Barbora Zindelová: Jak chutná Barcelona

Žiju ve Španělsku 10 let a ještě, než jsem se odstěhovala z domoviny, moje kuchyně byla prodchnuta mediteránskou inspirací.

Základem byl kvalitní (extra panenský) olivový olej pro přípravu salátů a obyčejný pro smažení masa a ryb, omáček na těstoviny, španělské tortilly s bramborami…

Po nastěhování do blízkosti Středozemního moře se samozřejmě zlepšila dostupnost čerstvých ryb a úroveň i nabídka ovoce a zeleniny. Místní pokrmy jsou často velmi prosté – na pánev se hodí kousek masa nebo hrst mořských plodů, přidá se nakrájená zelenina, případně se dá vařit klasická příloha jako rýže, nebo brambory a hotovo. Velmi oblíbené jsou tu i luštěniny (kromě klasické i červené čočky také cizrna a fazole všech barev).

Mořský vlk s batáty

• 2 vykostění mořští vlci (nebo jiné bílé ryby)
• 2 batáty
• 1 menší cuketa
• 1 paprika
• olivový olej
• sůl, koření (oregano, provensálská směs apod.)

Zapékací misku lehce zalejeme olivovým olejem, vložíme očištěné a přepůlené ryby, obložíme plátky batát, cukety a proužky papriky, zeleninu posolíme (mořské ryby sůl téměř nepotřebují) a okořeníme podle chuti. Necháme péct při střední teplotě (180ºC) 20 až 25 minut. Podáváme s plátkem citrónu.

Čemu jsem naopak na chuť nepřišla, je většina místních dezertů, které pro mě bývají obvykle příliš sladké. V rámci meníčka v restauracích si tak po prvním a druhém chodu objednávám spíš ananas, meloun nebo jiné sezónní ovoce. Jedinou výjimkou je snad crema catalana, obdoba francouzského crème brûlée.

Nabídka bývá pestřejší i v běžných supermarketech, ale úplně nejlepší je zajít na trh, který funguje v každé barcelonské čtvrti. V menších městech se pak obvykle koná jednou týdně mercadillo pod širým nebem, kam se sjíždějí zemědělci z okolí a který si nenechá ujít žádná hospodyňka. Přesto se tu téměř nedají sehnat některé pro nás běžné druhy zeleniny, jako je kedlubna nebo celer (Španělé používají pouze jeho zelenou část – řapíkaté apio). Jedinou fialovou kedlubničku jsem za těch 10 let potkala na trhu v Las Palmas de Gran Canaria. Nadšeně jsem ji zakoupila, byla ovšem předražená a dřevnatá…

Rádi grilujeme na naší terase, sezóna tu začíná v únoru, kdy dozrávají zdejší tenké jarní cibulky calçots, které se ještě teplé namáčejí ve vynikající tomatové omáčce s rozdrcenými mandlemi. V řeznictví vždy k zelenině (několik brambor a kousků dýně zabalených v alobalu, lilek, paprika…) vybereme několik typů zdejších klobásek (třeba katalánské butifarras) a mas (kromě hovězího a vepřového třeba i jehněčí žebírka xai), někdy menu doplníme i lososem nebo jinou oblíbenou rybou a můžeme se pustit do hodování a konverzace s přáteli.

Barbora Zindelová, foto: Miquel Solanellas

Barcelona se pyšní bohatou nabídkou mexických, peruánských a jiných latinskoamerických restaurací, ale zastoupena je i italská, nebo japonská kuchyně. Dokonce tu máme i jeden česko-slovenský bar s točenou plzní, utopenci, gulášem a haluškami a dále podnik, kam kromě českého piva chodíme na pečené vepřové koleno s křenem i venezuelské arepy (majitelé jsou Čech a Venezuelka).

Španělské pokrmy se odlišují v jednotlivých regionech. Katalánské jídlo (a severošpanělská kuchyně vůbec) je hutnější než to z jižní části Španělska. I v rámci Katalánska se navíc dají najít rozdíly mezi přímořskými a horskými oblastmi.

Pokud se náhodou vypravíte do Barcelony, hlavně nezastavujte na oběd v hlavních turistických zónách, ale zajděte stejně jako místní do nějaké vedlejší ulice na menu del día. Vyberete si z několika ten den připravených prvních, druhých chodů a dezertů a do večera zaručeně nebudete mít hlad. Pochutnáte si, a neutratíte majlant za paellu z mrazáku nabarvenou místo šafránem potravinovým barvivem (která tu navíc ani není typická).

Ensaladilla rusa (bramborový salát s tuňákem)

Místní obdoba českého bramborového salátu (zde nazývaná „ruský salátek“) patří k nejtypičtějším španělským tapas.

• 1 kg brambor vařených ve slupce
• 2 uvařené mrkve
• asi 200 g tuňáka v konzervě
• asi 250 ml majonézy
• sůl, pepř
• podle chuti olivy

Uvařené brambory oloupeme a společně s mrkví nakrájíme na kostičky. Přidáme tuňáka, osolíme, opepříme a opatrně vmícháme majonézu. Do salátu můžeme přidat nakrájené olivy. Před podáváním necháme uležet v chladničce.

Secreto ibérico s artyčoky

Secreto znamená španělsky tajemství a tenhle kousek masa („podpaždí“ prasete) je opravdu výjimečně chutný. V češtině tomu asi nejblíže odpovídá plecko. Z artyčoků se jí jen jádro a spodní část listů, takže zbude hromada odpadu. Jde ale o velkou dobrotu.

• 4 plátky vepřového plecka krájeného podélně
• 8 artyčoků
• česnek
• citron
• olivový olej
• sůl, pepř

Jednotlivými artyčoky zaboucháme o linku, aby se otevřely. Vložíme je do zapékací mísy, nebo na plech a polejeme olivovým olejem, posypeme tenkými plátky česneku, zakapeme citrónovou šťávou, osolíme a pečeme při střední teplotě (180ºC) asi 40 minut. Po půl hodině rozpálíme pánev s trochou olivového oleje (maso pustí šťávu) a zprudka osmažíme z obou stran plátky secreta. Osolíme a podáváme společně s artyčoky.

Všechny recepty jsou pro 4 osoby a velmi jednoduché, protože nerada trávím příliš času v kuchyni. 20 minut je ideální doba přípravy jednoho, nebo radši dvou jídel. Dobrou chuť.

O autorce:
Barbora Zindelová zakotvila před devíti a půl lety v Barceloně. Předtím žila necelý rok v Murcii na jihovýchodě Španělska. Je rozvedená a má dvě malé dcery.
Nedávno vyšla její kniha Tak daleko, tak blízko, kterou napsala s maminkou Michaelou. Je inspirována jejich vztahem a Bářiným životním příběhem.

Z archivu aneb přečtěte si také:

Za místní kuchyní – jižní země

V minulém článku jsem nastínil české turisty ve Španělsku, kteří v hotelu brali švédské stoly a možná stále berou útokem, aby měli na talíři co nejvíce jídla. Aniž by je zajímalo, jaká ta místní kuchyně vlastně je.

Říká se, že člověk má jíst jídlo a suroviny své země. Tedy ovoce a zeleninu, vypěstované v půdě, která je mu blízká. Protože obsahuje mikroorganismy, na něž je jeho tělo zvyklé.

Celý článek 8.7.2013 0

redakce
www.kaloricketabulky.cz

31.5.2020 redakce Články, Recepty a výživa