Složitá otázka, na kterou nedokáži nikomu odpovědět. Po mnohaleté praxi ve fitness jsem došel k závěru, že to ani nepotřebuji znát.

Než se cvičenec dostane do okamžiku, kdy jsou pro něho tyto údaje prioritní, bude muset projít hodně dlouhou cestu.

Blíží se zima a naši předci touto dobou přemýšleli, jak nejlépe si uchovat jídlo, aby co nejdéle vydrželo a nekazilo se.

To víte, ledničky a mrazáky ještě neměli, ostatně elektřinu rovněž ne, a ani do supermarketu si nemohli odskočit, kdy je napadlo.

Už bylo napsáno nesčetně mnoho článků typu „x zaručených cviků na sexy zadeček, x cviků na pevné paže, x cviků na six pack“, ale uvažovali jste někdy nad tím, že do tréninku se dají zapojit i smysly a emoce?

Nemyslíte si, že to bude efektivnější, zábavnější a hlavně komplexnější?

Díky nové kuchařce „Vaříme a hrajeme si s maminkou, tatínkem, babičkou, dědečkem a kamarády“ můžete zažít nejen krásné chvíle se svojí rodinou, ale také můžete vyhrát 25% slevové kupóny na nákupy do Penny Marketu.

Palmový tuk – pro někoho nové trendové téma, pro jiné strašák doby. Teď vám řeknu, jak to vidím já.

Celkem před nedávnem jsem v parku zaslechla začátek rozhovoru dvou maminek, který se týkal školních svačin.

Na blogu Kaloricketabulky.cz rádi představuje zajímavé příběhy lidí, kteří dokázali vzít svůj život (a jídelníček) do vlastních rukou a splnit si svůj sen o zdravém životním stylu a dobře vypadající postavě.

Dnes je tu další. A je o ženě, která si jednoduše řekla, že zhubne…

Byla jsem požádána redakcí, zda bych mohla napsat pár řádků o obezitě z pohledu psychosomatiky.

Proč? Protože důvodů, proč trpíme nadměrnou hmotností je mnoho, a právě psychosomatické příčiny jsou jejich velkou součástí.

Naše tělo je protkané stovkami kilometrů cév, jejichž hlavním úkolem je zásobování živinami. Bez dostatečné potravy by totiž buňky nedokázaly pořádně plnit své funkce.

A opravdu se mnohdy stává, že jen přežívají, což se navenek projevuje našimi sklony ke kardiovaskulárním a civilizačním chorobám, včetně obezity, jíž trpí stále více lidí. Co s tím?

Kouzlo mé práce spočívá mimo jiné v tom, že každý den je jiný.

Někdy lítám od rána do večera, a pokud se na takový „vytuněný“ den nepřipravím, následující dny mi to dají pěkně najevo. A tou přípravou myslím zejména jídlo.

„Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky,“ říká pan Hujer servilně ve filmu Marečku, podejte mi pero. Nezapomínáme dnes nějak na své vlastní zahrádky a na to, co nám nabízejí, oproti exotické nabídce supermarketů?