Jan Lipšanský

Když jsem začínal vodit našeho prvního syna do školy, fascinovalo mne – příjemně – kolik je zde automatů, jeden na kávu, druhý na sendviče a sušenky, třetí na mléko (i ochucené) a čtvrtý na studené nápoje.

Dnes je vše jinak.

Přece jen už to došlo tak daleko, že BMI faktor neokecám. A tak jsem se rozhodl projít si všechny rady a jídelníčky na internetu, jak jíst „dietně“.

Rad je mnoho, možná až přespříliš. Ale jak jsem zjistil, v reálném životě těžko použitelných.

V minulé části jsme si řekli o jídlech zakázaných nebo nebezpečných v Evropě a Africe. Ačkoliv jde o kontinenty nám blízké, přesto i zde se našly různé zajímavosti, které se jíst nedoporučují – např. sýr s červy nebo obří žába.

Co se týká bezpečnostních opatření, o nich podrobně píšeme v předchozí části.

Vloni jsme si v době před prázdninami povídali o evropských kuchyních a specialitách jednotlivých národů. Ne všechna jídla nám, Středoevropanům, však mohou udělat dobře. Kterých se pro jistotu vyvarovat?

Existuje jedno zahraniční přísloví, které se dá přeložit jako „jídlo jednoho může být jedem pro druhého“, nebo také existuje verze „potravina, která je pro jednoho lékem, je pro druhého jedem“.

Kdysi, jako novinářského eléva, jemuž ještě čerň z psacího stroje tekla po bradě, mne překvapila jedna skutečnost. Totiž ta, že herci a herečky v reálu nevypadají tak, jak vypadají na plátně nebo v televizi.

Měl jsem díky své profesi tehdy možnost mluvit s mnoha z nich. Každý z nich jako člověk z masa a kostí pro mne představoval překvapení.

Začala nám grilovací sezóna, někdo má velký zahradní gril, jiný využije malý elektrický na doma nebo na balkón. Ale málokdo si uvědomuje, že zpracování masa, představovalo „zábavu“ i pro naše předky.

Kdy vznikly první uzenky nebo hamburgery? A jak s tím souvisí fascinace ohněm? Při čekání na grilované maso si můžete díky našemu článku rozšířit vědomosti…

Stravování kdysi a dnes je velmi rozdílné díky životnímu stylu. Zatímco dnes není problém koupit dříve sezónní potraviny v podstatě kdykoliv, dříve bylo nutno zasadit, starat se, okopávat, odplevelit, a pak teprve sklízet.

Pro naše předky jaro znamenalo konec zimy. Tedy konec jídel plných luštěnin, a to včetně pohanky, konec kaší (včetně té pohankové), konec šetření s každou mírkou obilí, konec neustálého zelí na tisíc možných způsobů. Na jaře opět začíná příroda rašit do krásy, a lidé mohli konečně využít to, co začínalo růst a jídelníček si zpestřit.

Základní ovládání Kalorických tabulek je v podstatě jednoduché. Nastaly však chvíle, kdy jsem si říkal, že bych ocenil ještě tohle nebo támhleto, zkrátka něco navíc. A velmi mne překvapilo, že to „něco navíc“ Kalorické tabulky už dávno obsahují.

Následující tipy přijdou možná zkušenějším uživatelům zbytečné. Ale z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že ne všichni jsou natolik všímaví, aby pojali všechny nabídky a možnosti této aplikace, která skutečně nemá na českém internetu obdoby.

Před takovým čtvrt rokem nás s manželkou pochytil jistý druh mánie – zamilovali jsme se do arašídů. Jedno jestli solených, nebo nesolených. Nejprve jsme začali se stogramovými balíčky, přešli na 250 g, a posléze jsme dokonce nosili domů 500g balení.

Zkrátka jsme po večerech, kdy člověka honí mlsná, propadli tomuto zlozvyku.

Hledal jsem tuhle cosi v ledničce. Otevřu dveře a vykouknul na mne naprostý zmatek. Ve dveřích mlíčka na kávu, v držáku na vajíčka majonéza, na talířcích zbytky bramborového salátu, ale to máslo jsem nemohl najít. A tak jsem začal hledat, jak si má člověk správně uspořádat ledničku.

Většina návodů mne zklamala. Protože si články zaplatili reklamní partneři, předpokládalo se, že máme doma ledničku přes dva metry vysokou, s dvoukřídlými dveřmi, a samozřejmě s mrazákem, za který by se nestyděl ani Zdeněk Pohlreich nebo Gordon Ramsay v práci.