. Trvalo mi dlouho, než jsem si na ryby zvykla, zejména na některé německé kombinace, které mi zprvu připadaly zvláštní. Dnes už mi to nepřijde a dokonce je sama vařím – někdy si z rodiny vyslechnu, že „už jsem Němka“.

V naší kuchyni je oblíbený losos na špenátu, což je velmi rychlé jídlo. V poslední době jsem si oblíbila i jednoduchý recept: kousky jakékoliv ryby osmahnu na pánvi na másle, přidám koření jako červenou papriku, pepř, kopr ze zahrádky, sůl a trochu citronové kůry nebo pár kapek čerstvého citronu. Pak k tomu přihodím vařené špagety nebo rýži, což sice není úplně česká kombinace, ale opravdu skvělá. Kdo si může dovolit trochu kalorického „dopingu“, může přidat i kapku smetany.

Další rychlý a oblíbený recept je ryba v alobalu: lososa, okouna nebo tresku položím na plátek pomeranče či citronu, přidám rajčata, papriku, brokolici, žampiony a plátky brambor, zabalím do balíčku a peču v troubě nebo horkovzdušné fritéze. Osobně mám ráda zbytky ryby v kombinaci s kuskusem a okurkou jako salát do krabičky na svačinu. Mám také vždy po ruce plechovku fazolí, která se skvěle hodí jako rychlá „luxusní“ svačina: fazole z plechovky, zbytky upečené ryby a kousek knackebrotu. A kdo má chuť a čas, může z toho vyšlehat výbornou pomazánku.

Tak to zní jako dobrý tip, děkujeme. Pamatuji si také, jak ses ve skupině jednou z pozice zdravotníka zapojila do diskuse na téma suplementace. Můžeš nám zde připomenout tvůj názor? Vypadá to, že v Česku je v módě cpát do sebe volně prodejné vitaminy a minerály bez konzultace s lékařem. Jak je tomu tedy ve Švédsku a co případně doplňuješ ty?
Ve Švédsku je to podle mě dost odlišné. Švédové obecně přistupují k doplňkům velmi minimalisticky a běžní lidé si vystačí s málem. V lékárně je většinou jen jeden či dva druhy jednoho výrobku a tím to končí, pokud se tam tedy vůbec nacházejí. Nechci říct, že by zde nebyly léky, ale jejich množství je výrazně menší, než na jaké jsme zvyklí v Česku nebo Německu, kde se zdá, že každý potřebuje mít zásoby volně prodejných přípravků doma. Pracuji v domácí péči a musím říct, že ve švédských domácnostech obvykle najdu maximálně paralen a loperamid pro dospělé. Pokud je doma ještě náplast, je to považováno téměř za luxus. Osobně jsem ale v tomto stále „Čech“ – doma mám středně velkou lékárničku zásobenou z Česka a Německa.

Co se týče doplňků, sama si kupuji kvalitní omega-3 mastné kyseliny v Česku, protože po imunosupresivní léčbě jsem jeden čas potřebovala doplňovat i vitaminy A, C, E a hořčík, ale vše jsem měla na předpis. Myslím si, že zdravý člověk nepotřebuje žádné doplňky, pokud mu je nedoporučí lékař. A nejsem priznivcem toho, aby si je kupoval každý podle aktuálně módního trendu ve společnosti. Momentálně užívám jen omega-3 a probiotika, která beru jen v akutních terapeutických cyklech podle doporučení lékaře.

Všichni ve skupině obdivujeme fotky tvého domečku, zejména ve sněhu vypadá jako z pohádky. Nicméně předpokládám, že žít takto nemusí být vždy úplně snadné, že člověk často musí vzít do ruky lopatu a proházet si cestu ven, což mě přivádí k otázce, co ti Švédsko (rozuměj život v něm) dalo, a co vzalo?
Co mi Švédsko dalo, je určitě větší odolnost, naučilo mě trpělivosti a minimalismu. Bydlení ve venkovském prostředí, obklopená přírodou, mě přiblížilo k jednoduchému a pokornému životu. Ve Švédsku se klade důraz na to, aby člověk měl všeho jen tolik, kolik skutečně potřebuje, a tento přístup mě inspiroval i v jiných oblastech života. Především mi ale život zde dal možnost vychutnat si opravdový klid a soustředit se na věci, které jsou pro mě důležité.

Na druhou stranu – život ve Švédsku vyžaduje určité kompromisy. Ve srovnání s Českem nebo Německem se zde člověk musí obejít bez některých běžných služeb, které nejsou na venkově dostupné nebo jsou vzdálené. V zimních měsících se může člověk cítit trochu osaměle, protože v okolí nebývá moc lidí a do nejbližšího města je často dlouhá cesta. Auto je tu nezbytností, což může být někdy vyčerpávající, a stejně tak i potřeba důkladného plánování a organizace. Spontánní nákup pečiva nebo rychlá návštěva přátel je tady dost složitá a často drahá záležitost. Přesto jsme si s manželem život v klidu a bez zbytečného stresu, který je typický pro velká města, velmi oblíbili.

To, že jsi najela na švédský minimalismus, je vidět na fotkách tvého obydlí. Tvoje kuchyně pokaždé vypadá, jak se říká, jako ze škatulky.
Moc děkuji za pochvalu! Moje kuchyně je skutečně mým malým královstvím a dávám si záležet na tom, aby byla vždy uklizená a organizovaná. Švédský minimalismus mě určitě inspiroval, ale není to úplně jen o něm. Spíš jsem vždycky měla ráda pořádek a jednoduchost, takže jsem se snažila vytvořit prostředí, kde je vše na svém místě a po ruce. Předměty, které v kuchyni skutečně používám, mají své jasné místo a vše ostatní, co nepotřebuji každý den, ukládám do skříněk. Pravidelně probírám věci a zbavuji se toho, co se nevyužívá, takže mám kolem sebe jen to, co mi opravdu dělá radost a co potřebuji. A nakonec – kuchyň pravidelně uklízím, aby i po vaření nebo pečení vypadala upraveně. Tento přístup mě nejen uklidňuje, ale také usnadňuje práci, protože vím přesně, kde co najdu.

Pojďme se na závěr vrátit ještě k jídlu. Máš náročnou práci, často jsi na cestách. Jak vypadá tvůj jídelníček? Co si připravuješ s sebou a kde bereš inspiraci?
Máš pravdu, má práce je náročná a často jsem celý den na cestách, takže si dávám záležet, aby můj jídelníček byl vyvážený, jednoduchý a hlavně praktický na přenášení. Inspiraci čerpám většinou z české i skandinávské kuchyně a zaměřuji se na jídla, která jsou výživná, lehká a vydrží i mimo ledničku. Obvykle si s sebou připravuji různé saláty – oblíbený mám třeba kuskusový nebo nudlový se zeleninou a kousky kuřecího nebo ryby. K tomu přidávám okurky nebo čerstvou papriku, aby jídlo zůstalo svěží. Ze švédské kuchyně mě inspirovala kombinace s vařenými vajíčky a lososem. Nepostradatelnou součástí mého dne je banán, knackebrot a plechovka fazolí. Maso kupujeme v obchodě jen výjimečně, protože máme přístup k zvěřině díky životu v lese. Můj manžel rád udí všemožné druhy mas – vyrábí losí šunku, salámy, klobásy, paštiky i masové konzervy a já tyto poklady uskladňuji ve sklenicích.

Pro mě je nejdůležitější, aby jídlo bylo rychlé a jednoduché, a proto mám zavedený systém „lega“. Znamená to, že si dvakrát za měsíc udělám „vařící den“, během kterého připravím několik omáček, dušenou zeleninu, restované lišky, různé přílohy a varianty masa. Všechno to navážím, popíšu a uskladním v mrazáku. Každé ráno si pak jednoduše vytáhnu jednu krabičku se zeleninou, omáčkou, masem a přílohou, čímž mi vznikne mnoho různých kombinací, a přitom se pořád točím kolem stejných základních jídel. V aplikaci Kalorické Tabulky mám také systém kombinací, který mi pomáhá sestavit jídelníček – například když mám k obědu lososa s těstovinami, špenátem a červenou omáčkou, vím, že k večeři bych si měla dát takovou variantu, aby mi „seděly“ bílkoviny. Snídaně a večeře mám normované a většinou jím stále to samé, pokud zrovna není nějaká výjimka.

Děkujeme za rozhovor, přejeme poklidné svátky s trochou české tradice a zdravíme do dálky. 

---

Chcete zhubnout? Mohlo by se vám hodit:

• Co jsou Kalorické Tabulky a jak je používat?
• Diář plný motivace
• Kniha Kalorické Tabulky – nejlepší recepty

10.11.2024 Ing. Macáková Marcela Články, Jak si udržet zdraví